Ricky Martin a jeho synové - zdroj: Celeb News

Dcera Rickyho Martina a množírny paní Šichtařové

Třetí dítě Rickyho Martina, které bylo odnošeno náhradní matkou, vzbudilo pozornost – nejen proto, že celebrita má dítě, ale také proto, že dítě má stejnopohlavní pár. Markéta Šichtařová celou situaci přirovnala k obchodování s lidmi, množírnám zvířat a nakupování modních doplňků. Přitom jde naopak o zcela ušlechtilý čin. Polemika s Markétou Šichtařovou.

Ricky Martin oznámil světu, že se mu narodila dcera. Tato krásná událost je však kontroverzní ve světle toho, že Ricky Martin žije se svým manželem Jwanem Yosefem a dítě jim tak odnosila náhradní matka na základě vajíčka cizí – třetí – ženy.

Ozvala se tak část lidí, která tento krok odsuzuje jako nemorální a nesprávný. V Česku na tuto zprávu z tohoto úhlu pohledu reagovala Markéta Šichtařová na svém Facebooku a blogu.

Markéta Šichtařová a komentář k dítěti Ricky Martina
Markéta Šichtařová a komentář k dítěti Ricky Martina

Vážím si Markéty Šichtařové, Markétu Šichtařovou uznávám a respektuji jako ekonomku, vážím si ji jakožto matky pěti dětí (wow!) a úspěšné autorky. Všechna čest toto skloubit dohromady.

Na tuto problematiku mám však jiný názor, a proto si dovolím s reakcí Šichtařové – se vším respektem – polemizovat.

Množírna štěnat

Markéta Šichtařová tvrdí:

„Koupili si ho za peníze, jako se kupuje kotě, papoušek či akvarijní rybička. Znemožnili mu poznat jeho vlastní matku. Z toho dítěte se tak vlastně stalo zboží.“

Ve chvíli, kdy se začíná mluvit o „podpoře rodiny“ například mezi politiky či „odborníky“, získáme v zásadě tyto pohledy:

Socialista chce zvýšit různé dávky pro rodiny s dětmi, vystavět „sociální“ byty, zajistit státní „půjčky pro novomanžele“, posílit „mateřskou/rodičovskou“ podporu a spoustu dalších kroků, kdy „stát zařídí“. Je to přístup, jako by se případní rodiče rozhodovali, zda-li mít dítě podle toho, jak jsou zajištění, kolik mají „peněz“ v různé formě, stejně, jako když si kupujete třeba kotě a rozhodujete se nad cenovkou.

Konzervativec ve smyslu například dnešního názorového ukotvení KDU či části ODS chce snižovat rodinám daně, zvýhodňovat rodiče v rámci důchodového systému a podobně. Je to přístup, jako by se případní rodiče rozhodovali, zda-li mít dítě podle toho, jak jsou zajištění, kolik mají „peněz“ v různé formě, stejně, jako když si kupujete třeba kotě a rozhodujete se nad cenovkou.

Ani jeden přístup dle mého není správný. Stát nemá co dělat „pro-rodinou“ politiku, i lidé bez rodin jsou plnohodnotní občané a kdo je stát, aby si je dovolil soudit; respektive – nejlepší pro-rodinná politika je nechat lidi být, aby mohli hledat své štěstí – jak pro sebe, tak pro své blízké.

Nic to však nemění na tom, že ve chvíli, kdy se někdo rozhodne, že by chtěl mít dítě, vždy začne přemýšlet nad jeho finančně-materiálním zajištěním. Myšlenky jako „budeme mít kde bydlet, budeme mít peníze/prostředky na zajištění potřeb dítěte“ jsou zcela přirozené, normální a žádoucí, lidé kalkulují stejně, jako když přemýšlí nad koupí bytu, nové televize či domácího mazlíčka. Historicky jde pak na ekonomických datech vysledovat nižší porodnost v obdobích s horším ekonomickým výhledem.

