Andrej Babiš - zdroj: wikipedie

Babiš: jeho největším nepřítelem je volný trh

Andrej Babiš – současný „hegemon“ české politické scény – se dlouho zdál být takřka neporazitelný. Je to technolog moci stavějící svoji politiku na tvrdém prosazování svých zájmů, na uplácení a na vlivu na státní správu. Dělá to, na co je zvyklý – na čem vyrostl. Když o tyto možnosti přijde, končí tím i jeho moc.

Babiš není schopný podnikatel

Babiš Babiš není „schopný a pracovitý podnikatel“. Schopný podnikatel je člověk, který dokáže uspět na dobrovolném trhu, je konkurenceschopný, dodá na trh nějakou přidanou hodnotu. Jak je na tom na základě těchto kritérií Andrej Babiš?

Moc dobře ne. Kolem Agrofertu je příliš mnoho náhod ohledně agresivních praktik – likvidace úrody konkurenčních zemědělců Roundupem, nepřátelská převzetí, využívání kapitálu získaného pomocí dotací, styků a známostí – ať už jde o zneužívání Eurodotací, díky kterým má výhodu oproti konkurenci, využívání politického vlivu a obsazováním klíčových postů „svými“ lidmi či zneužíváním české diplomacie pro ovlivňování dotační politiky EU.

Dnes, když hrozí, že Agrofert jako celek o EU dotace přijde, se začínají objevovat spekulace o možných finančních problémech celé skupiny. Agrofert je zadlužený, ve svých plánech s dotacemi počítá a jejich přiškrcení věřitele – banky – samozřejmě znervózní. To pro firmu není dobrá situace.

A to také ukazuje, že Andrej Babiš není dobrý podnikatel. Na dobrovolném trhu by takto neuspěl – neměl by styky, díky kterým by vystavěl své podnikání; neměl by dotace, díky kterým by získal dodatečný kapitál na expanzi; jeho podnikatelský model by se zhroutil – a jeho impérium by nikdy nevzniklo.

Andrej Babiš není dobrý businessman – je to pouze zkušený technolog moci. Vyrostl ve státních byrokratických strukturách, v prostředí politikaření, intrik, nesnášenlivosti a rozpínavosti. Je to typický oligarcha, jehož přežití závisí na propojení s politickou mocí. Sám svým podnikatelským umem by nic nedokázal.

Čtěte také:  VIDEO: Každý z vás zaplatil vánoční dárek BMW

Babiš byl a je „stát“

Ostatně, Babišův „business model“ se velmi podobá jednomu aparátu, který už známe:

Je závislý na nucených platbách, ne dobrovolných směnách na trhu. Ten, komu musí přinést přidanou hodnotu, není koncový zákazník, ale byrokrat či politik s rozhodovací mocí. Vzhledem k tomu se oceňuje dlouhodobá loajalita a ne podnikavá invence. Cílem je dobýt rentu, nikoliv podnikat na trhu.

Tohle je přeci princip byrokratického řízení, výlučný pro státní organizaci. Agrofert vždy byl a je státem. Přesněji řečeno, jeho „privatizovanou částí“ do rukou jednoho muže – Andreje Babiše.

Agrofert vždy byl a je nástrojem pro uzurpování si státního monopolu na moc pro Andreje Babiše.

Je tak přirozené, že se snaží držet moci za každou cenu – závisí na tom jeho přežití.

Babiš je symptomem velkého státu

Nebýt státního podniku Spolana Neratovice, který prodal podíl v tehdejším Agrofertu za 0,7 % tehdejší hodnoty, dnes bychom nejspíš o Andreji Babišovi nevěděli. Tento extrémně nevýhodný prodej je ukázkovým příkladem neschopnosti správy majetku státem. Nebýt tehdejších kontaktů a vztahů Andreje Babiše s vysoce postavenými představiteli státu, nikdy by nedošlo ke vzniku jeho impéria, získání kapitálu, koupě médií a vzniku tak vlivného a bohatého hnutí, jakým ANO je.

Nebýt státního zasahování do (nejen) zemědělského trhu, nikdy by Andrej Babiš jen tak nezískal tak významnou kapitálovou sílu pro převzetí dalších podniků a vybudování finančních zdrojů pro ovlivňování médií a veřejného mínění.  Snaha politiků zalíbit se voličům skrze dotování soukromých podnikatelů vytvořila prostor pro Babiše k růstu jeho mocenského vlivu – jeho závislost na dotacích a státním ovlivňování soukromého trhu ho vedla k ovlivňování a zavazování si mocných, případně k zajištění pozic pro „spřátelené osoby“, aby si svým vlivem pojistil pokračování toku financí. Bez státního řízení a dotací by Andrej Babiš nezískal takovou moc a kapitálovou sílu.

Čtěte také:  Jak si kazatelé morálky vytváří své teroristy?

Obrovskou jistinou jeho ekonomické moci jsou pak regulace a jejich narůstání v čase – bez možnosti konkurence má jeho impérium jistotu existence. Deregulace není v zájmu Andreje Babiše – přivedla by prostor pro vznik něčeho, co by mohlo ohrozit jeho ekonomickou mocenskou pozici.

Liberalismus jako jediná opozice

To, co je pro Babiše nebezpečné, není klasická politická opozice, není to EET, není to obviňování ze zneužívání dotací či poukazování na spolupráci s STB.

Základní pilíře moci Andreje Babiše jsou politické styky – dotace – regulace. Tyto pilíře jsou vzájemně propojené: dotace mu udržují kapitál, kterými může posilovat jeho politické styky a moc. Pomocí nich udržuje tok financí a regulací, které zajišťují pevnou pozici Agrofertu na trhu.

Pokud jeden z těchto pilířů padne, padne i Andrej Babiš. Politické styky nepadnou – muselo by dojít k takřka revoluční výměně všech vlivných osob ve státní správě, které by si však Babiš velmi snadno znovu zavázal. Deregulace je možnost, ale je to možnost na mnoho let až desetiletí.

Dotace a ekonomický vliv jsou tím základem, na kterém stojí vše ostatní. Zbavme se dotací, zbavíme se politického vlivu Andreje Babiše a otevřeme si tím možnost pro deregulaci, která předejde vzniku dalších podobných oligarchů.

Pouze ekonomický liberalismus je tak skutečnou opozicí a hrozbou Andreji Babišovi.

Dalo by se říct, že Andrej Babiš se musel stát politikem, protože je neschopným podnikatelem.

Pošli článek dál:

Comments: