Produkt: moc

Myslíte si, že stát je organizace, která svým občanům poskytuje služby? Ale co když je to úplně naopak?

Barack Obama: DTTO
Barack Obama: DTTO

Jak vypadá dnešní demokracie a řízení státu?

Ačkoliv nám tato otázka může připadat banální, je zcela zásadní, chceme-li říkat, co stát má či nemá dělat, či chceme-li si osvětlit, proč politici činí to, co činí.

Co je to stát? Stát je monopol moci na určitém území. Monopol donucování. Nikdo jiný, než stát či státem pověřená organizace (jedinec) nemůže moc či donucení legálně užít.

Co to zároveň znamená? Často se nám předkládá fakt, že „stát, to jsme přeci my všichni“. Bohužel, logicky tomu tak není. Kdybychom my všichni byli stát, mohli bychom my všichni užít donucování a moc dle libosti.

My ale nemůžeme. Zamezuje nám v tom stát – organizace vládnutí, monopol donucování a moci. Ve skutečnosti je stát sám o sobě jediný skutečně existující monopol. Jen on a jen pomocí něho vznikají skutečné, reálné, neefektivní monopoly. To, co dělá monopoly „monopolními“ je právě ona moc, kterou stát poskytuje.

Stát je monopol moci. Moc je tedy ten pravý a skutečný produkt, který stát nabízí. Stát nenabízí „školství, důchody, policii“ jako své produkty. Je to přesně naopak – to, že stát ovládá tyto sektory, zvyšuje jeho moc. Čím více odvětví patří pod státní úředníky, tím větší je moc státu. Státem ovládaná či kontrolovaná odvětví jsou státní „výrobní faktory“, které mu vyrábí produkt, který stát nabízí. Tím produktem je právě ta moc, kterou má ovládáním oněch odvětví.

Co to znamená? Zákazníkem státu nejsou jeho občané. Od státu neodebíráme služby jako „bezpečnost, zdravotnictví, školství“ – tyto služby jsou nám vnucovány. Stát potřebuje, abychom je využívali. Stát potřebuje, abychom je museli využívat. Ve chvíli, kdybychom je nemuseli od státu odebírat, by klesla státní moc – stát by produkoval méně, měl by méně co prodat.

Jistě, můžete namítnout, že vy přeci chcete, aby vám stát zajišťoval bezpečnost. Že chcete, aby zajišťoval vzdělání. Řekněme si – jde vám primárně o to, abyste měli dostupné dané služby? Jestliže ano, proč by je měl zajišťovat právě jen a pouze stát?

Nedokážete-li si představit vůbec ani možnost, že by věci jako „bezpečnost“ (a další) byli vůbec poskytovány jinak, než státem, je to omezenost vnímání, která může plynout z účelového státního vzdělávání. Je to logické – není v zájmu státu, aby lidé přemýšleli nad alternativami.

Nezáleží na tom, zda-li byste daný systém viděli jako lepší či horší. Důležité je, zda-li ho vůbec dokážete nějak vidět. Pokud ne, je to problém. Stát si z vás vyškolil skvělého dělníka, který mu vyrábí moc na zakázku.

Od nemožnosti vidět „nestátem“ poskytovanou bezpečnost, vzdělání, zdravotnictví je již jen krůček k nemožnosti vidět „nestátem“ poskytované potraviny, služby, banky, byty a další.

Každá firma nabízející na trhu chce být co nejproduktivnější a co nejvíce získávat. Monopol má výhodu, že není omezován reálnou konkurencí, může tak dělat, co chce.

I když „centrální plánování“ a státní „absolutní dohled“ nemusí být zamýšlený cíl jednání úředníků a politiků, ve státě, ve firmě na „produkci moci“, neexistuje jiné východisko. Ačkoliv mohou úředníci všechny své direktivní snahy vidět jako „dobré“ a „pozitivní“, vedlejším efektem jejich jednání je státní kontrola a řízení, které neustále bují.

Každý státní zásah, každé státní řízení, každé odvětví pod kontrolou státu jsou zároveň argumentem pro další rozšiřování státního dohledu. Proč tomu tak je? No, protože pokud stát již ovládá „X“, proč by nemohl ovládat „Y“? Když stát ovládá školství, proč by neovládal zdravotnictví? Když ovládá zdravotnictví, proč by neovládal potravinářství? Když ovládá potravinářství… a co dál?

Kdo je potom politik?

Je to zástupce lidu? Ne, není. Politici (a úředníci) jsou „manažery státu“ – politik je pak ten, kdo s mocí obchoduje. Nabízí moc. Kdo je poptávající?

Poptávajícím jsou různé zájmové skupiny. Namátkou – bankéři, kterým se hodí nekonečný zdroj likvidity jménem centrální banka. Agromagnáti, kterým se hodí povinné přilévání řepky do pohonných hmot. Železničáři, kterým se hodí monopolní postavení na železnici. Občanská sdružení, kterým se – nevoleným – hodí podíl na rozhodování a moci.

Politik je obchodník s mocí, nikoliv zástupce lidu. Voliči jsou státní „dělníci moci“, kteří jen projevují svůj zájem v tom, jakou formu moci by stát měl a neměl nabízet. Je to jednouché. Nic zapeklitého v tom vlastně není.

14 comments

  1. Další výborný článek. Lidi, nejde totiž o nic jiného než otevřít oči a zamyslet se. Řešit společenské problémy tím, že skupině lidí dáme moc používat násílí, dáme jim zbraně, armádu a policii, opravdu není ideální. A nikdy nebude.

    Otázka trošku z jiného soudku. Včera jsem nad pivem diskutoval s kamosema o válkách a tak, a nevyhnutelně jsme se dostali k 1. sv. válce, která je naprosto zásadní a k jejím příčinám. Poté jsem naznačil, že jedním z poměrně důležitých faktorů, který napomohl (ne-li podmínil) vzniku 1. sv. války bylo zavádění státních škol v 60. a 70. letech 19. st.. A koukali na mě jako na blázna… Víš o tom něco bližšího? Nějaké články? Už jsem nevěděl jaké další argumenty použít.

  2. @Kosik – díky za uznání (vážím si toho!)

    Ad 1. sv. válka – znám jen interpretaci jednoho citátu od Miseho (“doku budou existovat státní intervence a povinné vzdělávání, budou vznikat válečné konflikty mezi národy”) + jakousi obecnou tezi, kterou lze zobecnit na veškeré státní zásahy. Přímo o těchto příčinách ale nevím. Moc se o tom nikde nedá nic přečíst.

    Zřejmě bych hledal v nějakém textu M. Rothbarda či v Misesově tvorbě z 20. či 30. let…

    Možná je to v jeho Lidském jednání (ale nevím nevím, je to téměř čistě metodologická kniha). Právě tu knihu čtu, ale nejsem nijak daleko. Když nalezu, věř, že napíši 🙂

    Edit: když nad tím tak přemýšlím, státní vzdělávání = státní interpretace historie. Povinné vzdělávání (v rukou státu) mohlo napomoct (nejen) německému nacionalismu… Ale to je jen hrubá teze, nijak nepodložená. 🙂

  3. Human Action jsem cetl asi pred pul rokem a myslím, že tam o tom nic nebylo.

    Jinak tady je hodně zajímavé třídílné video právě o tomto tématu: http://www.youtube.com/watch?v=ASODMKCJcsk&feature=list_related&playnext=1&list=SP8381A785EC3453BF

    V předvečer první světové války bylo něco divného. Hodně lidí se na tu válku těšilo, šlo do ní s nadšením. Nikdy jsem si ale nepoložil otázku proč tomu tak bylo. A státní školství to dokáže vysvětlit asi nejlépe. Prostě z logiky věci to dává smysl. Nemůžu si pomoct. V průběhu 19. století kvetly soukromé školy a gramotnost se pohybovala na poměrně vysoké úrovni. A právě nejvíce by měl zajímal ten přechod ze soukromých na státní školy někdy v 60 a 70. letech např. v USA, VB nebo v tom Německu.

    A možná důvod, proč se o tom moc nedá přečíst je ten, že stát v žádném případě nechce, abys o tom vědel….

  4. Připojuji se k chvále výborného článku. Je opravdu až s podivem, kolik i hodně vzdělaných lidí si tyto alternativy ani nepřipouští a při rozhovorech stále dokola opakují zaklínadla jako sociální smír, někdo to musí hlídat, vznikla by anachie a podobné. Když s nimi mluvím o svobodě, dívejí se vesměs na mě jako bych přišel z jiného světa.

    Jak píšeš, jsou to opravdu dobře vychovaní dělníci (ovce). Nejsem v tomhle optimistou, kolegové s mnohdy tituly jako PhD. slepě obhajují kolektivizmus, byť z toho nemají osobní zájem. Skoro to svádí k myšlence, čím delší čas strávený na školách (státních) vede k větší degeneraci svobodného myšlení. Zásadní otázka, na kterou marně hledám odpověď je “Jak z toho ven?”

  5. Jen tak dál, výborný článek.Svět je opravdu poset státy a jak jsem někde četl. Není nic co by mimo státu nemohla obstarat menší skupina, komunita kromě války. Vzniká skupina nadřazených, vyvolených nebo řekněme připuštěných a ti budou nahoře.Postupně se bude zesilovat funkce státu až do úplného ovládnutí individua. Proto se zesiluje armáda, agenti ale i prestiž různých hlídačů, hasičů a jiných podobných složek.K tomuto ovládání přispívají i sloužící církve a i kultura. To vše je tlačeno ve velkých kusech přes masmedia.
    Jak z toho ven ?
    Nevím. Ale toto je první krok. Vědět o tom, mluvit o tom.
    Další tip přesvědčit lidi nedívat se na masmédia, zpočátku třeba jeden den bez televize by byl ideální. Televize totiž vysílá lži.
    Příklad z tohoto týdne.
    Potopení Lusitanie Německem. Pravda je ta, že loď byla naložena zbraněmi aniž o tom pasažeři věděli. Cíl byl zapojit pacifické USA do války aby banky a továrny USA vydělaly.
    Proč o tom čt, kterou si dokonce platíme nemluví. atd atd

  6. Cerny > máte pravdu, že se o mnoha vecech nemluví. To se ale naštěstí díky internetu zásadně mění.
    Vstup USA do 1.sv. války je jedna z klíčových událostí, která naprosto zásadně změnila kurz vývoje celého 20. století. Jentak náhodou, nevíte o nějaké dobré knize či článku, který by se tím zabýval?

  7. Byly to banky Rotchildů, Warburgů, Morganů a Rockefellerů, které financovaly prakticky všechny strany. Nemírně významnou událostí z těch let je především vznik FEDu v roce 1913. Vždy je třeba se ptát “Cui bono”?
    Americkou vojenskou a zpravodajskou doktrínu, mimochodem stále platnou, “pod cizí vlajkou” poměrně dobře vysvětluje a popisuje G.Edward Griffin ve svých knihách.(freedomforceinternational.org).

  8. Stát slouží vládnoucí vrstvě. V našem případě buržoazii. Proč tedy funguje sociální systém? Držet se u moci jedině násilím je neefektivní. Vládcové netouží po sociálních bouřích a taky mají na co svést své špatné hospodaření. Za všechno přece mohou ti dole.

  9. O mezinárodní politice USA za 1. světové války (hlavně o touze zničit Rakousko-uhersko) a po ní zajímavě píše Rio Preisner v “Americana” a Erik von Kuehnelt-Leddihn v “Levicové smýšlení: Od de Sada a Marxe k Hitlerovi a Pol Potovi”. Samozřejmě začínají od jakobínské revoluce ve Francii a jeji vlivy.

  10. Nuže dovolím si na rozdíl od ostatních polemizovat s autorem článku. Ve většině bodů se schoduji s Vašimi názory, Lukáši, nicméně zdá se mi, že vybízíte ke zrušení monopolních sil státu až v příliš velkém měřítku, domnívám se totiž, že stát by měl zajišťovat bezpečnost a měl by zajišťovat právní řád.
    Co se právního řádu týče, doopravdy si nedokáži představit společnost fungující bez něj (či lépe řečeno se stejným množstvím jaký bude počet lidí). Tady to bez “monopolního” nařízení seshora prostě nevidím (samozřejmě existuje konkurence mezi jednotlivými státy, on totiž monopol je dosti zjednodušovaný pojem – monopol v telefonických komunikacích si pořád konkuruje s jinými komunikačními kanály, např. internetem).
    A obrana občanů, zde jste reálně naznačil snahu o zavedení soukromého sektoru. A bohužel zkrátka musím vytáhnout otřepaný socialistický argument “není to fér vůči chudým”, ti totiž nemusí finančně mít na to, aby si platili bezpečnostní agenturu. Rád bych s vámi souhlasil, ale zkrátka má mysl odmítá tuto myšlenku přijmout. A jak se to bude řešit s lidmi, kteří si agenturu nezaplatí? To bude “policajt” ze soukromé firmy ověřovat totožnost okradeného předtím, než zasáhne?? Pokud zasáhne a zjistí se, že okradený si jeho služby neplatil, co bude následovat? Nechá si věci okradeného? – V tom případě se stává sám zlodějem. Dá mu je jen tak? – Daný obor je prodělečný, zajišťují se služby, za které se nemohou vymáhat peníze (to by nikdo neplatil, když ví že nemusí). Anebo bude požadovat jednorázový poplatek? – Ale v tomto případě se neliší od státu, který své služby vnucuje a vymáhá peníze. Takže morální aspekty věci padají.
    Jsem ochoten souhlasit s možností najímat agentury na regionální úrovni, je to jedna z možností. Vytvořila by se konkurence a snížila by se cena služby, kraj či město by si na základě demokratického rozhodnutí (ano, to by se musel i změnit současný systém voleb starostů etc., aby se nejednalo o dosazování “vhodných osob” a různé kšefty s agenturami, na kterých by tratili obyvatelé) vybrali komu svou ochranu svěří, nicméně si myslím, že jistá dávka vynucení je nutná (i když bych ji prosazoval na nižší úrovni – jsem stoupenec decentralizace).
    A naposledy je tu další forma zajištění bezpečnosti – armáda. Armádu si nedovedu představit zajištěnou jinak než na centrální úrovni (přece nemůže mít každé město vlastní vojáky, tanky a helikoptéry…). Jsem sice pacifista, ale v dnešním světě je zkrátka potřeba, aby stát armádu zajistil (když ji mají druzí). Tudíž zde jsem pro neprosté státní vynucování na centrální úrovni.

    Možná se shodneme, možná nikoliv, avšak jelikož jste spíše kritizoval stávající režim, je podle mě důležité nastolit otázku “jak to může fungovat lépe”, což jste příliš výrazně nenastínil. Do jaké míry může fungovat trh a kde musí začít “totalitní” (berte s nadsázkou) vynucování.
    Svůj pohled na věc jsem napsal, těším se na váš. 🙂

  11. @Dominik
    Z historie jsou známy příklady spontánního vytvoření právního systému.
    Chudí už dnes platí za bezpečnostní a mnohé další služby státu. Protože z ekonomické teorie i bolševické praxe víme, že státní monopol zaostává v jakémkoliv oboru, proč by bezpečnostní služby měly být vyjímkou? Lze se tedy oprávněně domnívat, že pro chudé by byly bezpečnostní služby o mnoho levnější. Pokud by někdo nezaplatil, pak by samozřejmě neměl nárok na poskytování těchto služeb a v případě, že by této služby využil, musel by jí dodatečně doplatit. Na tom není nic nemorálního a je to zcela nesrovnatelné se současnou praxí státního vymáhání daní. Je možné, že by agentura takového člověka ani nenutila za poskytnutou službu platit, ale využila by to jako příležitost, jak takového člověka zlanařit k nákupu pojištění u ní, ale to je samozřejmě hypotetické.
    Pokud jde o armádu, historicky existovaly soukromé armády různých měst nebo panství. Vpodstatě každý feudál měl svou soukromou armádu. Nevidím důvod, proč by si město nemohlo vydržovat obecního policajta za svoje prostředky.
    Ohledně toho, jak by mohla fungovat společnost soukromého práva, existuje dost literatury. Na mises.cz se dají dohledat články na toto téma.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *