Zbytečný strach z eurozóny

Máme se čeho bát, neposkytneme-li půjčku ve výši 90 miliard Mezinárodnímu měnovému fondu pro pomoc eurozóně? Strach z eurozony a MMF není opodstatněný.

Euro
Euro

Naše vláda v současné době projednává případnou půjčku Mezinárodnímu měnovému fondu za účelem pomoci zadluženým zemím eurozóny. Jde o zhruba 90 miliard korun, které bychom poslali z devizových rezerv ČNB.

Pokud tyto peníze neposkytneme – tvrdí zastánci půjčky – pak se izolujeme od světa, MMF či EU (Německo a Francie) se nám pomstí a až budeme potřebovat sami pomoci, každý se na nás vykašle.

EU nám nic udělat nemůže

Říkat, že se nám země EU či eurozony pomstí, je tvrzení pronesené bez znalosti elementárních ekonomických zákonitostí.

Například na Slovensku byla oblíbeným strašákem kancléřka Merkelová, která “by zavolala” německým investorům a domluvila “by” s nimi jejich odchod ze země. Tato představa je samozřejmě absurdní.

Do důsledku vzato totiž neobchodují státy, ale soukromé osoby a firmy. Neobchoduje Německo s Českem, ale Volkswagen se Škodovkou, určití lidé s určitými lidmi. Ti mají vlastní zájmy a není jejich úkolem řídit se “zájmy státu”. Jde o jejich vlastní peníze a business.

Cla nám neuškodí

Ani pokud by došlo k dnes celkem krajní situaci – k jakési obdobě obchodní války, kdy by země eurozóny zavedly na dovoz z ČR za náš odmítavý postoj odvetná cla či dovozní kvóty – nemáme se vlastně ani moc čeho bát.

Jistě, mnoho exportérů by možná přišlo o svá současná odbytiště. Došlo by ke změně situace, stačilo by se však jen přeorientovat na jiné trhy.

A upřímně, na světě již dnes existují mnohem lukrativnější trhy, nežli trhy eurozóny. Přeorientování se na Asii, USA či Rusko by nám do budoucna mohlo přinést mnohem více výhod a jistot, nežli spolek vzájemně si půjčujících chronických dlužníků, ve které se transformuje skupina zemí platící eurem.

Na druhé straně, pro firmy v Německu či Francii clo na český dovoz znamená nutnost kupovat reálně dražší výrobky, než jaké mohli odebírat doposud. Do důsledku vzato to pocítí samozřejmě spotřebitel, což může být i ten německý, francouzský či španělský. Jistě se všichni shodneme na tom, že uměle zvyšovat náklady v nejistých dobách krize není zrovna prozíravé.

Pro nás případné clo znamená jen tlak na přeorientaci našich exportérů, což je jen relativně krátkodobý problém. Pro eurozonu to však znamená pojistit si další hospodářský úpadek za doprovodu klasických klišé protekcionismu, a to v dlouhém období.

Přijdeme o dotace!

…dodal bych jen: díky bohu!

Dotace z eurofondů samozřejmě nejsou zadarmo. Vše, co je z EU dotováno, musí ČR ze svých peněz spolufinancovat. Vezmeme-li v potaz, nakolik důležité a užitečné projekty EU financuje, dojdeme k tomu, že mnohdy utápíme své vlastní zdroje v černých dírách na peníze.

Samotným prvotním financováním to však nekončí. Každý projekt má své další provozní náklady, které je třeba platit.

A nakonec: dotace křiví trh a je s nimi spojen korupční potenciál.

Stojí nám to za to?

Až budeme potřebovat, nepomůžou nám!

Zde si stačí odpovědět na dvě otázky: byla by jejich pomoc přínosem a měly by ony instituce vůbec z čeho?

Jak říká například Markéta Šichtařová: to, že MMF desítky let nezkrachoval neznamená, že se tak nemůže stát nyní. MMF není centrální banka, peníze si nenatiskne. Když mu dlužníci nemají z čeho splácet, nemá z čeho peníze vrátit ani samotný fond.

Nic to však nemění na tom, že podobné “výpomoci” ve formě přenášení dluhu z jedné instituce na druhou jen vytváří prostředí morálního hazardu. Přeci jen, bankrot s dluhem v řádech bilionů korun je mnohem “příjemnější”, než-li bankrot s dluhem v řádech desítek či stovek bilionů korun.

Efektem “pomoci” není nic jiného, než jen umožnění se mnohem více zadlužit a jednou tak zbankrotovat s mnohem hůře vypadajícím účtem. Důsledkem budou jen škrty a změny, které na každého z nás dopadnou mnohem hůře, než-li kdybychom uměle neprodlužovali agónii zadlužení.

Nemáme se čeho bát

Strach z eurozony a MMF není opodstatněný. Je třeba si uvědomit, že zadlužené země nyní mnohem více potřebují nás, než-li my je. Nemají nám čím hrozit ve chvíli, kdy jim dochází peníze třeba i na vlastní běžný provoz. Je to jako bát se facky od ochrnutého.

P. S.: MMF by měl zemím eurozóny přispět částkou ve výši 200 miliard eur. Jen v prvních měsících příštího roku jsou však splatné dluhopisy zemí eurozóny ve výši 1,1 bilionů € (přes 25 bilionů korun), polovinu tvoří dluhopisy Itálie, Španělska a Francie. To opravdu někdo věří, že by akce MMF pomohla?

6 comments

  1. Spíše přesnější by asi bylo, že náš vklad by měl být srovnatelný s našim dnešním postavením v EU .Jinak by se mohlo stát,že těch 90mld sice půjčíme, ale moc si tím nepomůžeme-jak se říká, hloupej kdo dává, hloupější kdo nebere..

    A pokud se týče našeho výhledu bez EU – tady bych byl skeptičtější.Sice by bylo hezký, kdyby naši podnikatelé,jak je psáno si našli nové trhy kdesi jinde na světě..Kdyby – kdyby ty české podniky patřily českým podnikatelům. Ale většinu z nich už jsme dávno vyprodali – včetně našich bank a telekomunikací právě subjektům z EU.A ty sis s nimi můžou dělat co chtějí,třeba je zavřít…

  2. Tak ať je třeba zavřou. Pokud to nejsou úplní blbci tak je buď prodají (tj podniky budou fungovat dál) nebo si na EU vylobbují nezavedení cel (třeba ti němečtí vlastníci).

  3. Nevím proč mícháte nějaká cla do debaty o půjčce MMF. EU není jen enurozóna a strašení, že se rozpadne celá EU v souvislosti s krachem eurozóny, je opravdu jen strašení politiků, kteří neumí čestně ukončit projekt, který se nepovedl. EU jako smluvní společenství suverenních států je primárně založeno na principu volného pohybu zboží a služeb. Celní ochrana se může týkat jen vnější ochrany celoevropského trhu a tedy na obchody mezi členskými zeměmi stav eurozóny nemá principiální vliv. Zdůrazňuji “principiální” samozřejmě na ocbchod samotný to vliv mít bude ano, protože jakým převoditelným koeficinetem se budou započítávat platby za zboží a služby po rozpadu eurozóny je ve hvězdách. Ale o tom cla nejsou!

  4. @Jan Ráž – já s tím tak úplně nezačal. Jen jsem narážel na různé reakce alá “když nepomůžeme eurozóně, eurozóna se nám pomstí, protože odejdou investoři/zavedou se cla/zruší nám dotace/nebudou nás mít rádi…”

    Tyto teze jsem jen chtěl vyvrátit – i kdyby k těmto scénářům došlo, nám by to v dlouhodobém horizontu neuškodilo. Cla a dovozní kvóty totiž vždy ochuzují především tu zemi, která je uvaluje, zavádí.

    “EU jako smluvní společenství suverenních států je primárně založeno na principu volného pohybu zboží a služeb.”

    Abychom si rozuměli – volný pohyb zboží a služeb je zajištěn na základě jiných smluv, než-li politická unie (EU). Vystoupení z EU pro nás neznamená skončení platnosti smluv o volném pohybu osob, zboží, služeb, kapitálu…

    “Celní ochrana se může týkat jen vnější ochrany celoevropského trhu a tedy na obchody mezi členskými zeměmi stav eurozóny nemá principiální vliv.”

    EU je jeden z nejprotekcionističtějších spolků. Nejde o volný obchod, ale o čistý merkantilismus na kontinentální úrovni. Mezinárodně EU není brána jako zastánce volného obchodu, ale jako protekcionista.

    A nemají přímý vliv na obchod mezi členskými státy, ale mají vliv nepřímý. Zavedu-li cla na dovoz čínského papíru (centrálně, “kontinentálně”), zcela jistě to ovlivní obchod mezi členskými zeměmi i jejich hospodářskou úroveň: http://devian.cz/2011/cino-diky-za-tvuj-papir/

  5. Mimochodem, to, že dnes na základě nějakých smluv není teoreticky možné, aby došlo k určitým situacím, již nic neznamená. Jak můžeme sledovat poslední měsíce: EU, její instituce a členské státy jsou přeborníky v nedodržování vlastních smluvených pravidel.

  6. Jsem častým kritikem, leč v tomto případě EU bych byl ještě radikálnější.

    Ono propůjčovat se k dobrému výsledku se ještě nikomu nepovedlo, a pochybuji, že se v EU povede.
    Čím dřív toto postupné odumírání EU utneme, tím lépe. V horizontu roku nám zcela určitě vyvstanou těžkosti, z horizontu let na tom milosrdném úmrtí můžeme jen získat.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *