Trans vlajka

Vaše tělo je majetek státu

Že vaše tělo je vaše – a tedy že by mělo být vaším právem rozhodovat o tom, jak s ním nakládat, je něco pro spoustu lidí samozřejmé. Proč by vám měl stát diktovat, co máte udělat se svými vlasy, jaké si máte udělat tetování, jestli máte nosit brýle? Bohužel to, co je pro většinu společnosti zcela standardní záležitostí, je pro některé něčím výjimečným. I dnes, v roce 2018, si stát uzurpuje právo na to diktovat, jak má kdo nakládat se svým tělem.

Trans problematika a ideologie

Trans lidé existují. Odmítat jejich existenci, bojovat proti nim jakožto proti „divným úchylům“, bojovat proti „zhoubné gender ideologii“ je možná pro někoho životní náplní, nic to však na faktu existence těchto lidí nemění.

Jsou to lidé jako vy, nebo já. Mají dvě ruce, dvě nohy, žijí, pracují, nejsou nijak znevýhodnění, až na to, že…
… jejich fyzická schránka neodpovídá nastavení jejich těla. Buď mají penis a na vnějšek se projevují jako muži, ale v „hlavě“ osobností jsou nastavení jako ženy, či naopak.

V žádném případě nejsem odborník na trans problematiku. Právě naopak – v tomto jsem naprostý laik, a tak se místo o ideologické poučky rád dozvím něco o tom, „jak to ti lidé mají“. Chápu, že nesoulad mezi jejich genderem a fyzickým pohlavím je velký problém, který dokáže těmto lidem zničit život. Kdo jsme my všichni ostatní, abychom soudili?

Bohužel, stát to vidí jinak – uzurpuje si právo rozhodovat o těle a životě těchto lidí až do nechutných soukromých detailů. A to už je otázka ideologická – je to stát, nebo vy, kdo má rozhodovat o vašem těle a životě?

Anulace svazků

Prvním odporným zásahem do soukromí je anulace svazků – pokud se oženíte/vdáte či vstoupíte do registrovaného partnerství, váš svazek dle zákona po změně pohlaví zaniká. Nikdo se neptá vás, ani vašeho partnera.

Stát určil, jak má být váš soukromý partnerský život upraven, a to bez ohledu na váš názor. Stát – někdo cizí – si uzurpuje větší právo na řízení vašich intimních svazků, než jaké přisuzuje vám samotným. Ze soukromých intimních záležitostí se tak stává politikum, o kterém se rozhoduje z pozice moci. To je nebezpečný precedent – jednou to může být váš soukromý život, který bude proti vaší vůli nabourán z pozice moci.

Tuto praxi je třeba odmítnout. Je problém státních institucí – a ne jeho občanů – že si uzurpoval právo regulovat manželské svazky a je tedy problém státu, že mu do jeho „systému“ vstupují anomálie, jako například trans-lidé. To, že si s tím stát neumí jinak poradit přeci nemůže ospravedlňovat tak obrovský zásah do práva na nakládání se svým tělem, do práva na život, do práva na soukromí.

Rodičovská práva

Další, co se vám stane, je to, že vaše rodičovská práva vůči vašim dětem bude v případě změny pohlaví posuzovat soud. Pokud by to bylo na podnět dětí či druhého rodiče, jde o klasický spor a nelze mít nic proti – ať rozhodně soud.

Zde se předem ale nikdo neptá. Posouzení soudem je nutné a nediskutovatelné, vyžaduje jej zákon. To, že se případně „přihlédne“ k přání dětí neospravedlňuje státem vynucenou praxi, kdy jsou preventivně zpochybněna rodičovská práva všech trans-lidí plošně.

Co může být větším zpochybněním společenské instituce rodiny, než právě toto? Kde jsou všichni konzervativní „obhájci rodiny“, když je zde v praxi provozována zjevná šikana rodiny ze strany státu?

Trans lidé a kastrace

Změna pohlaví v úředních dokumentech státu je v ČR podmíněna kastrací. Ano, čtete dobře – narodíte se s vadou, kdy existuje možnost situaci změnit pomocí hormonů, operací a vlastním životním stylem.

Narodíte se s mužským pohlavním orgány, ale vnitřně jste žena – dokud se však nenecháte vykastrovat, dokud si nenecháte udělat státem vynucený zákrok, který poškodí vaše tělo, který je pro vás nadbytečný a který se vykonává pouze z důvodu zvůle státní moci, pokaždé, když přijdete do kontaktu se státem, při každém podívání se na občanský průkaz, pas, úřední dokument, vám bude připomenuto: jsi divný.

To je drsná státní šikana, a to především díky své nenápadnosti a každodennosti. Je to podobné, jako označení Židů židovskou hvězdou v nacistickém Německu.

Vynucení kastrace je tím nejhorším: stát vás vydírá, že vám nedovolí vyřešit svůj problém, pokud si nenecháte poškodit své tělo. Stát se zde chová jako ten nejhorší otrokář a sadista.

Státní dokumenty

Proč by vůbec stát měl řešit nějaké pohlaví? Proč to musí být uvedeno v osobních dokladech, proč se na to ptá taková hromada státních dokumentů?

Tento údaj je pro úředníky zcela zbytečný a jeho zjišťování a uvádění je zcela nepotřebné. Není úlohou státu šikanovat své občany, řídit jim životy. Není to stát, kdo vládne občanům – jsou to občané, od nichž se moc státu odvozuje. Stát nemá právo sledovat, špehovat, omezovat a nadbytečně otravovat své občany. Stát nemá právo vám diktovat, čím jste nebo nejste; jaké máte nebo nemáte pohlaví, kým ne/můžete být či jestli se ne/máte nechat kastrovat. To není role státu – stát má svým občanům sloužit.

Tolik alespoň teorie demokratického státu; na tomto případě je ale krásně vidět, že praxe je zcela jiná. Stát se chová jako absolutní vládce, který si uzurpuje právo na to rozhodovat o vašem životě až do takových nechutných detailů, jako jestli máte či nemáte být kastrován/a.

To, že tuto svoji moc nevykonává zrovna na vás, nic neznamená – jste pouze zatím privilegován k tomu chovat se svobodně. To ale neznamená, že jste svobodní.

Pošli článek dál:

Comments: