Frederic Bastiat

Klasický liberalismus pro současnou dobu

Že hlavním tématem dneška již nejsou daně a ekonomické regulace, je asi zřejmé. Důležitost témat se mnohem více posunula k tématům sociálním – témata jako migrace, bydlení, LGBT+ tématika, školství a další tak s tím, jak lidé ve společnosti bohatnou, získávají na důležitosti.

Jak na to má reagovat klasický liberál, který byl vždy silný v ekonomických otázkách? Co dělat, aby klasicky liberální světonázor dokázal stále reagovat na to, co je důležité?

Svoboda je pro každého

Klasicky liberální či libertariánský světonázor, který byl vždy prezentován jako „modla klučíků z VŠE“, nemůže zůstat jen u ekonomických témat. Ta dnes nejsou tak důležitá, tak aktuální. Klasicky liberální světonázor však má co nabídnout.

Základem liberalismu je respekt ke svobodě a individualitě. Svobodě života, svobodě volby, svobodě rozhodování, v osobní autonomii. Historicky to byl právě klasický liberalismus, který se stavěl na obranu občanů proti státu, otroků proti otrokářům a stavěl tak svobodu lidí nad mocí „vrchnosti“. To zní dost sociálně, ne?

Je z čeho vycházet – klasicky liberální myšlenkový proud má co nabídnout, svoboda je totiž univerzálně platnou hodnotou, svoboda je pro každého. Důsledným uplatněním principu žit a nechat žit se rázem můžete dostat do pozice obránce menšin, různých sociálních skupin lidí, bojovníkem proti rasismu či různým fobiím.

Queer tématika

Někteří konzervativci pak zaměňují téma za názor. To, že se mluví i o queer tematikách z vás nečiní „progresivního neomarxistu“. Jakmile toto začne řešit i ten nejzarytější konzervativec, stává se i on součástí debaty o tématu – a sám sebe by za „progresivního marxistu“ asi neoznačil, že?

Témata jako stejnopohlavní manželství, registrovaná partnerství, adopce dětí stejnopohlavními páry, trans-tematika a další jsou aktuální témata a není nic zlého na tom na ně reagovat z liberálních pozic – naopak, je to žádoucí alternativou.

Svoboda je pro každého. Není přeci problém, že dané téma existuje – je problém, že se někdo snaží problémy, kolem kterých se daná témata točí, řešit násilím z pozice státní moci. Užití státní moci znamená umělé vyvolání konfliktu, který je ale zbytečný. Negativně pojatá svoboda je odpovědí na dané problémy – chcete manželství? Prosím. Nechceš v rámci své víry oddávat stejnopohlavní pár? Prosím. Chcete si adoptovat dítě? Je-li to v jeho nejlepším zájmu dle soudu, prosím. Chceš změnit své pohlaví? Prosím, kdo jsem, abych ti do toho mluvil?

Kdo jsme, abychom soudili, jak mají ostatní žít svůj život? Tento princip má tak univerzálně platnou sílu, že se dá použít jako řešení na veškeré problémy, které jsou dnes ve „veřejné debatě“ uzurpovány regulátory všech stran a barev.

Svoboda, jakožto skutečná alternativa chybí. Být „konzervativně-liberální“ a zároveň mluvit o aktuálních tématech v intencích svobody je možné a především důležité pro přežití tohoto světonázoru.

Náboženská tolerance

Aby si nějaký světonázor získal popularitu a přežil dlouhodobě, musí se držet svých principů. Jak chceme hájit svobodu druhých, když „za specifických podmínek“ omezíme druhé?

Aby byla společnost svobodná, musí být svobodný každý jeden člověk v ní. Pokud není, nejde o skutečnou svobodu, ale pouze o „povolení“ chovat se svobodě za určitých podmínek. Jde o stejné sociální inženýrství a snahu řídit lidské životy, jako v případě různých etatistů, kteří se snaží regulovat každý kus vašeho života.

Obhajoba náboženské svobody a zároveň sekulárního státu je klasickým tématem liberalismu. Být „konzervativní liberál“ a stavět se proti náboženské svobodě není ani konzervativní, ani liberální – je to zrada vlastních názorů a principů.

  • Klasický liberál tak hájí právo muslima na svoji víru.
  • Klasický liberál odmítá nucené přesouvání lidí kvůli „kvotám“ – lidé mají svobodu se stěhovat dle své vůle, ne dle vůle úředníka
  • Klasický liberál hájí otevřené hranice – je svobodou každého hledat své štěstí různě po světě
  • Klasický liberál odmítá řízenou migraci jakožto sociální inženýrství
  • Klasický liberál například v současné „migrační krizi“ tak nemůže bojovat proti migraci samotné, ale proti úředníkům a politikům, pokud se ji snaží vyvolat a uměle řídit. V pojetí liberála je migrant obětí, nikoliv viníkem – právo migranta na svobodný pohyb je to, co hájíme a zvůle úředníků v „nuceném přesouvání“ je to, proti čemu bojujeme.
  • Klasický liberál trvá na vymahatelnosti práva a spravedlnosti.

A to je dost podstatný rozdíl oproti pozici mnoha islamofobů, kteří hájí antiliberální pozice.

Možná to není na první pohled tak líbivá pozice, jako tupě řvát „stop Islámu“, nicméně tvrdit, že „toto lidé nepochopí“ je to samé sociální inženýrství, jako jakékoliv jiné, jde o stejnou regulaci a snahu řídit životy ostatní – tentokrát přes vlastní přesvědčení o hlouposti ostatních a své výjimečné inteligenci.

Sorry jako, já věřím, že lidé hloupí nejsou.

Individualismus

Druhou obrovskou silou liberální přesvědčení je individualismus. Nesoudím muslimy/gaye/trans osobu, ale toho jednoho konkrétního člověka, který předemnou stojí. Jaký je? Jak se vůči mne chová? To je to, co mne zajímá.

Klasický liberál odmítá princip kolektivní viny, kolektivního myšlenky, kolektivního/celospolečenského zájmu. Kolektivy jsou stvořeny z jednotlivých lidí a ti mne zajímají – ti jsou totiž různí.

A to dává klasickému liberálovi sílu hájit náboženskou svobodu a svobodu pohybu muslima, zároveň být proti „migračním kvótám“, zároveň se postavit za rovný přístup z pohledu práva k případným trestním činům všech lidí.

Klasický liberalismus musí být aktuální – jen tak přežije přesilu všech různých myšlenkových proudů, které chtějí řídit vaše životy.

P.S.: Text vznikl jako reakce na jedno nedávné osočení, že jsem „progresivní neomarxista“. 

Pošli článek dál:

Comments: