Volební program ČSSD pod lupou – díl 3. – vzdělání

„Vzdělanostní společnost“ je jeden z bodů volebního programu ČSSD. Tento bod nastiňuje, jakým směrem by chtěla soc. dem. vést české školství. Koukněme na to podrobněji.

Rozhodně trváme na povinném roku bezplatné předškolní výchovy v mateřské škole či v podobném zařízení. Připravuje dítě na vstup do školy; poskytuje mu základní návyky a dovednosti, vychovává k disciplíně a životu v kolektivu.

– zdroj: cssd.cz

Rok bezplatné předškolní výchovy je zajímavý návrh. Mnoho lidí by s ním určitě souhlasilo, ale – vše má své ale.

Výchova dětí je plně v rukou rodičů a stát může zasahovat jen v minimální míře – je-li dítě týráno, popřípadě požádá-li sám rodič o pomoc stát. Zde je ovšem povinnost. Chcete i vy nutně dávat své dítě rok do školky?

V prvním díle tohoto seriálu jsem se ptal, zda dokáže ČSSD rozlišovat dva pojmy a to rovnou spotřebu a rovné příležitosti. Zde citovaný kus z volebního programu je ovšem typickým zástupcem oné rovné spotřeby.

Není nic špatného na umožnění bezplatné předškolní výchovy, ovšem lidé by měli být vedeni k samostatnosti. I dnes existují rodiny, které mají radši své ratolesti doma a to z toho důvodu, že jim doma dokáží dát lepší přípravu. Nebo si to aspoň myslí.

Zároveň je zde vidět tendence nutit dospělé svéprávné lidi k nějakému kroku, k nějakému rozhodnutí. Žijeme ve svobodné společnosti a nevidím důvod, proč by vzdělání svých dětí neměl mít do určitého věku v rukou rodič. Hlavně v takto útlém věku, jakým je věk předškolní.

Také zde existuje otázka proč bezplatná? Uznávám, že je zde určitá množina sociálně slabých – ti mají na tento stav potvrzení, oni jsou ti, jenž by bezplatný stav potřebovali, aspoň po určitou dobu. Proč ne, lidí, kteří jsou skutečně až za touto „hranicí chudoby“ v ČR není mnoho. Jestliže ovšem rodina vydělává, neměl by zde být problém aspoň nějaké spoluúčasti – je to přeci investice do vzdělání, která se té rodině vrátí.

Dále je  zde otázka kvality – jak kvalitní by byla tato předškolní výchova, byla-li by poskytována zdarma a celoplošně? Kvalita závysí na tom, kolik prostředků by stát do této předškolní přípravy vložil. A stát nemá peněz na rozhazování a toto by skutečně nebyl levný projekt. Kvalita by byla nevalná.

Kvalitní veřejná škola je založena především na motivovaných a kvalifikovaných učitelích, kteří ve svém zaměstnání vidí dobrou perspektivu uplatnění. Proto zvýšíme platy učitelů a ostatních pracovníků ve školství.

– zdroj: cssd.cz

Objem peněz, který je vyčleněn na platy učitelů je dnes dostačující. Problém je u efektivity jeho přerozdělování. Dnes je systém nastaven tak, že nastupující učitel bere cca 14 000 hurbého (+-). To je mrzký plat na vysokoškolsky kvalifikovaného člověka. Učitel s mnohaletou praxi se ovšem může vyšplhat až k hranici takřka 30 000 hrubého.

Jestliže chceme nové, perspektivní učitele, musí se systém učitelských platů změnit a to následovně: starším ubrat a mladším přidat. Tedy zmenšit tyto nůžky, kvůli kterým má naše školství „přebytek“ učitelů v důchodovém věku a nedostatek mladých, kteří by je nahradili.

Také je zde otázka, kolik peněz můžeme na platy učitelů dát. Dobrým doplňkovým řešením by mohlo také být přesunutí části platu do „osoního ohodnocení“, o kterém by rozhodl ředitel školy a kde by musela být částka na toto vyčleněna naprosto využita.

Jednoduché zvýšení platů a ponechání současného systému není řešení – neřeší nedostatek mladých učitelů ani přebytek učitelů již v důchodovém věku.

Dalším problémem je neefektivnost toku peněz ve školství. Aby se mohli zvýšit platy, musí se kontrolovat, kam, kolik a na co se peníze posílají. Je nejeden případ, kdy jedna škola dostala (aniž by žádala) 2x dotaci na nákup nových PC (tedy škola měnila PC de-facto 1x za půl roku), ovšem nedostala dotaci na opravu šaten a nemohla peníze z druhé dotace na PC použít na rekonstrukci šaten – to by bylo vyhodnoceno jako použití peněz za jiným účelem, než za jakým byli přiznány, tedy zpronevěra. Škola by pak peníze musela vracet.

Základní škola musí věnovat zvláštní pozornost dětem s talentem, dětem, které nezvládají první kroky ve škole, a dětem se specifickými potřebami.

Individuální péče na základním stupni vzdělání může většinu těchto překážek překonat a schopnosti jedince rozvinout. Péče o děti, které potřebují pomoc a podporu, je v souladu s praxí vyspělých zemí základním krokem k překonání bariér. Je důležité poskytovat tuto péči plošně, protože je to nejlepší obrana proti chudobě a sociálnímu vyloučení a naopak nejlepší cesta k začleňování do společnosti.

– zdroj: cssd.cz

Co se týče dětí, jenž potřebují podporu (třeba kvůli různým dis poruchám atp.) je zde jeden problém – od nejednoho učitele mám potvrzeno, že již dnes se na pomoc těmto dětem opravdu velmi tlačí (je to třeba spojováno s různými dotacemi atp.). Učitelé jsou pak nuceni věnovat se těmto dětem přespříliš, což má za důsledek to, že není čas se věnovat dětem s talentem.

A byla to právě vláda ČSSD a její ministryně Petra Buzková, která zrušila školy/třídy pro nadané děti. Byla to osudová chyba (viz víše uvedené).

Od základní školy je nutno vyváženě podporovat prvky, které učí žáky obecné i pracovní morálce a tvořivému řešení problémů. Ukazuje se, že ve srovnání se vzdělanostně nejvyspělejšími zeměmi dosud zaostáváme ve výuce angličtiny, dalších cizích jazyků a v matematice. Podpora těmto předmětům neznamená útlum v jiných oborech.

– zdroj: cssd.cz

Problém s výukou angličtiny a dalších cizích jazyků je ten, že není dostatek kvalifikovaných učitelů. Těžko budou angličtinu kvalitně učit přeškolení ruštináři (také stále realita). Je potřeba lidi se vzděláním. Z historických důvodů jsou to ovšem převážně mladí lidé, kteří místo učení cizího jazyka pracují v soukromém sektoru, kde dosáhnou hned ze začátku své kariéry lepších platových podmínek.

Další problém, který je zde přehlížen je nedostatečné ekonomické a právní podvědomí české společnosti. Výukou matematiky a rozvíjením logiky totiž nenaučíte lidi  základnímu právně-ekonomickému myšlení.

Školné nepokládáme za faktor, který by zkvalitnil studium. Nepodpoříme jeho zavedení na veřejných vysokých školách.

– zdroj: cssd.cz

Vysoké školství je finančně nejnáročnějším typem vzdělání. Nedostatek peněz v této části školství je to, co snižuje jeho kvalitu. Na kvalitní výzkum (který je s VŠ a univerzitami spojován), kvalitní vzdělání, kvalitní prostředky ke vzdělání (moderní učebny atp.) jsou potřeba peníze a to takové množství, které jednoduše stát nemá k dispozici.

Řešením této situace je školné s kvalitním systémem stipendií, v zahraničí je mnoho příkladů funkčních řešení, proč se neinspirovat?

Pokračování příště.

Volební program ČSSD pod lupou – díl 2. – sociální systém

Solidární společnost, právní jistoty, obrana a rozvoj sociálního demokratického státu. To jsou jedny z hlavních sloganů volebního programu ČSSD.  A co se pod tím skrývá ve skutečnosti?

Demokratický sociální stát je standardní evropskou hodnotou, kterou chceme dále rozvíjet. Náklady českého sociálního státu patří v současnosti absolutně i relativně k nejnižším v Evropě. V relativním vyjádření jsou téměř o třetinu nižší, než je evropský průměr, a v absolutním vyjádření je rozdíl ještě dramaticky vyšší.

– zdroj: cssd.cz

Je krásné, že máme jedny z relativně nejnižších výdajů do sociálního systému. Ale ejhle, má to háček – Česká republika má v porovnání s ostatními zeměmi EU podprůměrné daňové zatížení. Jinak řečeno, do státní kasy všichni odesíláme menší část svých příjmů, než většina Evropy, s tím že platí: čím více na východ, tím menší daňové zatížení. Samozřejmě, najdou se i vyjímky.

Jak řekl současný úřednický ministr financí, pan Janota: „nemůžeme mít Anglické daně a Švédské výdaje.“ Musíme se rozhodnout, zda-li chceme mít větší osobní svobodu v rozhodování o svých příjmech, nebo zda-li chceme více peněz vložit do sociálního systému s tím, že možná z toho také jednou něco budeme mít.

Dalším úskalím je, že i když máme (prý) jedny z nejnižších výdajů do tkz sociálního státu, musíme si uvědomit, že jen sociální systém, různé dávky apod. každý rok tvoří zhruba polovina (i více) z očekávaných  státních výdajů. Očekává-li se nyní schodek cca 200 miliard, tak zhruba polovinu (100 miliard Kč, tedy 100 000 000 000 Kč)  tohoto dluhu vytváří onen „sociální stát“.

A jak je známo, stát je špatný hospodář. Z tohoto důvodu je sociální systém ČR neefektivní a mnoho peněz se tedy nejspíše i lidově řečeno háže oknem. Chcete tomuto špatnému hospodáři (za jakkoliv barevné vlády) svěřovat své peníze, nebo radši sami rozhodnete, kam své prostředy vložíte?

Nelze však přehlížet, že v mezinárodním srovnání stále vynakládáme v řadě oblastí daleko méně, než postačuje k důstojnému životu, ať už jde o důchody, podporu rodin s dětmi, sociální služby, dostupnost bydlení nebo školství a zdravotnictví. A také, že na krizi nesmějí doplácet sociálně potřební a ti, kteří ji nezavinili.

– zdroj: cssd.cz

A znovu opakuji – vynakládáme méně, protože méně vybíráme na daních. Nemůžeme ovšem ČR srovnávat se zeměmi, jako je Francie, Velká Británie, Německo, Rakousko a další, jak má ČSSD v oblibě. Českou republiku musíme srovnávat se zeměmi, které hrají „stejnou ligu“ – tedy se zeměmi jako jsou Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, možná taky Ukrajina, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Ve srovnání s těmito zeměmi naopak ČR vynakládá jedny z největších prostředků.

Naše země dosud vydává na důchody mnohem méně, než je evropský průměr. Relativně o třetinu, absolutně pak ještě méně. Důchody jsou u nás proto citlivější položkou než jinde. Zvyšování důchodů a podobných dávek musí respektovat skutečnost růstu životních nákladů příslušných skupin i celkový růst příjmů. Životní náklady důchodců zpravidla rostou rychleji než průměrná inflace. Proto budeme prosazovat vyšší nárůst důchodů než růst životních nákladů důchodců tak, aby se reálná hodnota důchodů udržela alespoň na úrovni 55 % průměrné čisté mzdy. Uskutečníme v této souvislosti také případnou jednorázovou „drahotní“ kompenzaci (tzv. třináctý důchod) z dividendy ČEZu.

– zdroj: cssd.cz

Informace o zaostávání za evropským průměrem nechme stranou, protože bychom pak museli srovnávat i platy a další a mluvit o „Evropském průměru“ v patřičném kontextu. Jen tak, bez kontextu, to nelze z důvodu výše uvedených.

Faktem je, že nynější důchodci a důchodci v blízké budoucnosti jsou de facto chudáci, s jejichž životní úrovní se již mnoho udělat nedá. Alespoň ne hned. Již několik let se ale do mladších ročníků rozesílá zpráva, aby si šetřily na důchod. Současní důchodci tuto možnost neměli, obral je o ni komunistický režim (což je jeden z důkazů asociálnosti tohoto režimu) a proto na tom jsou tak, jak jsou. Není to jejich chyba. Bohužel.

Situace s důchody zde bude ovšem špatná mnoho dalších let a spraví se možná až odejdou současní čtyřicátníci do důchodu. Tím totiž „odejde“ snad poslední generace lidí, jenž byli zasaženi zaspanou reformou (v jejíž realizaci doufám do nadcházejícího volebního období) a kteří si ve větší míře na důchod nepřispořily. Na tomto žalostném stavu má i svůj velký podíl (po KSČ řekl bych největší) právě i ČSSD. V době, kdy na to byla nejlepší příležitost, totiž neudělala důhodovou reformu, místo toho investovala čas do sociálních dávek alá pastelkovné. Jak nesmírně asociální a vysloveně proti důchodcovské chování.

Vážení penzisté, lituji vás. Sociální demokracie (a další) spolu s KSČ vám zřejmě zkazily stáří. Je to smutné, ale je to tak. Musíme se snažit o to, aby k tomu nemohlo dojít u dalších generacích.

Volební program ČSSD pod lupou – díl 1.

Česká strana sociálně demokratická se posledních několik let (a nebo možná i odjakživa) profiluje jako strana pro chudé, nemohoucné, staré… a tak dále. Koukněme se na jejich volební program, nakolik je reálný a co nám vlastně ČSSD slibuje?

Spravedlnost znamená poskytnout rovné příležitosti pro všechny. Pouze lidé, kteří mají rovný přístup k zaměstnání, vzdělání, zdravotní péči a právní ochraně, mohou být opravdu svobodní. Jen za rovných podmínek mohou vstoupit do skutečně férové soutěže a prokázat své schopnosti a talent.

Úspěch a štěstí nemohou být pouhou výsadou privilegovaných. Pouze rovné podmínky umožňují spontánní zrod solidarity – ochotu podělit se o vlastní úspěch a štěstí s těmi, kteří se z vážných důvodů nemohou férové soutěže zúčastnit.

– zdroj: cssd.cz

ČSSD tedy sama hlásá, že je důležitý rovný přístup. Že důležité jsou rovné podmínky. To, že úspěch a štěstí nemohou být výsadou privilegovaných je sporné – staré české přísloví praví, že bez práce nejsou koláče. Záleží tedy na tom, kým je myšlen onen privilegovaný.

Zastupujeme ty spoluobčany, kteří jsou, byli nebo budou závislí výhradně na vlastní poctivé práci. Bez ohledu na to, zda to jsou zaměstnanci nebo podnikatelé, studenti nebo důchodci. Poctivá práce a poctivé podnikání jdou ruku v ruce a mají naši plnou podporu. Jsme proti zlodějnám, krácení daní, pojistného či zneužívání dávek. Na všech frontách zahájíme boj s korupcí, která je mimořádně vážným problémem české společnosti, včetně její podoby v politice.

– zdroj: cssd.cz

Velmi šlechetné, dalo by se říci. Problém ovšem je, že ČSSD zde měla ze všech stran po roce 1989 tu největší možnost realizovat tyto svá slova – vládly totiž v nejdelším časovém úseku, celých 8 let (1998 – 2006). Je všeobecně známo, že právě během této doby (zejména po roce 2002) došlo k největšímu rozšíření zneužívání sociálních dávek.

Co se týče boje s korupcí, dodnes jsou v čele ČSSD lidé, kteří jsou právě s korupčním chováním spojovány, a to nemálo a aféry nejsou moc starého data. Jen namátkou:

Aféra Biolíh – 24. 5. 2006 – Aféra, v níž bylo obviněno již několik sociálních demokratů, odstartovala naplno zhruba před dvěma měsíci. … Poslední z řady zásahů má na svědomí přímo ministr vnitra František Bublan. … “Mně jde o to, když na jednom případě pracují dva útvary, aby jeden útvar ty události nekomentoval a nekazil práci toho druhého útvaru,” tvrdil před čtrnácti dny Bublan, jenž je jedničkou ČSSD na Vysočině. Členy této krajské organizace jsou i dva z obviněných. Když se HN včera snažily zjistit, jaký další útvar na případu pracuje, dostaly z policejního prezídia následující odpověď: “Žádné jiné útvary se podle našich informací tímto případem nezabývají.”

Byl zatčen Jan Hanáček, bývalý Škromachův tajemník ministra práce a sociálních věcí , předseda okresní stranické organizace ČSSD v Hodoníně, místopředseda krajského výboru ČSSD Jihomoravského kraje a člen Ústředního výkonného výboru ČSSD. Policie ho viní z korupce.

Z korupce policie rovněž obvinila Evu Klimovičovou, donedávna poradkyni a dlouholetou spolupracovnici ministra zdravotnictví Davida Ratha.

Ministr zemědělství Jan Mládek si za 30 milionů na Žižkově pořídil dům, který vlastně vůbec není jeho. Mládek sehrál významnou roli v prohraných arbitrážích se CME a Nomurou.

David Rath čelí obviněním – Kritici mu vyčítají, že protežuje některé farmaceutické firmy. Jde prý především o společnosti, které si platí inzerci v časopise vydávaném lékařskou komorou nebo sponzorují Rathův vzdělávací klub Da Vinci.

A další a další. Seznam by mohl být velice dlouhý. Ale jděme dál.

Bylo to za sociálně demokratických vlád, kdy Česká republika začala dosahovat vysokého hospodářského růstu, zvyšovat životní úroveň širokých vrstev a kdy definitivně zakotvila v svobodném euroatlantickém prostoru vstupem do NATO a Evropské unie. Sociální demokracie je zárukou svobody a spravedlnosti a svými skutky to dokazuje po celou dobu své existence, včetně té novodobé.

– zdroj: cssd.cz

A co takhle to říct trochu jinak? Bylo to za sociálně demokratických vlád, kdy se Česká republika navzdory prudkému růstu začala ohromně zadlužovat, kdy se promarnil čas pro důležité reformy (důchodová a další) a kdy byli zapuštěny kořeny dnešnímu hrozícímu kolapsu veřejných rozpočtů, jejichž výdaje jen a pouze bobtnají, mnohdy bez rozmyslu.

Naším cílem je Evropa demokratická, občanům srozumitelná, stabilní, bezpečná, zároveň Evropa sociálně spravedlivá, konkurenceschopná, ale i ekologicky odpovědná.

– zdroj: cssd.cz

Další šlechetný cíl. Dovolím si ale upozornit, že tím sociálně nejspravedlivějším systémem se zatím zda systém rovných příležitostí a ne systém rovné spotřeby. Rozlišuje tyto dva pojmy i ČSSD?

Řešení krize se stalo hlavním tématem současné hospodářské politiky. Zatímco pravicová ideologie krizi jednou popírá a jindy považuje za přirozený „očistný“ proces, levice krizi chápe jako vážný problém, který si vyžaduje aktivní řešení. Pravice sice tvrdí, že levice zemi zadlužuje, ale skutečnost je taková, že v praxi dovedla zemi k letošnímu rekordnímu růstu veřejné zadluženosti o více než 200 miliard korun. Sociální demokracie proti tomu předložila aktualizaci svého komplexního protikrizového programu a představila další protikrizová opatření, která odpovídají doporučením Mezinárodního měnového fondu i Evropské komise.

– zdroj: cssd.cz

Není to pravicová ideologie, která krizi považuje za přirozený očistný proces, ale je to „ideologie“ ekonomická. Jednoduše se střídají období progrese a recese. Období prudké progrese (tedy období růstu) bylo hlavně za vlád ČSSD, na čemž ovšem stát jako takový neměl natolik velký podíl (ekonomický růst byl více či méně v celém regionu). Jak jsem již uvedl výše, tak období růstu je nejlepší dobou na různé reformy, zefektivnění státního aparátu a tvoření rezerv. Neříkaly vám vaše babičky, že když se daří, schovávejte si i něco na horší časy?

A to je přesně to, co ČSSD neudělala. Místo toho, aby udělala zdravotní, důchodovou a další z mnoha nutných reforem, soc. dem. pouze rozdávala a zadlužovala. Jak je možné, že v době, kdy česká ekonomika rostla až téměř o 6%, státní rozpočet končil s deficitem až přes sto miliard, vezmeme-li v potaz, že pouhé 1% růstu přináší do státní pokladny oproti předchozímu roku několik desítek miliard korun navíc?

Kdyby ČSSD udělala to, co měla (a na co mnoho pozorovatelů upozorňovalo), nynější hrozící 200 miliardový schodek rozpočtu by nemusel být realitou.

Celkovým cílem hospodářské politiky budoucí vlády pod vedením ČSSD je co nejrychlejší překonání důsledků hospodářské krize, obnovení zdravého růstu ekonomiky, a tím také zvyšování zaměstnanosti a růst životní úrovně občanů. Formulace a uplatňování naší hospodářské politiky bude vždy vycházet z principu vzájemného partnerství se zaměstnavatelskými a zaměstnaneckými reprezentacemi. Posílíme význam tripartity v rámci projednávání všech připravovaných změn v hospodářské a sociální oblasti. Usilujeme o společnost dialogu a partnerství, nikoliv o společnost permanentní sociální konfrontace.

zdroj: cssd.cz

Společnost permanentní sociální konfrontace, kdy jedna sociální vrstva bojuje proti druhé zde ČSSD vytvořila svým progresivním zdaněním. Toto zdanění je časté v mnoha státech evropy, ovšem ve všech těchto státech většinou také existuje ona kouzelná sociální konfrontace. Myslím, že není nutno připomínat, že zrovna ČSSD je tou stranou, která chce udělat daňový systém opět složitější a vrátit se k onomu sociálnímu boji – opět chce nastolit progresivní zdanění.

Rovná daň totiž není tak úplně rovná. Jak nedávno řekl Bohuslav Sobotka (ČSSD) „Šéf ČEZu platí stejné daně, jako zdravotní sestra“. Pane Sobotko, neříkal jste někde, že z matematiky jste měl dvojku? No nevím nevím, tohle je nepochopení látky zvané „procenta“, což se učí již na základní škole. Šéf Čezu totiž platí stejnou část. Zdravotní sestra tedy odvede 15% z příjmu v řádech tisíců korun. Šéf ČEZu odvede oněch 15% z příjmu v řádech až milionu korun. Kdo zaplatí víc?

Pokračování příště.

1 40 41 42