Při hledání jistých informací, jsem na internetu narazil na tento článek, v němž autor obhajuje systém

kapitalismu a volného trhu jakožto jediného možného způsobu fungování společnosti. S autorovými

argumenty nemohu souhlasit a rád bych dále upřesnil své důvody.

1.„Co se týče Zeitgeistu a nenávisti ke kapitalismu, jde o módní klišé.“

Označit „nenávist“ (já osobně bych volil termín dramaticky kritické výhrady) proti kapitalismu za módní klišé

je poněkud zkratkovité, krátkozraké a vlastně právě toto je bezpochyby módním . Moderní by již

odpovídalo tomuto jevu lépe. Tedy jen ve zkratce: boj a odpor ke kapitalismu jakožto politickému nástroji,

ale zejména jakožto systému bytí, žití, života a stylu vůbec se dá celkem bez větších obtíží historicky

vysledovat do přelomu 18. a 19 století. Samozřejmě člověk s jakousi takousi bezplatnou zdravotní péčí, s

garantovaným bezplatným vzděláním, uzákoněnou osmihodinovou pracovní dobou, uzákoněným nárokem na

placenou dovolenou, uzákoněnou placenou zdravotní neschopností, člověk s právy v pracovní oblasti,

volným víkendem (a bylo by možné ještě notný čas pokračovat dále) může v dnešní době (již je však slyšet

zvonit hrana) lehce nabýt dojmu, že tyto standardy jsou logicky platné a nezpochybnitelné. Takovému

člověku bych doporučil intenzivní opakování dějin od průmyslové revoluce po dnešek, kde mnohé odpovědi

získá sám a to z pouhých faktů bez nutného vysvětlení třetí stranou - co je co, kdo je kdo a jak čemu

rozumět. Zejména bych doporučil soustředit se na informace kdo byl původcem sociálních reforem a jaké

síly a idee byly jejich hybateli.
.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….……

2. „Volnost“

Kapitalismus jakožto jeden z mnoha - historických či současných, systémů zahrnující v sobě prvek

soukromého vlastnictví není, nikdy ani nebyl (již z principu své koncepce) garantem volného trhu,

nezpochybnitelnosti soukromého vlastnictví a volnosti už vůbec (dále samozřejmě vysvětlím).
.….….….…

3. „Můj život“

Tady si nejsem zcela jist souvislostí, pokud se zde však navazuje na některé utopické alternativy, které

dokument Zeitgeist nabízí, tak problematika je samozřejmě mnohem složitější a aby bylo možné postihnout

základní aspekty, vyžadovalo by to důslednější rozbor, ale vzhledem k americkému původu autora bych se

jeho hurá nadšením v tomto směru příliš vážně nezabýval. Nicméně vzhledem k tomu, že tento článek

obhajuje systém kapitalismu jakožto jedinou reálně uplatnitelnou možnost budu vycházet z toho, že i

následující se ke kapitalismu vztahuje.

V tom případě však bude třeba mnohé poopravit.
Pokud není kapitalismus jakožto systém regulován státem, má celkem brzy (řekněme, že dvě dekády jsou

víc než dost) tendenci transformovat se do monopolismu či systému různých korporátních svazků v zájmu

zisku spolupracujících v duchu monopolu. Toto je zcela přirozený vývoj, kterým kapitalismus jako systém

musí, pokud není státem regulován, projít. Předpokládám, že logiku tohoto vývoje není třeba dále dokládat

(otázkou samozřejmě zůstává co si autor pod regulací představuje).V reálné rovině vítězí pouze ten kdo má

vyšší zisk. A to je právě kámen úrazu. Vyšší zisk rozhodně a priory neznamená kvalitnější službu, produkt.

Vyšší zisk je podmíněn ovládnutím trhu, což s sebou nenese a nikdy neneslo kvalitu a hlavně znamená

vyloučení fair play. V současné ekonomické situaci a náladě s sebou vyšší zisky téměř a priori nesou

naprostou absenci fair play. A myslím, že netřeba vysvětlovat bezútěšnost monopolismu. Pokud vezmeme v

potaz vývoj „volného trhu“ a jeho tendencí, spíše však samozřejmě kapitalismu, tak v situaci kdy je ve Vaší

domácnosti téměř vše vlastněno institucí zprostředkující Vaši hypotéku, je výše nastíněná „noční můra

vlastnění/nevlastnění v kapitalismu tendencí. Což je, to naprosto souhlasím, hrůzná vize.
Je také třeba zdůraznit, že zatím žádný z uplatněných světových hospodářsko politických systémů

euroamerického světa spolu s ruskem (tedy od průmyslové revoluce) nikdy osobní vlastnictví zcela

nepotlačil.
Žalostně absurdní vize nastíněná v první polovině textu si nic nezadá se zjevením sv. Jana a je stejně

dogmatická, bez argumentů a hysteriotvorná.
V tomto směru je snad možné pouze zaglosovat otázkou zda není i autor sám členem nějakého kolektivu

(ono je totiž z podstaty člověka jakožto sociální bytosti téměř vyloučeno takovým členem v té či oné formě

nebýt). Výkřik, že „zájem kolektivu deklaruje diktátor“ nedokážu patřične vyhodnotit, protože postrádá

sémantickou logiku.
.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….……

4. „Spolupráce“

Na kapitalismu, tedy nikoliv na trhu - to rovnítko je zcela absurdní, lidem vadí, že z důvodu vyšších zisků se

s trhem - a to nikoliv ze strany států!!!, manipuluje způsobem, který devalvuje hodnotu jejich práce na úkor

zisku a zároveň v přímé návaznosti ovlivňuje kvalitu jejich životů. Dále pak lidem samozřejmě vadí pokud je

zneužíváno monopolního či dominantního postavení k manipulaci s trhem tak, že nefunguje jím filosoficky

nastíněným způsobem. Jako příklad je možné z místních luhů a hájů uvést případ našeho nejprogresivnějšího

podniku a jeho chování. Řeč je samozřejmě o společnosti ČEZ. Společnost získala kontrakt na dodávku el.

energie do sousedního Německa (lukrativnost a rentabilitu takového kontraktu snad netřeba zdůrazňovat) a

v reakci na toto nepochybné zvýšení svých zisků zvýšila cenu el. energie pro české občany. Toto je jasný

důkaz, že se jedná o problém kapitalismu (případně jeho moderní verze, kterou hádám autor obhajuje)

nikoliv trhu. TRH, pokud by fungoval jak má, by něco takového nedovolil. Je to vlastně jeden z

nekonečných příkladů toho, že kapitalismus jako systém neslouží pro dobro společnosti - jejíž ochrany

ekonomické subjekty, coby nositelé kapitalismu, radostně, hojně a hlavně proti normálnímu občanovi velice

efektivně užívají.
.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….

5. „Otázky“:

„Kdo zvolil vládnoucí politiky?“

Vládnoucí politiky, respektive strany jež politici representují volili lidé. Potažmo, lidé volili přísliby politiky

udané v předvolebních kampaních. To už samozřejmě neplatí o vládě. Autor se pravděpodobně snaží říci, že

„co jste si nadrobili to si taky snězte“ a v podstatě si za „to“ můžeme sami. Jenom na základě výše

uvedeného je myslím jasné, že je dosti diskutabilní hovořit o tom, jak může v našich podmínkách občanská

volba ovlivnit následnou politiku, ale dovolil bych si ohradit se zejména v jedné věci.
To, že jsem zvolil gaunery co se mnou ořou bez ohledu na můj názor znamená, že mám „držet hubu a krok“?
Naopak, jsem přesvědčen, že je mojí občanskou povinností být nespokojen, remcat, reptat, bouřit se a

otevřeně demonstrovat svoji nespokojenost.

„Kolik lidí pro ně hlasovalo?“

Zde se zřejmě naráží na grandiózní ignoranci české společnosti v otázce účasti na volbách. Kořeny tohoto

stavu jsou však historicky velmi hluboké a naše skepse pramení z téže historické zkušenosti. Na tuto otázku

bych, víceméně nejistě - protože chápu její směr, odpověděl další otázkou. Koho jste volil Vy? Co slíbili a

co splnili? Jakou důvěru - myšleno bez iluzí, viděno střízlivýma očima na základě reálných skutků a činů -

máte obecně v českou politickou scénu?

„Jaká je vůle lidu…“

Vůle lidu mi příliš zavání soudružstvím, takže tuto formulaci nebudu nijak komentovat, nicméně však

následující si již určité shrnutí zaslouží.

„Kdo je pan Lid?“

No nevím, když o tom tak přemýšlím, řekl bych, že by to mohlo být třeba nějakých zhruba 10 milionů

českých občanů nebo tak něco.…

„Kdo deklaroval kolektiv“

Zase ten soudružský závan, použiji tedy raději termín společnost. Kdo deklaroval společnost? Opět po

krátké úvaze mne napadá odpověď - právě ona společnost?.…

„Proč odboráři stávkují?“

No zřejmě proto, že podmínky, které se mají navodit jsou v rozporu s tím co mají oni - jakožto odboráři,

hájit. Zřejmě proto, že byli tím či oním způsobem podvedeni. Zřejmě - a teď se vlastně vracím k

předchozímu, poněvadž se vládne za ně a hlavně bez nich.

„Kolektiv nemá zájem - pokud se někdo tváří, že má, pak mluví o zájmu diktátora.“

Je zcela absurdní, typické a smutně dokreslující dnešní tragedii, že právě nefunkční kapitalismus, ze svého

principu vylučuje sociálnost a samozřejmě jí ani nerozumí. Opět nemohu jinak než nesouhlasit. Společnost

má zájmů celou řadu. Zájem na vzdělané populaci - vyšší kvalifikace = vyšší výnos, zájem na zdravé

populaci - lepší zdraví = lepší výkon/efektivita, zájem na právní ochraně - právní řád = funkčnost systému,

zájem na národní identitě - uvědomělá společnost = soudržnost/sociální solidarita atd…Ovšem toto je

samozřejmě zájem společnosti ve formě státu/národa, ekonomický subjekt takové zájmy nemá a ani mít

nemusí (pro jeho funkci to není nezbytné - mnohdy právě naopak). V konečném součtu však profit

společnosti je i profitem pro ekonomický subjekt. Není však zpravidla uskutečnitelný v rámci života jednoho

člověka - a to je samozřejmě problém - no ne ? !!!.…
Samozřejmě z optiky korporací může být situace poněkud složitější, v jádru však nástin odpovídá realitě

kapitalismu.

„Zájem má vlastník.“

Opět si nejsem příliš jistý na co že se to autor vlastně ptá. Kárlštejn, Šumava, Macocha nebo Pražský hrad

v mém majetku nejsou a přesto, byť se to tedy zjevně může autorovi zdát nepochopitelné, mám obrovský

zájem na jejich zachování. V tomto duchu lze samozřejmě pokračovat dále až k nejextrémnějším

absurditám, kde se však i přesto stále uplatňuje určitá forma lidského zájmu i bez přímého vlastnického

vztahu k danému.

„Který diktátor chce regulovat trh a co ho k tomu vede?“

No…to je zase velice snadné - zdravý rozum!!!
Neregulovaný trh = monopol. Legální monopol = velký problém (ovlivňování trhu bez nutnosti finančního

vstupu, okamžitý přesun z oblasti ekonomiky současně do oblasti politiky, diametrálně odlišné zájmy než

jsou zájmy společnosti/společností atd…).
.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….…

6. Autorovi „citace z učebnic“

Glorifikací tržního systému se nebudu zabývat, jisté však je že dogmata nejsou nikdy dobrou odpovědí a

pokud se jako argumentů používá citací „zjevení ze svatých knih“ (bible, ekonomická příručka, Leninovy

spisy) jakožto samovysvětlujících dostáváme se do slepé uličky.
Nesporným socioantropologickým faktem zůstává, že co se kvalitou života ve smyslu jeho žití v daných

podmínkách, duchovní a sociální stránky týká, znamenalo zavedení zemědělství a následně obchodu pro

člověka úpadek (Jsem si vědom, že toto je téma velice úzkého ledu a zasahuje do zcela odlišné oblasti a

proto bych rád ještě jednou zdůraznil, že výše uvedené se týká lidského žití ve smyslu kvality existence

člověka jako bytosti v konkrétním prostředí a nezabývá se ostatními aspekty.). Každopádně zavedení

obchodu posloužilo rozvoji dominance, sociálních rozdílů, bezprecedentnímu nárůstu a rozsahu válečných

konfliktů, šíření nemocí, ekonomického terorismu atd…
Celá věc má kladnou i zápornou stránku. Opomíjet jednu z nich znamená pohrdání sebou samým. Nic není

černé nebo bílé a pokud to tak opravdu není, tak vzít si štětku a kbelík s černou nebo bílou barvou není

dobrý nápad.
Vznik obchodu samozřejmě umožnil nevídaný rozvoj měst a civilizací, vznik států a kauzálně pak dále rozvoj

zdravotnictví, vědy, umění atd…
Vynechat jednu stránku věci znamená neznat celou pravdu, nevidět věc z nadhledu - nevědět nic. Věřit.
Díky zvláštnímu rysu společnosti panuje velká neochota se poučit, využít získané zkušenosti, aplikovat je

procesu sociální evoluce vlastní existence. Zcela dominantní jsou naopak síly projevující se potlačením,

zpátečnictvím, dogmatismem, stagnací, populismem a líbivostí (jako příklad nejlépe poslouží křesťanské

církve a jejich misijní činnost - nic tak destruktivního ve vztahu k člověku v naší době v tuto chvíli, kromě

atomové bomby nefunguje). Ale to samozřejmě nepotlačuje touhu znát a vědět, rozumět a jednat. Tedy vždy

je tu nějaká snaha hledat alternativu a samozřejmě vždy je tu mocnější snaha takové hledání potírat.
Při sledování dokumentů typu Zeitgeist se člověk dříve nebo později dostane do fáze (ať už uváděné

informace či závěry akceptuje či ne), kdy se musí zeptat - „dobře, to je všechno hezké, ale jak z toho tedy

ven“. A tady nastává ten zdánlivě neřešitelný problém. Je nesporné, že by svět měl šetřit své zdroje, je

nesporné, že by svět měl začít více dbát na své životní prostředí (bez ohledu na CO2 globálně oteplovací

mediální masáž), je nesporné, že by člověk měl zvážit zda je současné rozvrstvení zdrojů ve světě adekvátní.

Opět jsem narazil na již zmíněné, je samozřejmě otázkou duchovněmentální nebo chcete-li etickomorální

úrovně člověka zda chápe nezbytnost větší sociální spravedlnosti i na úkor vlastího komfortu, protože se tu

bavíme o otázkách života a smrti. Každopádně pokud nemáme skončit v další globální válce musíme zvážit

zda se nevyplatí „v našich studnách nechat přeci jenom trochu vody jako rezervu, aby nám nakonec zcela

nevyschly a jejich sucho se neobrátilo proti nám“. Je nesporné, že se způsob a styl ekonomiky musí od

základu změnit (…a je tu další dogmatické zaklínadlo…).
Je zcela nesporné, že Orvell není dobrou inspirací pro společenský řád. Jaké je však řešení? Chápu, že z

určitých vizí z dokumentu zeitgeist vstávají vlasy hrůzou (kdo četl Neználek ve slunečním městě jistě ví o čem

mluvím). Doba Star Treku je pravděpodobně ještě nějaký čas před námi, ale je nesporné, že systém jak je

nastaven nyní vede lidstvo do záhuby. Buď přímo po fyzické stránce nebo nejdříve po sociální. Nechci

nabízet žádné své spasitelské řešení, jsem přesvědčen, že nesporné je nesporným i když není veřejně

prezentováno. Faktem je že nikdo u nás, kdo je v této oblasti vzdělán neuvedl a nenabídl žádnou syntézu

systémů, které z přímé zkušenosti známe. Tedy neproběhl zde vývoj. Děje se ta samá chyba, která se za

komunisty zdůrazňovala u sovětského svazu - skok z něčeho do něčeho bez rozmyslu, vynechání evoluce.
.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….…..

7.„Nejjasněji je ona solidarita trhu vidět v pojišťovnictví“.

Pojišťovnictví je systém fungující na nevratné, pravidelné, poměrně vyjádřené platbě, která slouží pro krytí

případných potíží (spektrum různých pojištění je velice barvité) s pojištěnou věcí spojených. Pokud se jedná

o náhradu nějaké hmotné věci je Vám vyplacena pouze poměrná část hodnoty a i tato je záměrně

regulována na co nejnižší možnou hranici. A to se samozřejmě bavíme pouze o případě, že dojde k pojistné

události. Tedy nic co by připomínalo onu největší solidaritu.
Naopak co se týká charity - ano, ta je jistě solidární.
Každopádně charita nemá s trhem a kapitalismem nic společného (seberte jim daňové úlevy, udělejte z

charity standardní věc - něco jako pozdrav, tedy seberte jim prestiž a uvidíte co bude s charitou

ekonomického sektoru).
Charita - tedy ne pojišťovnictví - naopak vychází z výše dotazovaného „zájmu kolektivu“ na sociální

solidaritě.
.….….….….….…..

8. Gloriola tržního systému

„Tržní systém není vymyšlený, není naordinovaný“.
Co se týká přirozenosti vzniku trhu, obchodu a zemědělství, doporučuji velice zajímavá díla Mysl v Jeskyni a

Uvnitř neolitické mysli, která podávají vcelku logické a v souvislosti s výše rozebíranou problematikou i

inspirativní a v mnohém osvětlující výklady tohoto vývoje.
Pokud tedy pominu rozpory, které už v základu systému vyvolávají otázky účelu, efektu a profitu a budu-li

se zabývat pouze „moderním“ vývojem trhu a jeho tendencí je třeba zdůraznit, že pokud se budeme zabývat

výhradně trhem a prostředím s ním spojeným, tak má spíše tendenci samovolně sklouzávat do destruktivní

polohy, provazovat se s živly, institucemi a chováním představujícími okraj společnosti. V době kdy trh a

obchod probíhal v jasně limitovaných hranicích (defakto byl regulován historicko ekonomickými

podmínkami), tedy hodnoty směny představovaly reálné služby, či hmotné statky, fungoval trh tak jak asi

měl. Byly funkční principy konkurence, nabídky a poptávky. Tento způsob se však v kapitalismu již přežil a

nyní je uplatňován styl zcela odlišný - nereálný, fantaskní a zcela destruktivní. Problém současné

nefunkčnosti sociálních systémů spočívá právě ve způsobu myšlení lidské společnosti. Již více jak 10 000 let

jsme zemědělci, obchodníci. Naše myšlení tomuto faktu odpovídá. Z toho důvodu jsou pro nás byť pouze

mentální experimenty se sociálními systémy, tak obtížné. Mentalita solidarity lovců sběračů je desetitisíce let

ztracena v hlubinách naší paměti a cesta k ní, bez toho, že bychom se vrhli do další dogmatické kaše

vedoucí pouze k projevům našich nejhorších vlastností je daleká.
V první polovině 19. století americký president Andrew Jackson potlačil snahy The Second Bank of

America o převzetí agendy tisku dolarů a ovládání přísunu peněz do americké ekonomiky. V roce 1913

Woodrow Wilson odsouhlasil vznik instituce z níž vzešel FED (Federal Reserve System) - soukromá (tedy

nikoliv federální) instituce spravující americkou ekonomiku. V roce 1933 po jejím 20-letém působení nastala

světová krize. Na jejím základě byl president Franklin Delano Roosevelt přinucen zavést opatření ve formě

jeho „New Deal“ jehož součástí byl i zákon o cenných papírech. Po těchto krocích počala americká a

následně i světová ekonomika chytat druhý dech. Presidenti George W. Bush a následně zcela v rozporu k

svým slibům i president Barack Obama tyto regulace opět zrušili a nová krize na sebe nenechala dlouho

čekat.
Myslím, že není třeba žádné argumentace k tomu, aby bylo zřejmé, že neregulovaný volný trh směřuje tam

kam slunce nesvítí.
Základní omyl, který autorův text provází od počátku do konce je předpoklad a vzhledem ke světovému

dění, vývoji a faktům spíše víra, že volný trh, systém směny, soukromé vlastnictví jsou produktem

kapitalismu. Samozřejmě tomu tak není. Existovaly tisíce let nazpět, za všech možných systémů - dokonce, v

jisté formě, i v „komunistických peklech“. Tohle směšné účelové dogma, které hřímá z politiků, rádoby

ekonomů, poplatných a závislých médií je nejenom směšné a absurdní, ale navíc manipuluje s historií a

realitou ve smyslu, který dříve narození důvěrně znají. Další absurdní autorův „žalm“ bezduše a hlavně bez

vysvětlení se zabývající jakýmsi dobrovolným a nezištným vzdáváním se svých věcí ve prospěch druhých

osob v systému volného trhu a kapitalismu opět nevím jak chápat. Znovu doporučuji, tentokrát výkladový

slovník a osvěžit si význam slov trh a nezištnost. Je zcela nasnadě, že právě tržní, směnný systém a

kapitalismus fungují pouze obchodem za prospěch. Zadarmo nikdo nikomu nic neprodává - je to vlastně

opět sémantický nesmysl.
.….….….….….….….….….….….….

9. „Proč to hájím?“

Závěrečná obhajoba, pokud to má být obhajoba kapitalismu je opět poněkud zmatená. Autor předkládá

názor, že kritici kapitalismu či předkladatelé alternativ automaticky brojí proti soukromému vlastnictví. Tento

blábol byl rozebrán výše. A pochmurná apokalyptická vize vnucení života společností je přeci zcela

absurdní, neboť žádný systém, který má snahu přežít nelikviduje svoje zdroje. Právě naopak - využívá je ve

svůj prospěch.
A pokud se náhodou země zblázní a vybuchne nám Říp za zadkem, pak se holt i právník musí srovnat s

faktem, že vyfasuje holinky, lopatu a půjde zachraňovat tuto zemi. Na tom není nic co by člověka

omezovalo.
.….….….….….….….….….….….….….….….….….…

Závěrem bych se chtěl pouze krátce pozastavit nad jistými sociálními jevy.
Problémem podobných „hurá obhajob“ je že zcela volně a účelově přecházejí z ideální do reálné roviny a

zpět, tak jak se to momentálnímu výkladu hodí. Arogance mnohých dosahuje takového stupně, že se ani

neobtěžují zachovat kontinuální osu a přeskakují, překrucují, napůl uvádějí fakta bez toho, že by se snažili

udržet logiku sdělení. Některá „dílka“ jsou schopná stát v argumentech sama proti sobě. Zřejmě se vsází na

to, že bubáci jako donucovač, ještě stále fungují. Tato situace se nejlépe v tomto článku projevuje

vehementní obhajobou jakési ideální roviny systému, jehož reálná praxe (a ta je vlastně v konečném

důsledku skutečně obhajována) vykazuje znaky totalitních diktatur. A to hlavně v případě, že není nijak

regulován.
Dalším problémem a to problémem přeneseným zejména ze spojených států je bipolární tendence. Na světě

existují pouze dvě cesty - Komunismus a Kapitalismu, jeden je představitelem diktatury, druhý demokracie.
Když nesouhlasíte s kapitalismem jste komunista.
KDO NEJDE S NÁMI JDE PROTI NÁM.

Ach bože tak je to člověku známé, tak povědomé…

Ne, že bych byl nějaký příznivec regulace - jen se snažím nastínit další argumenty do diskuze..

Za nejkřiklavější projev dumpingových cen v Čr považuji mnohdy dumpingové ceny kryté „akcemi“, především pak u zemědělských produktů, kdy to mnohdy vedlo k likvidaci dodavatelů..Koncová cena totiž mnohdy může být nižší než reálná produkční cena producenta.. Potom je váš predátor v klidu, protože značnou část (samozřejmě max co je mu regulací umožněno) přenáší na dodavatele..
Toto už ovšem není ten klasický predátor, jen se predačně chová stejně jako jeho konkurence (ne že by k tomu byl dotlačen - takto na trh tyto řetězce mnohdy již vstupovaly..) na víceméně ustáleném trhu..

Tím chci říci: dumpingová cena nemusí mít neblahý vliv jen na konkurenci, ale také na další subjekty či celá odvětví..)

(„akce“ jako vyjímečně takto výrazně zlevněné zboží proto nepodléhající regulaci..-nicméně probíhají neustále nějaké, čímž se to alespoň dle mého popírá..)

Jinak jako predátoři se chovají i celé státy v rámci nejen EU..

Představa opravdu „volného“ trhu v mé hlavě končí buď:

1 jednou globální společností (díky spojování a spojování což je vždy výhodnější, a nakonec nej. být globál monopol..)

-tomu by ovšem šlo zabránit regulací koncentrace moci (ať již hospodářské, finanční, vojenské, informační..)

2 dvěma společnostma na způsob 1984 od pana Orwella..

Jinak sem nedávno slyšel pěkný argument k zamyšlení (v souvislosti s potřebností bank a jejich vlivu na trhy, atd..) že:
V Číně byly již před několika tisíci lety regulovány počty obchodníků.. právě aby se pak nemohlo stát, že všichni budou prodávat a kupovat a rýže nebude dražší než zlato..
(nutno dodat, že v Číně vzniklo komoditní obchodování..)

to Petr:
Lidi který se se zmíněným stavem setkali z druhé strany..

JJ podobné neblahé důsledky podhodnocování cen obvykle i se snížením kvality, případně různého matení zákazníků je alespoň dle mého v naší zemi pozorovatelné také na každém kroku (od dělnických profesí počínaje)

Jinak vzledem k tomu, že dle mého skutečné ceny uhlí (při promítnutí skutečných nákladů na všecky neblahé vedlejší důsledky) jsou ještě stále někde jinde než ceny tržní, to že tyto dodatečné náklady (obvykle hrazené ze státního rozpočtu) nejsou součástí naší ceny za energii (byť z jakkoli malé části) znamená, že je defakto regulovaná cena uhlí, příčemž přes 50% eletřiny vyrábíme právě z něho a máme tudíž „podceněný“ celý trh - stejně tak samozřejmě podhodnocené ceny dopravy, ropy atd..