Argument, že si „dítě pořídili jako kočku“ je v tak lichý, neb jde o popis něčeho, co je běžnou součástí uvažování nad založením rodiny skrze celou populaci. Může se nám to z morálního hlediska zdát „odporné“, nicméně pak jde spíše o pokrytecký postoj, neb je to zcela racionální rozhodování. Trochu populisticky a bulvárně bychom mohli říci, že si „každý pořizuje dítě jako kočku“.

Čtěte také:  Zvířecí pudy versus civilizace - homorodiny

Nepochybuji pak o tom, že Ricky Martin a jeho manžel se rozhodli opravdu emotivně ohledně toho mít a vychovávat spolu dítě stejně, jako se jinak i emotivně rozhodují jiní budoucí rodiče.

Občané s jinou, než heterosexuální orientací, kalkulují a rozhodují stejně, jako ona většina. Hledat něco jiného v jejich záměrech a ponižovat je, že si „děti pořizují jako kočku“ je nedůstojné diskuse a argumentačním klamem, skrytým deklarováním toho, že lidé jiné, než většinové sexuální orientace, jsou „podlidé“ či „iracionální“. Jde o tvrzení, že lidé s jinou sexuální orientací jsou zároveň také automaticky lidé nezodpovědní, což je nesmysl.

Pomyslel tu někdo na děti?

Šichtařová dále píše:

„… dítě, které je odmítáno vlastní biologickou matkou, se nemělo optimálně vůbec narodit, nemělo být počato. Dnes již nade vše pochybnosti víme, že i prenatální vývoj dítě zásadně ovlivňuje. Dnes už nenajdete psychologa, který by si troufnul tvrdit, že emoce či stres matky během těhotenství dítě, jeho vlastní emoce i zdraví nijak neovlivní. Co asi může dostat do vínku dítě, které je už v děloze předmětem obchodního kontraktu?“

Pořídit si dítě není jako pořídit si „módní doplněk“. Pokud k tomu někdo přistupuje jinak, tak to, že si dané dítě musí „odsouložit“, na tom nic nezmění a vzhledem k náročnosti jak finanční, tak časově-procedurální celého procesu náhradního rodičovství je pravděpodobnost toho, že daní budoucí rodiče si dítě pořizují jako „módní doplněk“ nižší, než u zplození klasického – souložit totiž zvládne opravdu každý.

Je pak také v zájmu společností, které zajišťují náhradní matky, jaký „profil“ daní lidé, kteří na celém procesu participují, mají, a tak se k tomu i přistupuje. Výběr je náročný, od náročných psychotestů přes různé náročné zkoušky, takže se dá dokonce i říci, že je pravděpodobnější, že biologická matka bude „psychicky zralejší pro dítě“, než u přirozeného početí, kde je ostatně častější případ toho, že dítě vznikne „nechtěně“a už se prostě „nechá narodit“.

Pak Šichtařová píše:

„Kdyby se na hlavu postavili, kdyby ji milovali sebevíc (což určitě budou), ženský vzor chování jí nikdy nedají. Nikdy jí nebudou radit, jak sbalit prvního kluka, nikdy jí nebudou radit, jak si koupit první podprsenku, nikdy ji nebudou kojit.“

Zrovna to jak sbalit prvního kluka by – předpokládám – oba tátové poradit zvládli, a tkz. „chybějící ženský vzor“, na který zde Šichtařová naráží, se dá zvládnout nahradit jinými členy rodiny a například v rozvrácených rodinách se tak často a obvykle děje. To je přeci ten nejmenší problém.

Dále Šichtařová uvádí:

„Byla vyrobena už dopředu s tím úmyslem, že jí nebude poskytnuto to nejlepší, co dítě může mít – fungující dvojici matky a otce. A v tomhle úmyslu je to jiné.“

To, co je na „rodinném životě“ a rodičovství nejnáročnější, není „zplození“ dítěte (což opravdu zvládne každý), ale jeho výchova. To nejlepší, co dítě může mít, jsou milující a pečující rodiče, což klidně můžou být (a i dnes jsou) stejnopohlavní páry. Předpokládám, že s tímto úmyslem do toho Ricky Martin se svým přítelem šli, s úmyslem toho nejlepšího pro jejich dítě.

Čtěte také:  Rumunsko: referendum o životě jako známka konce svobody

A nakonec – o svém početí dítě nikdy nerozhoduje, protože neexistuje. Před početím nemůže mít práva, protože není. Proto nemůžeme mít nikomu za zlý jeho původ, vrozené „vady“ a další, mluvit o tom, že „dítě má právo na XYZ ještě před svým početím“ je tak nesmysl. Jaká práva dítěti před početím přiřkneme, kdo je bude hájit a pokud – tak jakým právem si někdo cizí dovoluje mluvit někomu do rodiny?

Nutnost volby

Jednou z lidských přirozeností – jak ostatně každý ekonom ví – je to, že člověk má neomezené tužby ve světě omezených zdrojů, kdy „tržní mechanismy“ toto pomáhají vybalancovat. Jedním ze způsobů „vybalancování“ je pokrok – výzkum a věda.

Zde tak došlo k řešení, kdy člověk historicky musel volit mezi tím, zda-li bude žít přirozeně, plnohodnotně tak, jak byl stvořen i se svojí sexuální orientací, nebo bude mít rodinu. Díky pokroku tato nutnost volby mizí – a to je přeci skvělé; umožňujeme tak žít plnohodnotný život mnohem větší části lidské populace bez trápení.

Jaký asi má dopad například skrytě homosexuální otec od rodiny, který si tajně ujíždí za milencem, nebo naopak ne a například svoji agresivitou si vybíjí svoji zlost nad nenaplněným životem, na své „přirozené“ děti?

Skutečně obdivuji paní Šichtařovou za to, že zvládá být určitě skvělou matkou svých 5 dětí, do toho ceněnou profesionálkou a autorkou a určitě to ne vždy bylo zrovna snadné a mimo radostných chvil to přineslo i spoustu jak fyzických, tak psychicky náročných chvil.

To, že někdo „musel zvolit a trpět“  – ačkoliv je to jakkoliv úctyhodné – mu však nezakládá právo na to požadovat to samé od ostatních.

Šlechetnost

Dát vzniknout novému životu je ten nejšlechetnější a nejúctyhodnější čin, jaký znám.

Neznám šlechetnějšího využití svých peněz, prostředků, času, lásky, než že pomocí nich pomohu stvořit nový život. A že dnes věda zpřístupňuje tuto šlechetnost většímu množství lidí, je přeci skvělé.

Přirozenost a příroda

V diskusích (ne od paní Šichtařové) se kolem věci se pak vyrojil často argument, že jde o „nepřirozený“ proces „proti přírodě“ není pravdivý. Člověk vznikl jako součást přírody, náš rozum je výsledkem evoluce a to, že díky tomu jsme schopni porozumět světu kolem nás a pracovat s těmito informacemi, je naší přirozenou vlastností.

Člověk, stejně jako jiná zvířata, má vliv na své okolí a mění svět kolem sebe. Nic „nového“ ve skutečnosti nevytváříme – jen bereme to, co v přírodě v různých formách již je – a pomocí poznání přirozených mechanismů to přeměňujeme na jinou formu. Ve skutečnosti nic „umělého“ neexistuje, člověk jen neustále vytváří nové formy téhož. Člověk je součástí přírody, stejně tak to, co sám vytváří.

To, že jsme se naučili – mimo jiné – i ovládat proces stvoření, je tak přirozeným výsledkem fungování našich přirozených vlastností a tak i toto je přirozené a přírodní.

Pošli článek dál:

Comments: