Podstata ekonomické racionality

“Ekonomie předpokládá, že člověk je racionální,” dozví se student na první hodině výuky ekonomie. Málokdo, včetně učitelů, si dokáže představit, jak zásadní vliv má pochopení racionality na další vývoj myšlení studenta.

Popisuje mainstreamová ekonomie jednání boha?
Popisuje mainstreamová ekonomie jednání boha?

Existují totiž v zásadě dva způsoby chápaní lidské racionality. Bohužel, soudobá mainstreamová ekonomie, ať už jde o teoretiky “pro-racionální” či “proti-racionální” (behaviorální), racionalitu chápe obvykle způsobem, se kterým nemohu souhlasit. Pokud jejich chápání racionality dovedeme do důsledku, zjistíme, že “mainstreamová ekonomie popírá sama sebe” a kritika behaviorálních ekonomů je oprávněná.

Objektivní racionalita

Ekonomie hlavního proudu dost často chápe racionalitu objektivně. Co to znamená?

Ačkoliv se v úvodních lekcích mnoha učebnic dočteme něco o subjektivním vnímání a preferencích, toto “subjektivno” je nadále ignorováno. Jediné, co se bere v potaz je to, že racionalita je prý “efektivní dosahování cílů”.

Dá se tedy posuzovat z pohledu třetí osoby: pokud bylo cíle dosaženo s nízkými (nejnižšími) náklady, jednání bylo efektivní. Pokud bylo cíle dosaženo s vysokými náklady či ho dosaženo nebylo, jednání efektivní nebylo. První bylo správné, tedy racionální. Druhé bylo chybné, tedy iracionální.

Na celém takovémto pochopení racionality je postavena téměř veškerá kritika ekonomického racionálna a de facto celá behaviorální ekonomie. Toto chápání racionality má však mnoho zásadních trhlin.

Vím, že nic nevím

Dle objektivního chápání racionality se racionálnost ověřuje zpětně – bylo dosaženo cíle? Jednání bylo racionální. Nebylo dosaženo cíle? Jednání bylo iracionální.

Pokud tedy lze objektivně posoudit racionalitu, dostáváme se k jednoduché otázce: jaké jednání je absolutně racionální?

Odpověď zní: je to jednání maximálně efektivní. Jaké jednání je maximálně efektivní? Je to jednání s nulovými náklady a stoprocentním ziskem. Perpetuum mobile.

Pokud se racionalita ověřuje pouze zpětně, byl racionální Gutenberg, když vynalezl knihtisk a nikoliv rovnou laserovou tiskárnu? Však laserová tiskárna je mnohem efektivnějším strojem, nebo ne?

A co my? Proč my dnes užívám laserové tiskárny, když jsou zcela jistě méně efektivní, než obdobné stroje, které budou využívány za sto let? Jsme iracionální? A co ti lidi za sto let – nebudou mít přeci znalosti těch, kteří budou žít za dalších sto let? A tak dále.

Platí zde jednoduché: po bitvě je každý generál. Racionalitu nelze ověřovat zpětně, jinak řečeno, “správnost” či “nesprávnost” určitého jednání nám o racionalitě neříká vůbec nic. Předem totiž nikdy 100% nevíme, co je správně a co špatně.

Očkávání

Problém celé “objektivní racionality” je ten, že člověk jedná dle očekávání. Jedná a něco od svého jednání očekává. Očekává užitek – v nějaké míře nějakým způsobem naplňování potřeb.

Lidské potřeby jsou různé. Vyvstávají také z předchozího dění, z minulosti, zároveň však ze znalostí, z informací a ze způsobu vyhodnocování těchto informací. Toto vše – jak se jistě shodneme – je individuální.

Člověk jistojistě  nezná svoji budoucnost. To, že si nějaký cíl stanovíme nám rozhodně nezaručuje, že onoho cíle dosáhneme. Člověk nikdy nemá všechny znalosti, které potřebuje pro dosažení svého cíle – nemá znalosti, které by snížili náklady jednání, protože ony znalosti ještě nemusí existovat (příklad Gutenberga) či nemá znalosti, které nezískal díky získání znalostí jiných (wiki: náklady obětované příležitosti).

Jinak řečeno, historik umění má mnoho znalostí o historii umění také díky tomu, že není historikem vojenství a nemá natolik podrobné informace o historii vojenství či díky tomu, že není matematikem. V jeden čas totiž mohl být na jednom místě – a znalosti jsou roztříštěné, individuální, závislé na jedinci, místě a čase.

Pokud současná ekonomie hlavního proudu předpokládá, že “člověk je racionální” tím, že efektivně dosahuje svých cílů, kdy náklady jsou co nejmenší možné a výnosy co nejvyšší možné, říká tím, že racionální člověk je člověk se 100 % informací, které vyhodnotí 100 % “racionálně” (tedy stejně “objektivně efektivně) a svých cílů tak díky tomu 100 % dosáhne.

Jednoduše řečeno, současná mainstreamová ekonomie popisuje jednání neexistujících tvorů dosahujících nemožných cílů za jakkoliv nemožných podmínek. Současná ekonomie hlavního proudu popisuje jednání bohů, nikoliv lidí.

Subjektivní racionalita

Jak již bylo řečeno, lidské potřeby jsou subjektivní, stejně jako touha je naplnit, stejně jako znalosti, které má člověk pro jejich naplnění, stejně jako způsob vyhodnocení oněch znalostí a informací, stejně tak jako “snaha” dané informace získat. Vše je individuální – je to pouhá otázka nákladů a výnosů. Nákladů a výnosů, které je nutno chápat subjektivně!

Jedna a ta samá věc může být pro jednoho člověka nákladem, pro druhého zas nikoliv. Jeden a ten samý fakt jeden člověk vnímá, druhý nikoliv. Jedna věc je pro někoho statkem, pro druhé zase ne.

O těchto subjektivních věcech nemůže ekonomie mnoho říci – možná nemůže říci vůbec nic. Nějaká věc, myšlenka či proces jsou pro nějaké lidi statkem či službou, protože jim to přináší užitek.  Více říci nemůžeme, respektive toto pole je místem pro psychologii. Ekonomie je hodnotově neutrální – podmínit racionalitu nějakými hodnotami je hodnotovým soudem a nemá s ekonomií a neutrální (jakoukoliv) vědou nic společného.

Pokud tedy vše výše zmíněné je subjektivní, pouhou věcí individuálních hodnot, nemůžeme nějaké konkrétní rysy daných subjektivních oblastí brát jako podmínku racionality – šlo by opět o subjektivní hodnotový soud.

Kouzlo cílů

Co je to potom ta racionalita? Odpověď na tuto otázku je jednodušší, než se může na první pohled znát: je to snaha dosahovat cílů. Racionalita je očekávání a rozhodování. A to je vše!

“Cíle” jsou zde pojímány transcendentně – jakýkoliv “cíl” je cílem. Musím přiznat, že v této části se cítím být omezen jazykem 🙂

Pokud se jedinec rozhodne, že ničeho nechce dosáhnout a chce být vlečen tokem událostí, je to také cíl. Na první pohled se to může zdát jako tautologie: “nestanovení cílů je také stanovením cíle” – jde však jen o chybný výklad, nikoliv o tautologii. Správně by totiž bylo: “nestanovení subjektivních cílů je objektivně také stanovením nějakého cíle.” Cíle, kterého chceme dosáhnout. Jak racionální jednání!

Pokud se každý člověk snaží o dosažení nějakých cílů, dojdeme k tomu, že každý člověk je skutečně racionální. Toto pojetí racionality respektuje lidskou realitu, nejde o popisování božstva, ale lidí. Lidí, kteří chybují a svých cílů také nedosahují.

Human act!

Celý “subjektivní koncept racionality” je de facto jiným výkladem či součástí konceptu lidského jednání. Racionalita je stav, vlastnost. Lidské jednání je neustálý proces. Ekonomie popisuje lidské jednání, racionalita není podmínkou platností ekonomických teorii – je to součást jednání jako takového. Není to “podmínka jednání”, je to “vlastnost jednání”. Mluvit o iracionálním jednání je jako mluvit o “červeném Ferrari modré barvy”.

V ekonomii tak neexistuje “iracionální jednání”. Ekonom nemůže tvrdit, že jeho teorie předpokládá “racionální” či “iracionální” jedince. Jediný možný předpoklad jakékoliv obecné ekonomické teorie je předpoklad lidského jednání. Pokud ekonom předpokládá “racionální jedince” či ve své teorii popisuje, kdy je jedinec “racionální” a kdy ne, nejde o nic jiného, než o speciální teorii postavené na hodnotovém soudu. Může jít o slona na hliněných nohách.

Ideologie racionality

Celý koncept “objektivní racionality” velmi jednoduše vede k tendencím “racionálního řízení společnosti”, společenskému konstruktivismu, na kterém staví etatisté všech směrů – ať už jde o socialistické centrální řízení či monarchisty.

Stačí přeci vybrat moudré, chytré, vědce a elity, aby nám vládli a diktovali. Jsou přeci znalí, jsou to odborníci, kteří vědí lépe, než-li my, co je dobré. Objektivní chápání racionality zcela jasně vede k těmto myšlenkám.

Ostatně, nejznámějším konstruktivistou, ideologem “objektivní racionality”, je Platón.

9 comments

  1. Je to nejlepší článek, kterej si kdy napsal. Za prvý jsem se takhle dlouho nenasmála a za druhý bych řekla, že by ses timhle dostal na úroveň F.A.Hayeka. Trefný a každýmu rádoby ekonomovi to vyrazí dech!!!! 🙂 Samozřejmě je to můj hodnotový soud vůči tomuto článku, ostatní lidé to mohou vidět jinak. 😀

  2. Na jeho úroveň fakt zdaleka ne 🙂 Minimálně proto, že pouze re-interpretuji (mimo jiné i Hayeka), nevymýšlím.

    A taky se mohu mýlit, kdo ví.

  3. Já bych to líp neřekla 😉 Fakt vtipnej článek, má to správnej šmrnc

  4. ako to napisal mises?

    Lidské jednání je nutně jednáním racionálním.

    a hned za tym nasleduje veta:

    Termín „racionální jednání“ je pleonasmus a jako takový je třeba ho odmítnout.

    jednanie racionalne nie je pleonazmus (hromadenie slov), ale vyraz racionalne jednanie uz ano. tak kto popiera sam seba? kto odmieta sam seba?

    v uvode knihy sa pise, ze na com ju mises staval:

    “…jedinec se snaží svým jednáním dospět k materiálně lepšímu postavení, než v jakém se právě nachází.”

    to na adresu gutenbergovej knihtlace.

    mate problem aj hodnotovymi sudmi. nechcete, aby ich nad vami vynasali, ale vy ich vynasate. zopakujem co som tu uz pod jednym z tvojich clankov napisal. ludske jednanie vychadza hlavne z vedomosti, schopnosti, tak fyzickych ako aj dusevnych, z poznania. teda ak v case t0 viem v praktickej rovine dokazat, ze tvoja cesta k cielu je nakladna, neefektivna a zdlhava, ba co viac presne na mieste dokazem tu istu cinnost urobit, rychlejsie, lacnejsie a menej nakladne tak som rozhodne konal racionalnejsie ako ty a z mojho nie subjektivneho, ale objektivneho nazoru si teda konal ty iracionalne. keby si to robil tak ako ja, tak sme uz mohli hodinu sediet pri pive 🙂

  5. re: call me mr. kill joy
    no tak jste se vypsal a asi vám mezitím uteklo merito článku
    podstatné je že člověk je svobodný a apriori nelze předpovědět ani jeho jednání, ale ani jeho touhy… docela se to kryje s křesťanským pohledem na svobodu lidské vůle, která sice je pod vlivem(vnitřních i vnějších) okolností usměrňována, nikoli ale zotročena (a jedná se tedy zvenku o “černou skříňku”)

    také by stálo za zmínku zdůraznit že ve životaschopně pojímané ekonomii na objektivní racionálnosti vlastně nezáleží (ekonomie řeší modus operandi, “co je nad to, je od ďábla”)

    jako “zatnutí tipce” konstruktivismu a socialismu to musí bohatě stačit (a pokud ne, tak takový jedinec si ten socialismus snad i zaslouží….)

  6. kill joy:

    Mises v Human Action rika, ze lidske jednani je vzdy racionalni a to ve smyslu tom, ze clovek pouziva rozum k dosazeni cilu. Tzn. voli si takove prostredky, o kterych se domniva, ze ho k cili nejlepe dovedou. A to i pokud se pozdeji ukaze, ze si clovek zvolil prostredky zcela nevhodne k dosazeni sveho cile. Tzn. racionalita nerovna se efektivita. To jsou zcela dve odlisne kategorie. Racionalita = pouzivani rozumu. Vy jste si ted napriklad zvolil cil, a to vyvratit Misese. Choval jste se racionalne ve smyslu tom, ze jste si zvolil cil a prostredky, o kterych jste si myslel, ze vas k tomuto cili dovedou. Vase jednani tedy bylo racionalni, ackoli nebylo efektivni (podle meho nazoru – nikoho jste nepresvedcil a kdyby jste cetl o par radku dal pochopil byste jak to vlastne Mises myslel).

  7. dovolim si kratky citat z fora libinstu, ktory tam dostal vsetkych do kolien pred 5 rokmi:

    “chybne je podle me, ze redefinuje pojem racionalita tak, ze je totozny s pojmem jednani (jakekoli jednani je racionalni, a pokud to neni racionalni, neni to jednani, ale reflex). Potom je nesmyslne vubec pojem racionality zavadet nebo pouzivat, je redundantni. Avsak v beznem chapani je racionalita a jednani neco jineho (existuje iracionalni jednani).
    Jinak na to, co z teto misesovy redefinice plyne jsem se ptal hned zkraje tohodle threadu a nikdo mi na to neodpovedel, takze pokud se k tomu chces vratit, budu rad. Podle me si tim akorat podrezava pod sebou vetev, protoze nevim jak pak chce argumentovat proti socialismu, kdyz ne tak, ze je iracionalni – ocenim osvetleni od nekoho, kdo je s misesem vice obeznamen…”

  8. Lidské jednání je vždy racionální v tom smyslu, že sleduje účel a zahrnuje (vždy ale nejen) rozumovou volbu prostředků. To vůbec neznamená, že je pojem racionalita totožný s pojmem jednání. Člověk může být racionální jen ve své mysli, aniž by cokoliv udělal a tudíž jednal. Také to neznamená, že je nadbytečný pojem iracionální, který se může vztahovat na oblast skutečnosti, která je nepostižitelná rozumem (nelze ji dále redukovat a analyzovat, jak píše Mises).
    Je otázka, zda je “racionální” nejvhodnější termín ve vztahu k jednání. Pojem “volní” by patrně nezahrnoval onu racionální volbu prostředků. Možná pojem “záměrné” jednání by byl nejvhodnější, ale vcelku chápu použití slova “racioální” v době, kdy to Mises napsal. Každopádně je to spor o slovíčka, nikoliv o nepochybný (a podle mého soudu i nezpochybnitelný) význam celého konceptu.
    Socialismus jako koncept tedy není iracionální, ale naprosto racionální a také racionálně zpochybnitelný a tudíž mylný. To ale neznamená, že někdo nemůže sledovat své cíle (=jednat) podporou již vyvrácené ideologie.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *