Revolta proti rozumu

Co mají společného marxisté a rasisté? Co nám o těchto systémech může říci ekonomie – a proč je ekonomie neoblíbena u příznivců obou souborů myšlenek? Nejen na tyto otázky odpovídá Ludwig Mises v části své knihy Lidské jednání. Nesmírně zajímavou kapitolu Ekonomie a revolta proti rozumu zde najdete v šestidílném seriálu, první díl Revolta proti rozumu je historickým okénkem, úvodem do série, kde se mimo jiné seznámíme například s pojmem “polylogismus”. Zdrojem je český překlad, který vydal v roce 2006 Liberální institut. Přeložil Josef Šíma a kolektiv.

Ludwig von Mises
Ludwig von Mises

Je pravda, že někteří filozofové rádi moc lidského rozumu přeceňovali. Věřili, že člověk dokáže svým myšlením objevit poslední příčiny událostí, inherentní cíle, k nimž směřuje prvotní hybatel stvořením světa a určováním jeho vývoje. Rozepisovali se o absolutnu, jako kdyby bylo jejich kapesními hodinkami. Nebáli se oznamovat věčné absolutní hodnoty a vytvářet mravní kódy platné pro všechny lidi.

Pak zde existovala dlouhá řada utopických autorů. Sepisovali schémata rájů na zemi, v nichž měl vládnout pouze čistý rozum. Neuvědomovali si, že to, co nazývají čistým rozumem a evidentní pravdou, byly jen fantazie jejich vlastní mysli. Lehkovážně si nárokovali neomylnost a často obhajovali netoleranci, násilné potlačování všech opozičníků a heretiků. Chtěli dosáhnout diktatury buď pro sebe samé, nebo pro lidi, kteří by jejich plány přesně uvedli v život. Podle jejich názoru neexistovala pro trpící lidstvo žádná jiná spása.

Hegel a Comte

Byl zde Hegel. Hegel byl hlubokým myslitelem a jeho díla jsou pokladem stimulujících myšlenek. Pracoval však ve falešné představě, že Geist, absolutno, se zjevuje skrze jeho slova. Na světě neexistovalo nic, co by Hegelovi zůstalo skryto. Je škoda, že je jeho jazyk tak nejednoznačný, že může být různě interpretován. Pravicoví hegeliáni jej interpretovali jako podporu pruského systému autokratické vlády a dogmat pruské církve. Levicoví hegeliáni z něj vyčetli ateismus, nesmiřitelný revoluční radikalismus a anarchistické doktríny.

Byl zde August Comte. Přesně věděl, co má budoucnost pro lidstvo připraveno. A samozřejmě se považoval za nejvyššího zákonodárce. Tak například považoval některá astronomická studia za zbytečná a chtěl je zakázat. Plánoval nahradit křesťanství novým náboženstvím a zvolil dámu, která byla v této nové církvi určena jako náhrada za Pannu Marii. Comta lze omluvit, neboť byl duševně chorý v plném smyslu slova, který mu přisuzuje patologie. Co však následovníci?

Bylo by možné zmínit se o mnoha dalších podobných faktech. Nepředstavují však žádný argument proti rozumu, racionalismu a racionalitě. Tyto sny nemají vůbec nic společného s otázkou, zda je rozum správným a jediným nástrojem, kterým člověk disponuje ve své snaze dosáhnout co největšího možného poznání. Čestní a svědomití hledači pravdy nikdy nepředstírají, že rozum a vědecký výzkum mohou poskytnout odpovědi na všechny otázky. Jsou si omezení lidské mysli plně vědomi. Nelze je činit zodpovědné za hrubosti Hegelovy filozofie a simplifikace různých materiálních škol.

Sami racionalističtí filozofové se vždy zaměřovali na odhalení hranic apriorní teorie i empirického výzkumu. První zástupce britské politické ekonomie, David Hume, utilitarista, a američtí pragmatisté jistě nejsou vinni tím, že by přeháněli moc člověka dosáhnout pravdy. Spíše by šlo o filozofii uplynulých dvou set let obvinit z přílišného agnosticismu a skepticismu než z přehnané důvěry v to, čeho může dosáhnout lidský rozum.

Revolta proti rozumu, charakteristický mentální postoj naší doby, nebyla způsobena nedostatkem skromnosti, opatrnosti a sebezpytování na straně filozofů. Ani není důsledkem evoluce moderní přírodní vědy. Úžasné úspěchy technologie a terapeutiky mluví jazykem, který nikdo nemůže ignorovat. Útočit na moderní vědu, ať již z pozice intuicionismu či mysticismu či z jakéhokoli jiného pohledu, je beznadějné. Revolta proti rozumu směřovala na jiný cíl. Nemířila na přírodní vědy, ale na ekonomii. Útok proti přírodním vědám byl jen logicky nutným výsledkem útoku proti ekonomii. Bylo nemožné sesadit rozum pouze v jedné oblasti a nezpochybnit jej současně i v ostatních odvětvích poznání.

Karl Marx a znovuoživení komunismu

Toto velké povstání se zrodilo v historické situaci, která existovala v polovině devatenáctého století. Ekonomové zcela zničili fantastické přeludy socialistických utopistů. Nedostatky klasického systému jim sice zabránily pochopit, proč nelze žádný socialistický plán uskutečnit. Věděli však dost na to, aby prokázali marnost všech socialistických schémat vytvořených do jejich doby. Komunistické myšlenky byly vyřízené. Socialisté absolutně nedokázali vznést jakékoli námitky vůči devastující kritice svých schémat a nalézt ve svůj prospěch nějaký argument. Zdálo se, že je socialismus navždy mrtev.

Jen jedna cesta mohla socialisty z této slepé uličky vyvést. Mohli zaútočit na logiku a rozum a nahradit usuzování mystickou intuicí. Navrhnout toto řešení bylo historickou úlohou Karla Marxe. Na základě Hegelova dialektického mysticismu si lehkovážně přisoudil schopnost předpovídat budoucnost. Hegel předstíral, že ví, že Geist při vytvoření světa chtěl dát vzniknout monarchii Bedřicha Viléma III. Marx byl však o jeho plánech informován lépe. Věděl, že konečným cílem historického vývoje bylo ustanovení socialistického milénia. Socialismus musí přijít „s nevyhnutelností přírodního zákona“. A jelikož je podle Hegela každé další stadium historie vyšším a lepším stadiem, nelze pochybovat o tom, že socialismus, konečné a nejvyšší stadium vývoje lidstva, bude ve všech ohledech dokonalý. V důsledku toho je zbytečné diskutovat o detailech fungování socialistického společenství. Historie v pravý čas vše nejlépe uspořádá. Nepotřebuje k tomu rady smrtelných lidí.

Stále ještě zůstávala nepřekonaná hlavní překážka: devastující kritika ze strany ekonomů. Marx měl po ruce řešení. Tvrdil, že je lidský rozum ze své podstaty k hledání pravdy nevhodný. Logická struktura mysli se mezi různými společenskými třídami liší. Neexistuje nic jako univerzálně platná logika. Mysl neprodukuje nic jiného než „ideologii“, ta je v Marxově terminologii soubor myšlenek maskující sobecké zájmy myslitelovy vlastní společenské třídy. Proto „buržoazní“ mysl ekonomů nedokáže vytvořit víc než jen apologie kapitalismu. Učení „buržoazní“ vědy, výplodu „buržoazní“ logiky, je zbytečností pro proletáře, povstávající třídu určenou k odstranění všech tříd a převedení země do rajské zahrady.

Logika proletářů však samozřejmě není jen třídní logikou.

„Myšlenky proletářské logiky nejsou stranickými myšlenkami, nýbrž emanací čisté a prosté logiky.“

Díky zvláštnímu privilegiu není navíc ani logika některých vyvolených buržoů znečištěna prvotním hříchem náležitosti k buržoazii. Karel Marx, syn úspěšného právníka, zeť pruského šlechtice a jeho spolupracovník Bedřich Engels, bohatý textilní továrník, nikdy nepochybovali o tom, že oni sami jsou nad zákonem a nehledě na svůj buržoazní původ jsou nadáni mocí odhalovat absolutní pravdu.

Je úkolem historie popsat historické podmínky, které tyto primitivní doktríny zpopularizovaly. Ekonomie má jiný úkol. Musí analyzovat Marxův polylogismus i další polylogismy vzniklé podle jeho vzoru a ukázat jejich omyly a rozpory.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *