Morálka v arabštině

Jak si kazatelé morálky vytváří své teroristy?

Je to paradox – turecká komunita v Německu je mnohdy konzervativnější, než turecká společnost ve své domovině. Západní muslimové z „moderní společnosti“ mnohem snadněji podlehnou vábení extrémistů.

Proč?

Problém tkví v tom, jakým způsobem vytváříme a „chráníme“ společenská pravidla, která naše soužití definují. V podstatě ti, kteří tolik bojují proti změnám, proti integraci, proti imigraci, zastánci vynucování tradičních hodnot či uzavřených hranic si své teroristy vytváří sami.

Bikiny na pláž nepatří

Není to tak dávno, kdy odhalený kotníček, nedejbože cokoliv, co by připomínalo dnešní bikiny, které zakrývají jen naprosto nutné, byly věci naprosto nepřijatelné, pohoršující a nebyl problém, aby vás kvůli nim někdo zatkl.

A dnes je to naopak. Na pláž přijdete zahalení a zatýkají vás. Jak to? Co se změnilo? Bylo to sexuální revolucí 60. let?  Ne. Ta byla vyvrcholením, to zásadní se dělo dříve.

Zásadní byl diskomfort, který poskytovaly předchozí úbory na plavání a složitost dámského oblečení. Diskomfort byl považovaný za přirozenou oběť, kterou žena nese za svoji krásu. Emancipace žen ale vedla k nutnosti jednoduššího oblečení a zároveň k respektu, který začaly mít ženy ke svému tělu. Tím se začala měnit i představa o kráse, odívání a to pohnulo morálním vnímáním společnosti. Nehledě na to, že se změnou vnímání se měnily i prodeje bikin (směrem vzhůru) a tím profitabilita nového životního stylu.

Ale kde se vzala ta emancipace a feminismus?

průmyslové revoluci. Najednou mohl zbohatnout člověk nemodré krve, kapitalista, a to tím, že poskytl lidem to, za co byli lidé ochotni zaplatit. Nabourání do té doby tradičních rolí; a když mohl služby poskytovat kdokoliv, proč ne žena? A pokud to žena někdy dokázala lépe, proč by nemohla volit? Nechat se volit? Mít svůj hlas ve společnosti? Být rovnocenná? Odhalit svůj kotník či zbytek svého těla, když bude chtít?

Nehledě na to, že zapojení žen do hospodářského a vědeckého života bylo nutné – hospodářský růst znamenal více pracovních příležitostí, více příležitostí k financování vývoje a výzkumu, větší potřebu vědců… A to už je pak jedno, zdali jde o ženy, či muže.

Průmyslová revoluce a ekonomický profit vedly k emancipaci. Ale co vedlo k průmyslové revoluci?  Objevitelství, překračování hranic, nové obzory, vzdělávání… veškeré postupné kroky, které měnili společenská pravidla od uzavřené k čím-dál tím více otevřené společnosti, kde se čím dál tím více střetávali různá pojetí morálky, kde z „trhu pravidel“ vycházela a začaal všude převažovat ta pravidla, která byla pro společnost nejprospěšnější. A taková pravidla naleznete pouze ve srovnání, pouze v konkurenci.

Pro ilustraci – představte si, kdyby veškeré ženy dnes přestali pracovat, angažovat se ve vědě, společenském životě. Drahá sranda, že?

Černoch patří k bavlně

Otroctví. Ať už to „moderní“, či to tradiční, dnes zatracujeme a vnímáme jako jev, který není žádoucí. Zákaz/zrušení otroctví v západních zemích a pak zejména v USA se bere jako milník ke svobodě černochů a otroků.

Ale není tomu tak. Vše muselo začít někdy dřív, aby k tomu zákazu/zrušení došlo.

Svobodný, zaplacený a vzdělaný černoch byl produktivnější, než jeho otrocký opak. Dalo se s ním svobodně obchodovat a on mohl svobodně vymýšlet, jak si vydělat víc – poskytnout lidem více toho, za co by byli ochotni zaplatit.

Nehledě na to, že rozvoj průmyslu a zvyšování životní úrovně vedl k vyšším nárokům na schopnosti a znalosti dělníků. Nevzdělaný otrok by dnes asi neovládl CNC mašinu. Ať už je to cokoliv.

Čím bohatší byli majitelé plantáží a čím víc mohli oni investovat, tím více se rozvíjela výroba a průmysl; tím vyšší byla životní úroveň společnosti a tím větší byla poptávka po službách. Rozvoj služeb – jako například maloobchod, bankovnictví, doprava – vyžaduje kvalitnější kapitál – více peněz na investice, lepší stroje, vzdělanější lidi na obsluhu toho všeho.

A co v tu chvíli s otrokem, když bavlnu lépe zpracuje stroj? Zabít? Ale proč, když „majitele“ něco stál? Vzdělat, aby byl využitelnější? Jak ale někoho přinutíte ke vzdělání?

Mít otroky ztrácelo ekonomický smysl a je to krásně vidět, že déle se za otroctví bojovalo na farmářském, méně rozvinutém a chudším jihu USA, než na průmyslovém severu. Možnost investic, zvyšování životní úrovně, obchod – to vedlo ke zrušení otroctví. To vedlo k tomu, že dané morální pravidlo – správný gentleman má svého otroka – nejen, že přestalo platit, ale dokonce je dnes brané jako naprostým opakem morálky.

K tomu vedla potřeba vzdělání, která je hnaná snahou objevovat nové a inovovat pro lepší nabídku lidem – konzumentům – spotřebitelům – trhu. A opět – čím otevřenější společnost, kam se nové technologie, myšlenky, obchod dostanou co nejrychleji, tím dříve toto neefektivní pravidlo zmizelo.

Vražda, smrt, zabití

Proč je vůbec vražda nemorální? Nebo naopak – kde je vražda brána nejméně nemorálně?

Toto je pouhá teze, ale všimněme si, kde je normální a nejčastější trest smrti: Čína, Irán, Saudská Arábie. Jak liberálně a otevřeně vnímáme tamní společnost a státy?

Zabití člověka je nemorální a špatné nikoliv proto, že to říká zákon. Naopak, zákon to říká proto, že je na tom široká shoda skrz celou společnost. Všichni lidé se shodli, že vražda je špatná. Však – kolik dobrého mohl daný člověk vykonat? Kolik znalostí umřelo spolu s ním? Kolik bolesti – emoce, kterou člověk promítá do svého rozhodování – smrt způsobí?

Obchodovat s jednotlivcem, než-li ho zabít a vzít si, co chci, je dlouhodobě výhodnější. Profitovat z života druhých a ze spolupráce, je výhodnější a déle trvající, než plundrovat a zabíjet.

Je to ekonomický motiv, co vedl k úvaze, že zabít je špatné. Nejdřív bylo pozorování, že nezabít je lepší, než zabít, které vedlo a stojí v základech morálních úvah o hodnotě lidského života, jeho nenahraditelnosti, individualitě a důležitosti.

Stejně jako tomu bylo u rovnocennosti černochů versus otroctví, emancipaci žen versus tradiční „šovinismus“, právu na rozhodování o svém těle a svobodě odívání (bikiny) versus nařízené zahalování – nejdřív bylo pozorování a ekonomický motiv jednotlivců a “trhů”, teprve poté následovala morální úvaha.

Morální pravidla jsou jako zboží na trhu

Ve skutečnosti – pro veškerá morální pravidla platí absolutně to samé, co pro veškeré zboží na jakémkoliv trhu. Čím uzavřenější společnost, čím méně podnětů do ní vstupuje, čím více ochranářství tradičním morálním pravidlům („ochrana tradiční výroby“), tím méně inovací, tím méně efektivní a prospěšná jsou platná morální pravidla a tím horší právo, které z něj vychází.

Čím více překážek budeme uměle klást střetávání a konkurenci kultur a morálních pravidel a čím uzavřenější společnosti – ať už ekonomicky, či společensky – budeme uměle vytvářet, tím horší morální pravidla se budou ve společnostech dostávat na výsluní. Nejen v té naší, ale i v těch vnějších, kterým zabráníme vstoupit a nahlédnout. Platné to je jak pro uzavřené společnosti, tak pro nuceně, uměle unifikované.

Státem způsobená uzavřenost různých komunit – Turkové v Německu, muslimové v Evropě – tak logicky vedla k tomu, že v daných komunitách přežily zvyky a morální uspořádání, která v některých původních společnostech díky větší otevřenosti jejich domovin dávno vymizela.

S obchodem přichází kulturní střet a s kulturním střetem přichází posouzení morálních pravidel. A dlouhodobě vždy vítězí ten lepší.

A proto ti, kteří nejvíce volají po „ochraně tradičních hodnot“, „uzavření hranic“ a podobně volají po více teroristech, více násilných střetech, více platných morálních pravidel, která společnosti spíše škodí, než prospívají.

Celý proces musí být samozřejmě přirozený, nenucený. Nicméně, pokud chceme klidné soužití, kvalitní právní a morální pravidla ve společnosti, potřebujeme otevřenou společnost, otevřené trhy, otevřenou mysl.

2 comments

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *