Duhová vlajka

Rumunsko: referendum o životě jako známka konce svobody

7. října se v Rumunsku koná referendum o manželství, které – pokud bude úspěšné – převrací to, jakou roli přisuzujeme ústavě. Už ale pouhé konání tohoto referenda, ta možnost hlasovat o soukromých záležitostech jednotlivců, je ohrožením svobody.

Referendum o manželství

Shooty - přišel jsem vám zničit manželství
Shooty – přišel jsem vám zničit manželství

Tématem referenda je manželství, konkrétně ukotvení manželství jako svazku muže a ženy v rumunské ústavě. Ačkoliv již nyní Rumunsko zákonem stejnopohlavní manželství zakazuje, ústavní pojistka by do budoucna téměř znemožnila zuniverzálnění tohoto svazku.

Rumunsko by se tak postavilo vedle země jako je Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko, které již podobnou ústavní „pojistku“ implementovali.

Akci zaštiťuje Koalice pro rodinu, které sdružuje různé konzervativní a náboženské (pravoslavné) organizace; jde o výsledek nátlaku konzervativně-náboženské lobby.

Manželství jako nástroj zájmových skupin

Prvním problémem je vůbec zestátnění manželství. Stát tento typ soužití, tento soukromý vztah, reguluje takovým způsobem, že je to v podstatě to samé, jako by vám vaši ložnici hlídal u nás třeba Andrej Babiš.

Manželství je intimní záležitostí, svazkem dvou dospělých lidí. Ať už tento svazek garantuje církev či existuje na jakémkoliv jiném základě, je to záležitost právě těch, kteří se tohoto svazku přímo účastní. Jde o způsob prožití života a nastavení si svých soukromých záležitostí. Není zde místo pro někoho „třetího“.

A přesto jsme státu dovolili, aby nám tento soukromý svazek reguloval a nastavoval. Častým, ale nefunkčním argumentem, je „ochrana rodiny“, ochrana „plození dětí“. Zestátněním této čistě soukromé záležitosti jsme tak z manželství udělali předmět zájmu různých zájmových skupin, které chtějí využít státního monopolu moci k vynucení své představy o „ideálním manželství“ na ostatních.

Manželství se stalo nástrojem moci, kdy si určitá skupina lidí myslí, že ví lépe, než ostatní, jak mají žít svůj život. Že mají větší právo na rozhodování o životě cizích lidí, než oni sami. Zestátněním se manželství stalo nástrojem všech antiliberálních skupin.

Koho hlídá ústava?

Thomas Jefferson - kdy máme svobodu,
Thomas Jefferson – kdy máme svobodu,

Rolí ústavy je omezovat vládu, aby nemohla terorizovat své občany (až příliš). Jakmile ústava říká, co je to třeba manželství či jaké náboženství je/není povoleno, není to nástrojem pro kontrolu vlády, ale nástroj tyranie vládou, nástrojem diktatury.

Není přeci rolí ústavy, aby upravovala soukromé vztahy mezi jednotlivými občany!

To, že ústavní změna bude zřejmě schválena referendem, jen umocňuje celou zvrácenost – pro platnost referenda se ho musí účastnit minimálně 500 tisíc občanů. Rumunsko má něco přes 19,5 milionu obyvatel. Teoreticky tak stačí 2,5 % obyvatel k tomu, aby ostatním navždy změnila/ovlivnila životy.

Podobná ustanovení tak z ústav dělají nástroje útlaku proti konkrétním skupinám obyvatel. Místo toho, aby obyvatele chránila před útlakem ze strany vlády, se stává přímo jeho nástrojem.

Celý ústavní princip to tak staví vzhůru nohama.

Svoboda začíná v soukromí

Milton Friedman - co je rolí státu?
Milton Friedman – co je rolí státu?

Aby společnost byla svobodná, musí být svobodný každý jeden jednotlivec v ní. Pokud tomu tak není, nejde o svobodu, ale povolení určité skupině obyvatel se chovat svobodně.

Daně, regulace a další jsou jistě těžkou překážkou svobodě; svoboda však začíná u každého z nás, v našem soukromí. Kde jinde bychom měli být svobodní, než v rozhodování o našem soukromém, intimním životě? Kde jinde bychom měli mít svobodu, než v našich domovech, rodinách?

Jestli katolický či pravoslavný kněz na základě své víry odmítne oddat stejnopohlavní pár – to je jeho svoboda, proč ne. Jestli tomuto stejnopohlavnímu páru nějakou právní garanci, „smluvní šablonu“, nabídne jiná autorita – ano, i to je její svoboda.

Dokud si však stát a vláda bude uzurpovat pravomoc určovat, jakým způsobem máme ve svém soukromém životě žít, musí nám být naopak ústavou garantovaná ochrana před zlovůlí moci. Každý občan by měl mít ve „svobodném státě“ stejnou váhu a tak by definice manželství měla být co nejobecnější, aby byla co nejméně diskriminační pro jakéhokoliv občana.

Právě situace jako je tato by měly sjednotit všechny zastánce svobody – bez ohledu na užší názorový rámec. Je jedno, jestli jste minarchista, anarchista, konstitucionalista; stát takto škodí všem stejně.

Nejlépe by však manželství nemělo být vůbec státní. Pak by nebylo vůbec co řešit.

Pošli článek dál:

Comments: