Andrej Babiš a názor na senát

Senát Babiše zdržuje, a to je dobře

Andrej Babiš nemá rád senát – překáží mu. Mluví o tom, že se o senát nikdo „nezajímá“, že „stojí moc peněz“ a že „je zbytečný“. I jiní politici senát moc nemusí – rádi by ho nahradili třeba „radou krajů“. Za touto nelibostí k senátu je však jedna důležitá věc – senát vám nedovoluje z pozice moci „to prostě zařídit“. A je to dobře.

Read more

Křivý pohled na svobodu

Často se setkávám s poněkud pomýleným chápáním „svobody“. Je módní ukazovat na jednotlivé země a říkat: ti mají svobodné volby, to je svobodná země. Ti druzí nemají svobodné volby, to není svobodná země. Možnost „svobodných voleb“ je mnohdy jediným kritériem pro posouzení „míry svobody“ v dané zemi. Dává to ale smysl?

Severokorejské lidové shromáždění (Novinky.cz, foto: ČTK/AP)
Severokorejské lidové shromáždění (Novinky.cz, foto: ČTK/AP)

Read more

Soutěžní kampaň ODS

Možná jste se již setkali s internetovými stránkami ČSSD proti vám. Tento web je součástí volební kampaně ODS a již nějaký ten pátek v klidu běží a funguje. Celý web by se mohl použít jako bible pro modré odpůrce oranžové politiky. Již celý vzhled webu je vyveden v ladné oranžové barvě, která je doplněná pozitivní černou…

Jiří Paroubek a poplatky u mlékaře
Jiří Paroubek bojuje proti...

ODS nejen tímto webem ukazuje, že umí ke své propagaci použít internet lépe, než ČSSD, kteří se sice snaží internet využít, ale moc se jim to nedaří. Internetová „veřejnost“ jim holt není nakloněna.

Již jste se asi i vy setkali s obrázkem (nebo rovnou s reálným bilboardem), na kterém Jiří Paroubek bojuje za zrušení poplatků u veterináře. Původně jde o nápad jakýchsi zahraničních expertů, se kterými ODS spolupracuje. Občanští demokraté se této věci následně chytli a rozjeli na výše uvedeném webu soutěž, kde si můžete sami navrhnout ten váš bilboard pro ČSSD.

Celá akce krásně reflektuje celou kampaň ČSSD, která je de facto založena jen a pouze na Jiřím Paroubkovi. Pomalu to vypadá, že za ČSSD nikdo jiný, než Jiří Paroubek nekandiduje. ČSSD = Jiří Paroubek? Tak tedy poté děkuji, nechci.

Mimochodem, co je výhrou v soutěži vlož vzkaz Jiřímu Paroubkovi, co si myslíš o jeho populismu? Pokud bude zrovna ten váš vzkaz velmi kvalitní, možná ho pak budete moci potkat jako reálný billboard. Jaký je váš vzkaz Jiřímu Paroubkovi?

Jak nám zdražila elektřina

„Kontrolní a regulační instituce státu nefungují a firmy s výraznou tržní silou si v praxi dělají co chtějí,“ prohlásil Paroubek.

– iHNed.cz

ČSSD chce obnovit regulaci cen v oborech, jako je energetika, vodárenství, plynárenství a další. Argumentuje mimo jiné i tím, že v ČR od roku 2006 vzrostla cena elektřiny o 122 procent. Pojďme se kouknout na cenu elektřiny pro domácnosti blíže.

Změna cen elektřiny a změna mezd
Srovnání růstu cen elektřiny a mezd v letech 1989 až 2008

Pohlédněme nyní na výše uvedený graf. Sledujeme v něm vývoj průměrné mzdy a cen elektřiny vzhledem k roku 1989. Povšimněme si, že červená čára, která ukazuje růst cen elektřiny je většinou (až na pár malých výjimek) pod modrou čarou, která znázorňuje růst mezd. Přesněji řečeno, v roce 2008 byla cena 1 kWh pro domácnosti vyšší o 581 %. Mzdy však byli v průměru vyšší o 631 %. Jasně vyplývá, že mzdy rostly většinu času rychleji, než cena elektřiny.

Průměrná mzda/cena elektřiny
Průměrná mzda dělená cenou elektřiny - o kolik více či méně elektřiny jsme si mohli z platu koupit, tedy - zdražovala či zlevňovala elektřina?

Druhý graf je – ač se to možná nezdá – výmluvnější. Ukazuje nám totiž onen rozdíl mezi rychlostí růstu mezd a rychlostí růstu cen elektřiny. Čím vyšších hodnot modrá čára dosahuje, tím rychleji rostli mzdy v porovnání s růstem cen elektřiny a tím více byla elektřina reálně levnější.

Již na první pohled je jasné, že nejlevnější byla elektřina v roce 1997, kdy byla levnější o 39 %, následují roky 1995 (levnější o 27 %) a 1991 (levnější o 19,5 %). Nejdražší byla elektřina v letech 1992 (o 13 % dražší), 2002 (o 3,2 % dražší) a 2000 (o 2 % dražší). Dražší byla i v roce 2001 (o 1,6 % dražší).

Sociální demokracie samozřejmě z růstu cen elektřiny viní ODS. Koukněme se tedy, za jaké vlády byla v uplynulých dvaceti letech elektřina levnější či dražší:

Rok Změna cen elektřiny
1990 o 3,6 % levnější
1991 o 19,6 % levnější
1992 o 13,1 % dražší
1993 o 5,1 % levnější
1994 o 12,8 % levnější
1995 o 27 % levnější
1996 o 1 % dražší
1997 O 38,6 % levnější
1998 o 11,6 % levnější
1999 o 9,4 % levnější
2000 o 2 % dražší
2001 o 1,6 % dražší
2002 o 3,2 % dražší
2003 o 7,5 % levnější
2004 o 9,6 % levnější
2005 o 13,3 % levnější
2006 o 10,5% levnější
2007 o 10,6 % levnější
2008 o 8,5 % levnější

Vlády sociální demokracie tedy drží jedno zajímavé prvenství – za jejich vlád bylo nejdelší období, kdy byla elektřina reálně dražší, než v roce 1989. Jedná se o období v letech 2000 – 2002.

V současné době je tedy elektřina stále o 8,5 % levnější, než v roce 1989. Je tedy třeba zvýšit regulaci na trhu s elektřinou?

Když vyhrají komunisté – volby 1946; část 1.

První poválečné a zároveň na více, než 40 let poslední demokratické volby. Jak dopadli, víme snad všichni. Zvítězili komunisté, kteří získali cca 40% hlasů. Jaké byli ovšem okolnosti těchto voleb?

Především v této době neexistovala legální pravice. Strany s pravicovými programy byli de-facto zakázány za údajnou kolaboraci s předešlými okupanty. Nejvíce to postihlo Agrární stranu, která měla v předválečném parlamentu nejvíce mandátů. Nejsilnější strana Československa byla tedy odklizena z cesty. Většina voličů této strany se následně stalo voliči strany komunistické. O tom ale podrobněji později, jak došlo k zákazu pravicových stran?

Možná se vám to bude zdáti divné, ale nejvýznamnější jednání pro pořádání prvních poválečných voleb se začali vést v Košicích, a to z toho důvodu, že byli osvobozeny již relativně brzo – v lednu 1945. Prakticky ihned se do tohoto města začal soustředit politický život z celého okolí a 1. února vznikla Slovenská národní rada (dále jen SNR). Tři dny poté – tedy 4. února – SNR vydala manifest, kde nastolila svůj politický program (usilovala například o federativní charakter Československa). Hned 7. února byl SNR jmenován „sbor pověřenců“ (jakási vláda).

SNR celkově fungovala velmi rychle. Ještě během února rozpustila četnictvo a veškeré policejní složky na území Slovenska a místo nich ustanovila nový orgán Národní bezpečnosti. Dále (také v únoru) vydala prohlášení o rychlém zabavení a přerozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, zrádců a „nepřátel slovenského národa“.

V SNR se hlavní úlohy již od počátku ujali dvě politické strany – Demokratická strana (DS) a Komunistická strana Slovenska (KSS). Po dohodě těchto stran se začala připravovat budoucí Národní fronta, což byla jakási koalice všech (do parlamentu možno volitelných) stran.

Koncem března 1945 se v Moskvě uskutečnilo jednání zástupců exilové Londýnské vlády, českých politických stran (KSČ, lidovci, sociální demokraté a národní socialisté) a SNR. Jak již bylo řečeno, SNR viděla poválečné Československo federativně, ovšem po ostré debatě byl její návrh zamítnut. I přes to se ale nakonec zástupci dohodli na programu první vlády společné Národní fronty Čechů a Slováků.

Onu Národní frontu mohli tvořit pouze strany, které se zúčastnily Moskevských jednání, a zejména byly vyloučeny strany, které mají pravicový program. Zejména poslední podmínka poškodila celou řadu stran – mimo již zmíněné (ale nejvýznamnější) Agrární strany tak byli vyloučeny i strany Československá živnostensko-obchodnická strana, Československá národní demokracie a další.

K Agrární straně se ale vrátím. Pro ilustraci jejího předválečného významu stačí toto: v letech 1922 až 1938 vždy měla svého předsedu vlády, zastupovala zájmy zemědělců a byla opozicí vůči politické skupině Hradu (tedy osob spřízněných s T. G. Masarykem). V roce 1938 vstoupila do strany Národní jednoty a stala se její vedoucí složkou. Jejím odstavením se komunistům výrazně ulehčila cesta k moci.

První poválečná vláda Národní fronty Čechů a Slováků byla jmenována 4. dubna 1945. Předsedou vlády se stal sociální demokrat Zdeněk Fierlinger, místopředsedou se stal komunista (a pozdější prezident) Klement Gottwald. Do vlády nebyli přizvání účastníci domácího protinacistického odboje. Tato vláda přijala Košický vládní program, který vycházel z moskevských dohod.

Komunisté obsadili mnoho vlivných pozic, dostali se do velení policie, armády, měli svého Ministra pro informace. V málokteré zemi drželi takto výhodné pozice. Postupně si začali mnoho složek politizovat (například policie a některá média), což začalo zneklidňovat představitele ostatních stran.

No, a postupně jsme se dostali až k volbám v roce 1946. Jednou z jejich zajímavostí je, že 3 za 4 českých stran měli ve svém programu nějakým způsobem zakotven cíl budování socialismu. Mnoho tehdejších politicky činných osob si uvědomovalo, že tyto volby budou velmi důležité – že mohou rozhodnout o dalším mocenském postavení komunistů a že v tom lepším případě je může zbavit mnoha důležitých postů. O tom však příště.

Datosféra – budoucnost internetu a iluze České pirátské strany

Česká pirátská strana se při svém vzniku dočkala jistého menšího mediálního ohlasu. Způsobeno to bylo především tím, že jde o nový typ strany – neřeší sociální otázky, neřeší zdravotnictví, ani tak ekonomii, neřeší životní prostředí ani víru či menšiny. Řeší platformu třetího tisíciletí, řeší internet.

Ačkoliv se to nemusí zdát pravdou, dnešní internet je pouze internetem v plenkách – ten pravý Internet se začne projevovat až v průběhu následujících let, kdy se právě z internetu stane ta nejdůležitější platforma pro mnohá média, kdy internetem proteče víc peněz, než-li televizí, rádiem a tiskem dohromady.

Budoucí Internet s velkým I bude poněkud jiný. Nebude to jen změť webových a komunikačních služeb, kde mezi dvěma uživateli stojí strohá zeď tagů, ale živá a interaktivní sféra lidského světa – v souladu s názvoslovím sfér to nazvěme „datosférou“.

Jaký bude rozdíl mezi onou datosférou a dnešním internetem?

Internet lidé vnímají především jako síť, ke které se přistupuje ze zařízení – PC, notebook, telefon. Televize, rozhlas, tisk či billboardy jsou od internetu striktně odděleny – jsou „sousedy“ dnešního internetu, žijí vedle něho a soupeří s ním.

Datosféra bude ovšem čímsi jiným. Internet bude základem – tedy říkáme tomu internet, ale spíše to bude Net – tedy síť. Možná by se pro budoucí internet hodil spíše název „médium“ či „ultramédium“. Televize, rozhlas, tisk, billboardy, volební plakáty stran, telefonování, takřka veškerá lidská činnost nebude žit vedle onoho internetu, ale bude žít v něm. Internet bude základem pro veškeré informace, pro veškerá data, která se na světě vygenerují. Proto Datosféra, proto ultramédium.

Toto ovšem dělá z internetu do budoucna nejmocnější nástroj – kdo by se internetu zmocnil, získal by takřka nadvládu nad světěm, poněvadž internet se bude rovnat všemu.

Tohoto jsou si vědomi mnohé organizace, vlády, úřady a společnosti. Ty se proto internet snaží ovládat, poněvadž pokud již nyní nezačnou ovlivňovat obsah internetu, ujede jim vlak a do budoucna to již nedoženou. Zůstane-li internet svobodným a nezávislým, znamenalo by to do budoucna i naprosto svobodný a nezávislý tisk, rozhlas, televizi… vše. Což se mnoha lidem nemusí líbit.

To, že nám na základě internetu vzniká jakási datosféra, kde internet bude alfou a omegou všeho, je vidě již dnes – ať už jde o IP telefonii, IPTV, sociální sítě či malá nezávislá internetová rádia. Ovšem to jsou pouze první maličké krůčky.

A co s tím mají co společného pirátské strany, případně naše Česká pirátská strana?

Jak již bylo řečeno, zaměřují se na internet. Na jeho svobodu, pouštějí se do těžkého boje proti nejmocnějším lidem světa, kteří budou zaručeně chtít onu datosféru ovládat.

Problém ovšem je, že tyto fakta jsou de-facto zákulisní. O tomto možném budoucím vývoji ví pouze několik (v řádech tisíců v ČR) nadšenců a ony firmy. Lidé venku chodí dál volit konzervativce či socialisty, kteří na ně útočí otázkami daní, zdravotnictví či sociálního systému. Lidé se o internet nezajímají, slouží jim pouze pro email či pro vyhledání nějaké informace, maximálně pro zábavu. O blokování nějakých stránek či o něčí snaze ovlivnit internet, o svobodném principu internetu a o možných budoucích důsledcích vývoje internetu nemají ani potuchy, nezajímá je to, je jim to jedno.

Internet je pro většinu lidí natolik marginální téma, že radši budou volit nízké daně, sociální systém, levné dálnice či záchranu lesů. Radši budou volit témata všeobecná, která vidí všude, než témata „o tom počítači“. Když se zeptáte obyčejného člověka na některé z témat ČPS ohledně internetu, tak buď z neznalosti souhlasí s tím, proti čemu ČPS bojuje, nebo řekne „a co je mi do nějakýho internetu prosimtě, to, jak se budeme mít je přeci důležitější“. A třeba si ani neuvědomují, že právě to, jak se budou mít, může být v budoucnu hodně ovlivněno právě internetem.

Voličem ČPS bude také spíše mladý člověk, což je dobré do budoucna, ovšem má to i pár nevýhod.

Za prvé je to v nestálosti této voličské základny. Je nutné je přinutit k tomu jít vůbec volit a poté je přinutit volit právě ČPS. U lidí 20+ by to nemusel být moc velký problém, ale u prvovoličů a voličů všeobecně do 20 let to bude těžké, a to už z důvodu, že se o politiku moc nezajímají a volí dle „barvy kravaty“ právě ty, co jsou nejčastěji v televizi a nebo protože netuší nic o internetových politických tématech a připadají jim nedůležitá (to, že internet intenzivně používají neznamená, že mu rozumí – toto platí v ohromné míře mezi dnešními mladými, berte většinového člověka!)

ČPS má tedy své plakáty s hesly „Svobodný internet“ či „Revize autorského zákona“ opravdu pěkné, ale zatím jsou to jen a pouze plakáty pro fanoušky ČPS. Většinovému voliči, který by ČPS poslal do Parlamentu jsou tato témata cizí, doslova ukradená.

Úkoly ČPS by tedy měli být následující:

  1. Co nejrychleji zmobilizovat své fanoušky a ty, jenž by s největší pravděpodobností šli volit ČPS – mladé lidi – a donutit je jít volit.
  2. Dostat se do kontaktu s širokou veřejnosti (předvolební meetingy nejsou úplně k zahození, i když můžou stát nějaké to vejce…) a říct jim co je ČPS, jaká jsou témata ČPS, proč jsou témata ČPS důležitá.
  3. Přesvědčit širokou veřejnost, že témata internetu jsou stejně důležitá, jako témata všeobecného života. Přinejlepším z internetových témat udělat právě témata všeobecného života.
  4. A znovu – být v kontaktu nejen s internetovými uživateli, ale i s širokou veřejností a nabídnout i témata všeobecného rázu.
  5. Poutat pozornost.

Heslo ČPS „internet je naše moře“ je hezké a svým způsobem výstižné. Ovšem na nějaký politický úspěch je pouze internet jen malým rybníčkem.

1 2