Hodnota peněz

Hodnota peněz, inflace, centrální bankovnictví. Pokud je hodnota subjektivní záležitostí, jsou mnohdy používané ukazatele inflace de facto k ničemu.

Inflace
Inflace

Říká se, že krása je v očích vidoucího. Stejně tak je hodnota v očích hodnotícího. Hodnota sama o sobě je subjektivní. Je v nás, nikoliv ve věcech. Statky a služby nemají svoji “vnitřní hodnotu” sami o sobě, mají pouze tu hodnotu, kterou jim přisoudíme my.

Proč by peníze byli výjimkou? Ani peníze nemají svojí vnitřní hodnotu, bez lidí by jim naše hodnota logicky nemohla být přisouzena. Hodnota peněz je subjektivní.

Hodnota peněz je subjektivní. Pouze jedinec rozhoduje, zda-li pro něj peníze přináší užitek (mají pro něj hodnotu) či ne. Peníze se neliší od jiných statků – jejich směnitelnost je jejich specifická vlastnost, stejně, jako je specifická vlastnost kovů jejich pevnost a formovatelnost. Tyto specifické vlastnosti jsou tím, čím mohou dané statky uspokojovat naše potřeby, díky čemuž vidíme dané statky jako užitečné. Specifická vlastnost peněz je jejich směnitelnost za jiné statky. V podstatě se ale od žádného jiného statku neliší.

Je-li hodnota peněz subjektivní, je nesmysl říkat, že hodnota peněz je dána tím, co si za ně můžeme koupit, tedy že hodnota peněz je dána cenovou hladinou. To je nesmysl. Cenová hladina nám neurčuje hodnotu peněz. Neexistuje “objektivní určení hodnoty peněz”.

Vidí-li tak lidé peníze jako hodnotnější, než jiné statky, pak lidé peníze spoří. Nevidí-li lidé peníze hodnotnější, než jiné statky, lidé nespoří, ale utrácí.

Úroky

Pokud lidé hromadně utrácejí své peníze, místo toho aby spořili, peníze pro hromadu lidí mají nižší hodnotu, než statky, které si nyní mohou koupit.

To by ještě neznamenalo nic tak extra zlého. Lidé utrácí, tudíž nespoří. Jejich časové preference jsou nízké – lidé chtějí statky nyní a ne za několik let. Úroková míra je tak vysoká, protože je nízká nabídka zápůjčních fondů, ze kterých je možno půjčovat na investice investorům a banky jsou tak ochotny lidem nabídnou vyšší zisk na jejich úsporách.

Je to logické – chtějí-li lidé utrácet nyní, znamená to, že nemají zájem o určité budoucí statky. Úroková míra je vysoko, banky obtížněji shánějí kapitál (lidé nespoří) a tak si dávají větší pozor na to, komu kolik půjčují (zdroje jsou omezené). Když už půjčují, vybírají si pečlivěji, na jakou investici vlastně půjčí – spořitelům za půjčené vklady slibují vysoké výnosy, vysoké výnosy mohou přijít jen z velmi zdařilých investic.

Obecný hospodářský růst je při vyšší spotřebě a nespoření pomalý. Netvoří se kapitál (úspory -> investice), ze kterých by vznikali inovace, které by v budoucnu zvyšovali efektivitu práce a vytvářel kapitál (stroje, zdroje) nový.

Vysoké úroky lidem zdražují jejich spotřebu – připravují se o možný výnos ze spoření (náklady obětované příležitosti). Spoření (investice) a spotřeba jsou konkurenční možnosti využití peněz. Jejich konkurence se projevuje jejich “soubojem” o zákazníky slibováním vyšších výnosů – ve výsledku však pracují ruku v ruce.

Pokud lidé spotřebovávají, roste úroková míra a výnosy ze spoření do té chvíle, dokud lidé nezačnou spořit. Následně se zainvestují projekty, které nám v budoucnu přinesou kvalitnější statky a služby hodné naší spotřeby. Úroková míra poklesne, lidé následně začnou spotřebovávat. Konkurence úspor a spotřeby přinesla kvalitnější statky a výnosy z investic – a to ruku v ruce.

Zatím jsme nenarazili na žádný problém. Zatím.

Inflace, deflace a centrální banky

Systém, který jsme si popisovali níže, je ideální systém fungující dle časových preferencí spotřebitelů/spořitelů a investorů. Bohužel, je zde stát a jeho Ministerstvo monetární politiky Centrální banka, která mnohé mění.

Nejdříve si to, co dělá Centrální banka vyložíme na systému fungujícím na tom nejjednodušším zlatém standardu, kdy 1 jednotka peněz je přímo kryta nějakým množstvím zlata.

Představme si, že 1 koruna je kryta 10 gramy zlata. Co jsou poté peníze? Penězi je zde zlato, nikoliv koruna. Koruna (ať již kovová či papírová) je pouhou poukázkou na zlato. Nic víc, nic míň.

Proč je penězi zrovna zlato? Je to kvůli jeho vlastnostem, které lidé vidí jako užitečné. Zlato je penězi proto, že si ho lidé vybrali dle svých preferencí. Odpovídá preferencím spotřebitelů/spořitelů/investorů o vlastnostech peněz. Je vzácné, je krásné, relativně snadno se dělí a hlavně – nedá se snadno “tisknout”. Samo o sobě je tak zlato perfektním uchovatelem hodnoty.

Lidé vidí hodnotu ve zlatu, nikoliv v samotných poukázkách (korunách). Je-li za jednou korunou 10 gramů zlata, vidí lidé za zlatem (korunou) nějakou hodnotu. Je-li po deseti letech za jednou korunou jen 1 gram zlata, hodnota viděná v oněch poukázkách je logicky nižší (je za nimi nižší množství zlata, ve kterém je viděna ona hodnota). Je jedno o kolik či kolikrát je ona hodnota nižší, hlavní je, že nižší skutečně je.

Dámy a pánové, toto je inflace. Vůbec nezáleží na tom, zdali se změnila cenová hladina, zdražila-li ropa či spekulanti začali spekulovat “jinak”, než jindy. To inflaci samo o sobě nezpůsobuje, to inflace sama sobě není. Inflace je ztráta hodnoty peněz.

Co ona inflace způsobuje? Představte si, že celý život tvrdě pracujete a spoříte si na důchod. Spoříte si poctivě ve své národní měně. Když vám bylo 20 let a začali jste spořit, 1 koruna měla hodnotu 10 gramů zlata. Když jdete v 70 do důchodu, 1 koruna bude mít po 50 letech hodnotu 1 gramu zlata. Během 50 let tak koruna ztratila 90 % své hodnoty.

Dejme tomu, že jste za 50 let naspořili 100 000 korun. Ve vašich 20 letech by to znamenalo 1 milion gramů zlata, jinak řečeno – tunu zlata. Bohužel, díky inflaci máte však ve svých 70 letech k dispozici v částce 100 000 korun pouze 100 kilogramů zlata, tedy ekvivalent 10 000 korun z vašich 20 let.

“Sami na sebe” jste tak spořili místo 50 let pouhých 5 let. 45 let odříkání bylo vyhozeno oknem.

To je inflace. Inflace znehodnocuje čas, který máme všichni omezený. Dělá náš život bezcenným.

To, že cenová hladina zůstává stabilní nám o inflaci neříká téměř vůbec nic. Pokračuje-li tempo inovací a je-li konkurence silně vyostřená, dá se očekávat přirozeně očekávat pokles cenové hladiny. Stabilní cenová hladina zaviněná znehodnocováním peněžní zásoby tak je ve skutečnosti inflací, neb se “v cenách” připravujeme o výnos ze snížení cenové hladiny.

Typickým příkladem “inflační stabilní cenové hladiny” byla 20. léta minulého století. Cenová hladina byla stabilní, inovace však šli takovým tempem, že stabilita hladiny byla zapříčiněna zředěním peněžní zásoby. Množství “poukázek na zlato” v oběhu několikrát vzrostlo, zatímco množství zlata v rezervách bank zůstalo téměř neměnné. Mluvím zde zejména o situaci v USA a v jejím centrálně-bankovním systému Fedu.

Jak je ale možné, že systém nefunguje ideálně, tedy dle (časových) preferencí všech zúčastnění?

Morální hazard centrálního bankovnictví

Zde do celého kolotoče vstupuje centrální banka. Je to klasická problematika morálního hazardu. Centrální banka je “věřitel poslední instance”. Jinak řečeno, dojdou-li bance peníze jejích klientů, protože půjčovala neuváženě na příliš riskantní projekty, “neodpovědná” komerční banka se před runem na sebe samou může zachránit půjčkou od centrální banky, která zapne tiskařské stroje a pošle do banky nové poukázky (či v dnešní době státní měnu).

Je celkem jedno, zda-li banky této možnosti přímo využívají, či ne. Hlavní je, že centrální bankovnictví je tak systém socializace ztrát. Jestliže centrální banka natiskne peníze pro banku, ztrátu banky zaplatíme my všichni ztrátou hodnoty našich vlastních peněz a úspor. Neodpovědná banka ještě k tomu ve výsledku vydělá – získá peníze, jejíž hodnota bude vnímána jako stejná vůči ostatním penězům. Neodpovědná komerční banka totiž nakupuje novými penězi, ale za staré ceny. Všichni ostatní však začnou užíváním peněz ztrácet, začnou chudnout. Postupně totiž dojde ke snížení hodnoty peněz, tedy zvýšení (či nesnížení) cenové hladiny.

Pokud Neodpovědná komerční zaplatí centrální bance za onu záchranou půjčku méně, než jaká bude výsledná inflace, Neodpovědná komerční vydělá – a to na nás všech. Je to odměňování neschopnosti a neodpovědnosti. Odměňování chyb.

Problém centrálního bankovnictví je však skutečně systematický a principiální. Celý tento morální hazard je přiživován neefektivitou vyvolávanou chybějící konkurencí v bankovním sektoru. Centrální banka mnohde vykonává i “dohled” na bankovním a finančním trhem. Pokud ne, obvykle existuje vedle ní nějaká další instituce toto zajišťující.

V zájmu “ochrany spotřebitele” (zde spořitelů, klientů bank, vkladatelů) se nastavují obvykle velmi vysoké požadavky pro získání jakési “bankovní licence”. Na bankovní trh tak ve skutečnosti nemůže přijít “jen tak někdo” nový. Bankovní trh je trhem, kde konkurence funguje velice slabě, protože byla nahrazena umělými pravidly regulace.

Neefektivita na bankovním trhu znamená špatné zacházení s prostředky vkladatelů – půjčování na neživotaschopné projekty. Je to přiživení morálního hazardu. Bankovní trh de facto nefunguje a to kvůli centrální bance. Dávat centrální bance další pravomoci, aby tuto situaci napravila je naivní. Je to jako dávat žháři benzín na uhašení požáru.

Právě tento velký morální hazard umožňuje vzniknout malinevsticím, tedy špatným investicím. Inflace, vytvářená morálním hazardem regulovaného systému centrálního bankovnictví je primární příčinou hospodářských krizí posledních dob.

Růst komodit – útěk od fiat měn

V současné době “roste cena” komodit – máslo trhá historické rekordy, po zlatu a stříbru je doslova mánie. Čím to?

Je možné, že neroste cena komodit, ale klesá hodnota peněz (fiat měn). V posledních letech se velké centrální banky de facto předháněli v tom, která z nich znehodnotí svoji měnu více. Kvantitativní uvolňování v režii Fedu bylo jen nejviditelnější ukázkou.

Za růst cen komodit tak nemohou “zlí” spekulanti, ale spíše centrální bankéři. Ostatně, celý tento růst naznačuje ztrátu hodnoty peněz, tedy inflaci. A dokud nebude možné platit za postavení výrobní haly například máslem (jehož hodnota se začíná jevit stabilnější, než hodnota peněz), bude peněžní inflace stále v duchu rakouské teorie hospodářského cyklu způsobovat hospodářské krize.

Článek ke stažení v PDF: Hodnota peněz

32 comments

  1. Nelíbí se mi paušální kopání do nekrytých peněz, protože to je silné zjednodušení. Ani krytá měna není bez nevýhod, každý systém má prostě své.

    Inflace vzniká tak, že když si hodně lidí půjčí hodně peněz, zvedne se cenová hladina a sníží se hodnota peněz. Splatit půjčku, nebo platit úroky je pak snažší.

    Na druhou stranu, v systému kryté měny nelze hodnotu peněz snižovat a tam je právě zakopanej pes … to je ta nevýhoda. Dojde k runu a peníze dojdou. V systému nekryté měny právě dochází ke snižování hodnoty peněz.

    Já jsem zastánce virtuálních peněz, jako člověk, co se zabývá informačními technologiem. Dávno jsem překonal omyl lidstva, že peníze mají funkci uchovatele hodnoty. Je to nelogické, protože uchovat hodnotu jinak než v penězích má obrovské náklady, proč peníze mají mít jinou výsadu? Nákladem úschovy budiž inflace, nebo poplatky bance (je to totéž).

    Uchovávejte peníze ve stacích, které mají hodnotu, šetřete ve statcích. V ekonomických teoríích sice nebude vytvářet úspory, protože budete spotřebovávat statky. Jenže to je právě ten omyl.

    Mějte se.

  2. Budete-li spořit ve statcích (například v investici do másla), chci vidět, jak v systému fiat měny z těchto úspor zafinancujete tvorbu nového kapitálu (jasně to vede k ABCT).

  3. Lukáši, podezřívám Vás z účelového příkladu. Investice do másla asi není zisková že. Pokud chci zainvestovat tvorbu nového kapitálu v systému kryté měny, nejprve musím prodat střechu nad hlavou. V systému nekryté měny si vezmu hypotéku a střechu nad hlavou dám jako zástavu. V obou případech jsem si jist, že jsem schopen rozjet bysnys mající návratnost, jen v první případě budu odpočívat ve stanu.

  4. o.n.: v principu tomu rozumim a i podobne jsem driv argumentoval. je to trosku pojmologicka valka, ale “virtualni penize” nejsou problem, problem jsou “penize tvorene z niceho, pujcky bez predchozich uspor”…

    je oduvodneny tvrdit, at si lidi uchovavaj hodnotu v cemkoliv, proc to maji byt penize… v tom problem neni. problem je v tom, ze nikdo (z mnoha zasadnich duvodu) nemuze mit pravomoc vytvorit penize ze vzduchu (a nejde jen o CB, nikdo)…

  5. O. N. – Jen uchovatel hodnoty bude všeobecně přijímán ve směně, neb směna je “hodnota za hodnotu” (různě velkou pro obě strany – obě chtějí získat). Nebudou-li fiat měny plnit funkci uchovatele hodnoty, jednoduše nebudou přijímány ve směně (přestanou být penězi).

    Něco je penízem (všeobecně přijímáno ve směně) právě proto, že to dokáže uchovat hodnotu. Tyto dvě funkce jsou neoddělitelně spojené.

  6. ondra.novacisko.cz:

    (použiji komentář, který jsem psal u jiného článku na podobné téma).
    Myslím, že Vám stále něco uniká. V otázkách peněz a bankovnictví je naprosto zásadní pochopit úlohu bankovnictví částečných rezerv. Že se nejedná o nic jiného než o porušení vlatnických práv vkladatele. Že ekonomice jako celku v žádném případě nepomáhá. Že pomáhá výradně bankéřům, státu a na nich napojeným zájmovým skupinám. Když si člověk uloží peníze na běžný účet, těchto peněz se nevzdává. Od banky vyžaduje službu úschovy a zjednodušení platebního styku ve formě peněžních substitutů (bankovky nebo elektronické vklady). Neboli peníze nepřešly do vlastnictví banky, pouze změnily formu a jejich majitel je má v úmyslu stále používat. Banka tedy nemá právo s těmito penězi nijak manipulovat, jinak by se jednalo o podvod. Bohužel v průběhu 16.,17 a 18. století stát tento podvod začal tolerovat, protože to pro něj bylo výhodně. Vznikla tak zhoubná symbióza státu a bankovnictví. Stát “řekl”: necháme vás vytvářet peníze z ničeho a za to požadujeme, abyste za část těchto vytvořených peněz kupovali naše dluhopisy. Bankovnictví částečných rezerv je ale velice nestabilní a náchylné na krize, což postupem času nevyhnutelně vedlo ke vzniku centrálních bank (což je výtvor státu) a pak už to známe, jako bezprecedentní nárůst peněžní zásoby (ilustrace zde na vývoji oběživa v USA http://research.stlouisfed.org/fred2/series/CURRCIR).

    Lukáši: v článku mi chybí právě zmínka o částečných rezervách a jeho tvoření peněz z ničeho, což je pak hlavní důvod vzniku centrálních bank.

    A ještě jednou pro všechny: PENÍZE VYTVOŘENÉ Z NIČEHO NEVYTVÁŘÍ BOHATSTVÍ! (vytesat do kamene a všem to natlouct do hlavy, protože tenhle mýtus se objevuje pořád dokola a už mě ho pomalu nebaví vyvracet)

  7. @Kosik – nevidím problém ve frakčním bankovnictví na volném bankovním trhu. Věřím, že pro dobrodruhy by vznikly banky s částečnými rezervami (bez poplatků a vyšším potencionálním úrokem) stejně, jako banky s plnými rezervami (nižšími úroky/vyššími poplatky, ale jistotou – konzervativní účty). Myslím si, že trh by neefektivní na trhu pročistil (ty, jenž s frakčním bankovnictvím půčují na nikdy se nenávrativší investice).

    Tento systém však může fungovat jen bez morálního hazardu centrálních bank. Požadovat nutně plné rezervy vede k nutnosti státní regulace, kterou vidím jako méně efektivní, než konkurenci volného trhu.

  8. @Lukáš – přesně tohle jsem si asi ještě před půl rokem myslel. Že tržní regulace by byla pro funkční částečné bankovnictví dostačující. Ale argumenty de Sota, Hulsmanna a spol mi rychle změnily pohled na tuto problematiku. že jde o zásadní otázku, jestli je částečné bankovnictví porušením vlastnických práv vkladatele (nyní se bavím pouze o vkladech na viděnou). Já říkám, že ano. Že to je podvod, jako jakýkoliv jiný a pro jeho vymáhání není potřeba nějaké speciální státní regulace, ale klasické vymáhání platných zákonů. Stejně jako u jiných podnikatelských podvodů.

    Dlouho mi trvalo, než jsem se na to podíval selským rozumem :). Vklad na viděnou je totiž pouze služba od banky (úschovy peněz a usnadnění platebního styku). Nic jiného. Peníze pouze změnily formu a stále jsou v oběhu. Banka prostě nemá právo s nimi nějak manipulovat.

    Doporučuju tehnle rozhovor s Guido Hulsmannem (http://www.cobdencentre.org/2010/12/cobden-centre-radio-the-guido-hulsmann-interview/), kde se mimojiné zabývá i situací, že obě strany s částečným krytím souhlasí. Problém je totiž v tom, když se tyto částečně kryté peněžní substituty dostanou do rukou lidí, kteří by s tím nesouhlasili.

    btw. četls Peníze, banky a hospodářské cykly od Sota?

  9. po regualcii penazi v obehu, cize po nenavysovani a neznizovani penaznej zasoby volali mises, hayek a dalsi.

    „Tak dlho, kým sa bude nepretržite meniť množstvo peňazí v obehu, nemôžeme sa zbaviť hospodárskych výkyvov. Obzvlášť platí, že každá menová politika, ktorá si kladie za cieľ stabilizovať hodnotu peňazí, a preto sa pri každom náraste výroby uchyľuje k nárastu ich ponuky, musí spôsobovať presne tie výkyvy hospodárstva, ktorým chce zabrániť.”

    Friedrich August von Hayek

    Profits, Interests, and Investment and Other Essays on the Theory of Industrial Fluctuations

    hayek na druhej strane opisoval aj slobodne peniaze. lenze pri slobodnych peniazoch nedokazes zabezpecit nemennost objemu penaznej zasoby. peniaze by mohol vydavat ktokolvek a ten ktokolvek by automaticky prestal pracovat, peniaze by prestali byt “kryte”, lebo peniaze sa tlacia jednoduchsie ako sa produkuju hodnoty. kym by sa trh vycistil a vybral by si najlepsie peniaze by nas najpr zozrala hyperinflacia.

    dalej ja si dovolim tvrdil, ze obvinovanie iba centralnej banky je podla mna diletantizmus. frakcny rezervny system vznikol na slobodnom trhu v prostredi sukromnych bank/v tom case zlatnikov. dokonca to boli sukromne banky a bankari, ktori volali po vzniku centralnych bank, lobovali za ne, korumpovali, dokonca vrazdili.

    97% vsetkych penazi dava na trh sukromne bankovnictvo. ak si aj vlada vezme uver (vyda dlhopis) tak komercne sukromne bankovnictvo z tychto novych penazi vytvorenych z nicoho vytvori 10/20/50 nasobok na zaklade vysky frakcnych rezerv.

    kvoli tomu aj vznikli centralne banky, aby podvod frakcnych rezerv sukromnych bank nemohol byt zniceni zopar “bank runmi”.

    k uroku:

    aby sme sa mohli ako sa hovori pohnut dalej musime si co to povedat o uroku. nie je problem si vsimnut, ze ekonomika a pokrok ludstva napreduju hlavne vtedy, ked je kredit lacny, cize v dobe nizkych urokovych mier a ked je po nom dopyt. na chvilu si skusme predstavit, ze to nie je centralna banka, ktora urcuje vysku zakladnej urokovej miery, ale urcuje ju trh.

    teoria hovori, ze nizky, klesajuci dopyt po peniazoch, (dlhu) ma za nasledok pokles urokovych mier a teda nizku cenu penazi, kreditu, dlhu. naopak, stupajuci dopyt po peniazoch ma za nasledok stupajuce uroky a cena penazi rastie, je vysoka. ak by sme zaniesli tento stav do grafu tak vysledkom je zrovna tak sinusoida ako v pripade riadenia urokovych mier centralnou bankou. aj dopady by boli identicke, lebo konkurencia v bankovom sektore by tlacila vzdy na co najnizsie urokove sadzby, cim by sa bublina v ekonomike nafukovala. ta by praskla po krachu niekolkych bank, ktore konkurencny boj nezvladli. tu treba pripomenut, ze ak by boli v bankach 100% rezervy, cize ziadny frakcny rezervny system, tak by nebolo mozne nafuknut bublinu do tak obludnych rozmerov akej sme svedkami dnes. ale sami ste si ako male deti asi vsimli, ze praskaju aj tie male bubliny vypustene z vasho bublifuku :-).

    takze ak to v “hrubom” porovname je jedno kto to riadi, ked vysledok je rovnaky. asi bude treba vinnika hladat niekde inde. je nim urok samotny?

    vieme, ze peniaze urcene na splatenie uroku neboli dane do obehu. urcite to viete vsetci ti co ste kedy vzali uver. vy ste vzdy dali a/alebo date do obehu vzdy iba istinu. date do obehu 10 000 jednotiek, ale vratit musite povedzme 15 000, mozno niekedy aj dvojnasobok 20 000. tieto peniaze tam nikto nedal, zatial. aby ste uver dokazali splatit aj s urokom musia banky vami stiahnute peniaze dostat znova nejakym sposobom do obehu. bud ich investuju, alebo ich musia pozicat niekomu dalsiemu. a tu prave niekde vznika, alebo sme uprostred pyramidovej hry.

    kuzelnici z kartelu okolo fedu (a dalsi sukromnici) musia dostat do obehu tolko penazi, kolko je splatnych urokov v kalendarnom roku, v opacnom pripade smerujeme do peknej krachovej vyvrtky. peniaze sa splacanim uverov a urokov od tych co este zvladaju splacat stracaju, miznu z obehu a nove poziciavanim si obzvlast pri vysokych urokoch nepribudaju.

    casova preferencia, o tej sa ma vyznam bavit iba v inflacnom prostredi. naopak, v deflacnom si ludia uvedomuju, ze ich peniaze budu mat “zajtra” (v buducnosti) vacsiu hodnotu, ako maju “dnes” (v pritomnosti), alebo ako mali “vcera” (v minulosti), proste, ze si budu moct za svoje peniaze kupit “zajtra” viac ako “vcera”. ludia by urok postupne prestali pozadovat a urok by pravdepodobne prirodzene zanikol.

    PS treba si uvedomit zasadnu vec. je nutne rozlisovat tovarovu (mozme sem zaradit aj sluzby) – nizsie uvedene ako produkt – inflaciu/deflaciu a penaznu inflaciu/deflaciu. pred casom som to takto rozpracoval:

    1. Inflácia (cháp ako rast cien) nastáva:
    a) Prírastkom množstva obiehajúcich peňažných jednotiek pri nezmenenom množstve „produktu“.
    b) Poklesom „produktu“ pri nezmenenom množstve peňažných jednotiek v obehu.
    c) Ak je prírastok obiehajúcich peňažných jednotiek rýchlejší ako rastie „produkt“.
    d) Ak je pokles „produktu“ rýchlejší ako pokles množstva peňažných jednotiek v obehu.

    2. Deflácia (cháp ako pokles cien) nastáva:
    a) Znížením množstva obiehajúcich peňažných jednotiek pri nezmenenom množstve „produktu“.
    b) Zvýšením „produktu“ pri nezmenenom množstve obiehajúcich peňažných jednotiek.
    c) Ak je rast „produktu“ rýchlejší ako rast množstva obiehajúcich peňažných jednotiek.
    d) Ak je pokles „produktu“ pomalší ako pokles množstva obiehajúcich peňažných jednotiek.

  10. To Dominik: Problém současných ekonomů (nebo těch, co potkávám a tvrdí to o sobě), neumí oddělit peníze od hodnoty měřené penězi. Statek má hodnotu vyjádřenou v penězích, je to něco jako když byt má plochu vyjádřenou v metrech čtverečních. To co nechápeme je, že měřítko se může časem měnit, že to co bylo dneska metr, zítra budou dva metry. Velikost bytu se ale nezmění, změní se měřítko.

    Pokud mluvím o fyzické představě peněz, myslím tím hlavně likviditu, neboli množství peněz účastnící se obchodu. Opět, ale ani tady nemusí jít o peníze, ale o výměnu dvou statků mající nějakou měřitelnou hodnotu v penězích. A zpravidla to tak je, směňujeme závazek banky vyplatit hotovost za zboží a říkáme tomu elektronická platba.

    S tím tisknutím peněz, to je právě nepochopení podstaty peněz, protože z principu nikdo peníze netiskne. V zásadě se jen vytváří závazky, ale závazky může vytvořit kdokoliv. Nejen centrální banka, ale i obyčejná banka, dokonce i já jako fyzická osoba jsem schopna vytvořit peníze. Jak? Jednoduše. Vypíšu směnku a tu udám na trhu cenných papírů. Směnka se dostane do účetnictví nějakého subjektu a navýší aktiva. Pokud by všichni lidi vypsali směnky na 10000kč, množství peněz v ekonomice by stouplo o 100mld kč (pokud počítám důchodce a nemluvňata)… a to aniž by se rozjel jediný tiskařský stroj. Jenže každý nese tento závazek sám na svých bedrech.

    Centrální banka (myšleno ČNB) se pokud vím přímo neúčastní výroby peněz “na zakázku” (třeba politikům). ČNB může vytvořit peníze stejným mechanismem, jako to dělá komeční banka, nebo jako to udělám já. Jenže ona na rozdíl od ostatních bank, zpravidla nemusí ručit nikomu, nebo spíš, ručí bohatstvím všech občanům. Taky ne každý si u ní může půjčit a stále tam je nemalý úrok. Přitom se jedná o půjčku, nejde o darování peněz.

    Jasně že, tady do hry vstupuje inflace, která se rodí tam, kde stoupá množství peněz v ekonomice. Čím víc je vytvořeno úvěrů, a rozdistribuováno mezi všechny občany, tím snažší je splácet úvěr a tím více si může každý subjekt půjčit. Každý úvěr se dá prodloužít a refinancovat a držitelé úvěrů jsou schopny takový úvěr držet libovolně dlouho, dokud jsou schopni splácet úrok. A s inflací, která jde ruku v ruce s množstvím těchto úvěrů klesá reálná hodnota úvěru, protože peníze je snažší získat.

    Nebýt centrálních bank, nic by se nezměnilo. Banky by emitovali vlastní peníze (což dělají už nyní taky, emitují elektronické peníze, akorát je člověk v informačním systému vidí přepočítané na kč), a způsobovali by inflaci. Centrální banka nařizuje minimální úrokovou sazbu. Kdyby toto minimum neexistovalo, bylo by možné, aby jedna banka emitovala víc peněz, než druhá a mohlo by dojít větší inflaci, než jsou ony 2 plánovaná procenta. Dalším nástrojem je minimální výše povinných rezerv. Kdyby toto omezení neplatilo, opět by banky mohly emitovat libovolné množství peněz.

    Zakotvení peněz na komoditu není řešení. I nadále funguje efekt multiplikace a peněz v ekonomice nakonec přibývá. Jenže na rozdíl od nekryté měny, zde mají lidé oprávněný pocit podvodu. Kdo by neměl, když má v bance uložené zlato a několikanásobně rozpůjčované. A to kolikrát i omylem, protože peníze nejsou podepsané a bankéř nemůže tušit, kolikrát se ty samé peníze půjčily a jiným kanálem se do banky vrátily. To je hlavní a zásadní nevýhoda kryté měny, kdy peníze mají takovou schizofremní podobu. Jsou statkem a zároveň nástrojem směny. Ale peníze by neměly být statkem, pouze nástrojem, aby jejich hodnota nebyla subjektivní, ale objektivní, či spíše nominální.

  11. @call me mr. kill joy

    A.
    “frakcny rezervny system vznikol na slobodnom trhu v prostredi sukromnych bank/v tom case zlatnikov. dokonca to boli sukromne banky a bankari, ktori volali po vzniku centralnych bank, lobovali za ne, korumpovali, dokonca vrazdili”

    To čo popisuješ nie je žiadny slobodný trh. Na slobodnom trhu by totiž nebolo u koho lobovať, žiadať o vznik centrálnej banky ani korumpovať. Vražda je v rozpore so slobodným trhu priamo z definície. Všetky tieto aktivity boli niečím, čo porušovalo pravidlá slobodného trhu.

    B.
    “je jedno kto to riadi, ked vysledok je rovnaky. asi bude treba vinnika hladat niekde inde. je nim urok samotny?”

    Na slobodnom trhu to nikto neriadi. Na slobodnom trhu sa nemusíš na podvodoch/bubline zúčastňovať. V systéme centrálneho bankovníctva musíš. Centrálna banka môže bublinu nafukovať ešte dlho po tom, čo by na slobodnom trhu praskla a zasiahla ďaleko menší počet ľudí s ďaleko menšou silou. Na území ovládaným centrálnou bankou nemôžeš odmietnuť jej menu. Slobodné peniaze žiadne územie ovládať nemôžu, súkromná banka by nemala žiadnu legálnu možnosť kohokoľvek nútiť do používania jej peňazí/meny.

    C.
    “Požičať 10 000, vrátiť 20 000”.

    Áno, systém nekrytej meny nemôže fungovať a už od začiatku je nastavený na krach. Lenže zlato/striebro nie je nekrytá mena. Zlato/striebro je normálny tovar ako ktorýkoľvek iný. Práve preto, že žiadne existujúce (fyzické) zlato/striebro nebolo vyrobené ako dlh, ale ako normálna vec, nie je pri jeho požičiavaní s úrokmi žiadny problém. Jednoduchý príklad – požičiam si od niekoho nôž, pomocou ktorého som schopný vyrobiť ďalšie nože ďaleko rýchlejšie. Bez problémov môžem pôvodnému majiteľovi noža vrátiť nože dva. O žiadnu pyramídu nejde, jeho pôžička mi umožnila zefektívniť výrobu a za rovnaký čas vyrobiť viac tovaru. Podobné je to so skutočnými peniazmi (ALE NIE S MENOU! Súčasné doláre, eurá, koruny NIE SÚ PENIAZMI, SÚ MENOU!). Bohužiaľ na detailnejšie vysvetlenie by to chcelo celý článok.

    D.
    “[v deflačnom prostredí] ludia by urok postupne prestali pozadovat a urok by pravdepodobne prirodzene zanikol.”

    Nie, neprestali. Ak mi moje peniaze zajtra kúpia o 1 liter benzínu viac ako dnes, tak ich radšej dnes požičiam s takým úrokom, aby mi zajtra kúpili o 2 litre viac! Pre fungovanie úroku je inflácia/deflácia absolútne irelevantná.

  12. Nic ve zlém,

    ale tenhle blábol nešlo číst již do několika prvních odstavců. Krásné je popření svých výplodů hned několikrát za sebou: Hodnota není, zlato má hodnotu.

    Doporučení, při hulení nepsat.
    Pokud to nebylo z hulení, tak psaní zanechat.

  13. Určitě jsou povolanější než já ale tohle mi nedá:
    To o.n.: proč by se měla hodnota peněz snižovat? Čím více vyrobeno, tím menší vzácnost vyrobeného produktu a tím nižší cena (tím méně zaplatíte, dáte méně “zlata”, poskytnete méně krytých bankovek)!
    To Vopruz:
    1)přesuňte se na jiný web, když s tím máte problém
    2)zlato má hodnotu (tedy subjektivní), která je akceptováno max. počtem lidí – jinak řečeno pro největší počet lidí je tzv.”všeobecně směnitelným ekvivalentem” (což nevylučuje, že někdo neakceptuje vůbec nic nebo má absolutně jiné priority – poustevník, islámský sebevražedný terorista apod.).

  14. Prosim vás, kde autor vzal, že banka půjčuje vklady střadatelů? Tohle si myslí většina laické veřejnosti a i diskutující. Autora omlouvá to, že je teprve na střední škole:)

    Citace: “Zlato je penězi proto, že si ho lidé vybrali dle svých preferencí.” Jestli jste nezaregistroval, tak zlato už pěknou dobu nefunguje jako peníze. Lidé nevidí hodnotu peněz ve zlatu, ale v tom, co si za ně pořídí statků a služeb:) Inflace je snížení kupní síly peněžní jednotky, tedy růst cen produktů. Když vzroste množství výrobků a o stejné množství objem peněz, reálná koupěschopnost jednotky peněz je stejná a k inflaci nedochází.(máme samozřejmě více druhů inflace atd.) Otevřete si nějakou moderní učebnici peněžní ekonomie a ne pořád dokola Jak stát zničil naše peníze od Rothbarda 🙂

    “Lidé vidí hodnotu ve zlatu, nikoliv v samotných poukázkách” Vy vidíte za lidi nebo co?:) Fascinuje mne, jak se snažíte být rádoby vědecky pozitivní a potom prohodíte takový výmysl a oznámíte ho jako holý fakt. Matení lidí.

    Další poznámka. Když centrální banka zachraňuje komerční banku, tak netiskne nové peníze, pouze umožňuje současným penězům v KB nezaniknout krachem banky. KB se snížila aktiva (špatný úvěr) a CB poskytuje úvěr na překlenutí platebního styku, nové peníze nevznikají, ale ani nezanikají jako v případě krachu.

    Kosik: Právě proto, že peníze dnes jsou vytvořené úvěrováním (úvěrem v aktivech, zároveň pasivech vklady), tak banka vaše vklady dále nepřepůjčovává. Nýbrž váš vklad je již produktem samotného půjčení. To že došlo k převodu peněz od dlužníka banky k vám a vy je máte na účtu se nic nemění. Vy jste vůbec nepochopil mechanismus tvorby peněz.. De Soto to v té knize celou dobu bravurně plete a vy jste si to asi zažil podle toho. Míň biflování jednoho autora.

    Argumenty jiného diskutéra, že peníze tvoříme my všichni půjčkou někomu jinému, jsou úplěně zcestné a snad nemá cenu se jimi zabývat. Když půjčím peníze jako fyzická osoba, odejdou z mého účtu na účet dlužníka. V mých aktivech ubydou peníze a mám pohledávku. Pouze když půjčí banka, přibývají celkové vklady. Ta totiž nepůjčuje ze svých aktiv, jako já, ale navyšuje svou celkovou rozvahu.

    Asi jsem si tady všechny poštval, což nebylo úplěně taktické, ale už jsem nemohl sledovat ty nesmysly, pardon.

  15. @gofry
    A: opisoval som dlhsie historicke obdobie a to co som opisal su fakty. ludia si u zlatnikov uschovavali zlato za co dostavali od zlatnikov potvrdenky o ulozeni. tieto potvrdenky sa casom rozsirili a ludia za ne nakupovali statky a sluzby.

    ad lobing. odporucil by som sa prebrat s tej iluzie, ze na slobodnom trhu sa nekorumpuje a nelobuje. toto je mytus anarchokapitalistov a je to blud.

    B: slobodny trh je riadeny! ponukou a dopytom. to co pises dalej je tiez iba jedna z formiem iluzie. vzdy platilo a vzdy bude, ze vacsi pes j*b*. ty nemusis akceptovat niekoho peniaze, ale neurobis nic, ked ich bude akceptovat povedzme 99% ludi. ty by si sa neakceptovanim tychto penazi ani nenajedol.

    C: zlato a striebro je nekryta mena, dokonca v minulosti sa pouzivali tiez ako FIAT money. plati pre ne to co pre papierove peniaze, alebo musle, kamene, hodvab… ako peniaze.

    ku prikladu s nozmi. pozical ti niekto noz, tak to znamena iba dve veci.

    nepotreboval ho
    ma ich dost.

    takze budes mat velky problem ho nahovorit na dalsi noz 🙂

    ani papierove peniaze nie su vytvorene ako dlh!

    peniaze su to co clovek je ochotny povazovat za peniaze. ako vyssie pisem, bolo nimi zlato, hodvabne satky, musle, kamene, drevo atd. ze ludia su dnes ochotni pouzivat a povazovat za peniaze plastove karticky, niekolko cisiel s nulami vo virtuale atd su takymi istymi peniazmi ako vyssie spominane.

    mena sa vztahuje urcite uzemie a zahrna vsetky prostriedky nepriamej vymeny. papier, kov, plastove karty, virtualne numera. na to clanok pisat netreba 🙂

    D: “Pre fungovanie úroku je inflácia/deflácia absolútne irelevantná.”

    to si ty iba myslis. k comu nabada rakuska skola? k setreniu, k usporam. dnes setrim aby som zajtra mohol minut viac. podme teda setrit vsetci. uvidis co sa potom stane.

  16. @call me mr. kill joy

    A. Výmena tovaru za ‘certifikát na výber fyzického zlata’ miesto výmeny tovar priamo za zlato nemá nič spoločné s frakčným rezervným systémom.

    lobbing: Na slobodnom trhu nemáš koho korumpovať alebo lobovať, aby ti dal výsadné právo (tj. monopol) na peniaze. Pretože nikto toto právo na slobodnom trhu nemá. “Korupcia/lobovanie” v súkromnej firme sa ma vôbec netýka, ak nie som majiteľom tej firmy. Korupcia v súkromných firmách je maličičký lokálny problémik, ktorý sa ma absolútne nijak netýka, nenesiem žiadne náklady.

    B. Slobodný trh NIE JE RIADENÝ v tom zmysle, že neexistuje nikto, kto by mohol komukoľvek inému legálne vnucovať svoj názor a legálne ho trestať za správanie sa v rozpore s jeho názorom. To je podobné ako hovoriť, že “si riadený fyzikou/chémiou a pod”. To sú proste prírodné zákony, s ktorými nič neurobíš, sú to mantinely, z ktorých nijak nemôžeš vybočiť, ale s riadením to nemá nič spoločné.

    C. Dnešné virtuálne a papierové peniaze MUSÍŠ akceptovať ako peniaze. NESMIEŠ ich odmietnúť zo zákona, inak budeš fyzicky/psychicky potrestaný štátom. To nemá absolútne nič spoločné s ochotou akceptovať farebné obrázky ako peniaze! To je obyčajné násilie! Zlato/Striebro ľudia akceptujú (ak im to štát nezakáže ako napr. v USA cca 40 až 80 rokov dozadu) ako peniaze DOBROVOĽNE, sami od seba, nemuseli by to robiť, nikto ich k tomu nenúti.

    Vysvetli mi, ako môže byť zlato nekrytou menou.

    ad nôž: On ho nemusí potrebovať dnes, ale zajtra už áno! Zajtra ho môže chcieť naspäť. Nemusí ho chcieť, môže ti ho darovať. Nemení to však vôbec nič na princípe.

    D. Rakúska škola k ničomu nenabáda. Rovnako ako k ničomu nenabáda fyzika, tá iba popisuje svet. Rakúska škola (oi.) popisuje, čo sa deje keď ľudia šetria a čo sa deje, keď ľudia nešetria. Rakúska škola nikomu nehovorí, či má šetriť a koľko. Nanajvýš hovorí to, že “Ak sa chceš mať zajtra lepšie, musíš pre to dnes niečo obetovať”. Ale nehovorí ti, že sa máš chcieť mať zajtra lepšie. Kľudne sa chci mať zajtra horšie, je to tvoja vec. Len do toho nesmieš ťahať ostatných.

    Keď začnú všetci šetriť, nestane sa vôbec nič. Respektíve stane sa to, že až budeš neschopný pracovať, tak nezomrieš od hladu, pretože máš ušetrené zdroje. Ale veľmi rád si prečítam, čo sa podľa teba stane, ak budú ľudia šetriť.

    Nemyslím to ako nejakú urážku, ale domnievam sa, že máš trochu hokej v ekonomických pojmoch a že nemáš žiadnu ucelenú ekonomickú teóriu podľa ktorej by si šiel a reaguješ teda viac menej ad hoc. Na tom by som ti doporučoval zapracovať.

  17. ///”A. Výmena tovaru za ‚certifikát na výber fyzického zlata‘ miesto výmeny tovar priamo za zlato nemá nič spoločné s frakčným rezervným systémom.”

    podla teba nema. zlatnici zacali vydavat potvrdenky na zlato, ktore realne nemali, inak na jednu jednotku zlata bolo viac majitelov potvrdeniek. toto bolo zakladom pre vznik frakcneho rezervneho systemu.

    ///lobing

    mne staci, ze si ho pripustil, bagatelizovanie je tvoj nazor, ktory ti ja neberiem 🙂

    ad B

    nemienim do kola opakovat, co som uz raz napisal

    ad C

    neznalost? ako to, ze v usa funguje niekolko lokalnych mien a nikto ich pouzivanie nezakazuje a ani neobmedzuje! a kedze tu mame volny pohyb osob a kapitalu, nic ti nebrani sa ku niektorej z komunit pridat.

    zlato ako nekrytu menu som opisal uz tymto:

    1. Inflácia (cháp ako rast cien) nastáva:
    a) Prírastkom množstva obiehajúcich peňažných jednotiek pri nezmenenom množstve „produktu“.
    b) Poklesom „produktu“ pri nezmenenom množstve peňažných jednotiek v obehu.
    c) Ak je prírastok obiehajúcich peňažných jednotiek rýchlejší ako rastie „produkt“.
    d) Ak je pokles „produktu“ rýchlejší ako pokles množstva peňažných jednotiek v obehu.
    2. Deflácia (cháp ako pokles cien) nastáva:
    a) Znížením množstva obiehajúcich peňažných jednotiek pri nezmenenom množstve „produktu“.
    b) Zvýšením „produktu“ pri nezmenenom množstve obiehajúcich peňažných jednotiek.
    c) Ak je rast „produktu“ rýchlejší ako rast množstva obiehajúcich peňažných jednotiek.
    d) Ak je pokles „produktu“ pomalší ako pokles množstva obiehajúcich peňažných jednotiek.

    pri tomto je jedno, ze co predstavuje peniaze.

    ///”Ale veľmi rád si prečítam, čo sa podľa teba stane, ak budú ľudia šetriť.”

    odpoviem ti citatom hayeka, snad pochopis:

    „Tak dlho, kým sa bude nepretržite meniť množstvo peňazí v obehu, nemôžeme sa zbaviť hospodárskych výkyvov. Obzvlášť platí, že každá menová politika, ktorá si kladie za cieľ stabilizovať hodnotu peňazí, a preto sa pri každom náraste výroby uchyľuje k nárastu ich ponuky, musí spôsobovať presne tie výkyvy hospodárstva, ktorým chce zabrániť.”
    Friedrich August von Hayek
    Profits, Interests, and Investment and Other Essays on the Theory of Industrial Fluctuations

    k zaveru

    mam ucelenu ekonomicku teoriu. z kazdej skoly sa snazim zobrat to najlepsie a co opisuje realitu. nefixujem sa na jednu zo skol, lebo kazda ma svoje muchy a vady. pre rakusku skolu je napr. teoria deflacie dlhu spanielskou dedinou.

  18. @call me mr. kill joy

    A.
    Áno, niektorí to tak robili. A boli za to trestaní, pretože to ľudia na slobodnom trhu považovali za podvod. Ale potom prišiel štát a tieto podvody legalizoval! To je rozdiel

    C.
    To nijak nemení nič na tom, že štátnu menu MUSÍŠ prijať, pokiaľ ňou niekto bude chcieť zaplatiť. Štát bude od teba tiež chcieť dane vo svojej mene a bude mu jedno, že svojej komunite budeš obchodovať nejakými inými peniazmi. Tvoj zisk v lokálnej mene prevedie na zisk v štátnej mene a prinúti ťa zaplatiť dane v štátnej mene.

    záver:
    To je práve problém, že mixuješ rôzne školy. Rôzne školy ale majú rôzne predpoklady. A pokiaľ máš v predpokladoch čo len dve protichodné tvrdenia (čo už z definície musí byť, inak by tie školy neboli rôzne ale rovnaké), tak si schopný logicky správnym postupom dokázať akékoľvek tvrdenie len budeš chcieť, preto máš pocit, že máš pravdu vždy.

  19. 2Zdenek: v clanku to zni opravdu nemistne, ale to nic nemeni na faktu, ze by to tak MELO byt 🙂 (a za tim “melo” nehledat prosim zadnou ideologii, nybrz napriklad obdobu slova “mit” ve vyroku, ze “zlodej by mel byt postrestan”.

  20. Článok som prečítal, ale bohužiaľ nemám čas čítať všetky komenty. To čo chcem povedať sa v nich už určite objavilo, ale nedá mi to:
    Autor by si mal naštudovať systém čiastočný rezerv, tj. obrovskú systémovú chybu, ktorá rozvojom virtuálneho bankovníctva tlačí celý finančný systém do záhuby. Až to celé pochopí a prečíta si svoj článok znovu, príde mu v podstate bezvýznamný a povrchný. Je smiešne popisovať krytie meny zlatom, keď v skutočnosti sú peniaze už dávno kryté len dlhmi. A celá ich hodnota je nielenže relatívna ako sa snaží článok povedať, ale je to ďaleko horšie. Celá ich hodnota stojí len na zotrvačnej viere, že nejakú hodnotu ešte majú.

  21. Myslím, že to chápem veľmi dobre. Len si myslím, že skutočná hodnota má s finančným systémom pramálo spoločné. 🙂
    Stačí si predstaviť situáciu, že by zo dňa na deň celý systém skolaboval, z bankoviek by sa stali kusy papiera a z virtuálneho kapitálu hromada bezcenných núl a jedničiek na harddiskoch.

  22. Dokud by někdo ty papírky přijal jako prostředek směny, šlo by o peníze. 🙂

    Hodnota je subjektivní, nikoliv objektivní!! Není nic jako “skutečná” a “neskutečná” hodnota! Není nic jako “skutečná hodnota” a “víra v hodnotu” – hodnota je pouze onou vírou!! Pouze člověk ze svého pohledu ohodnocuje a to tím, že věří v nějaký užitek!

    Tedy toto tvrzení: “Celá ich hodnota stojí len na zotrvačnej viere, že nejakú hodnotu ešte majú.” Není nijak šokující – tak to bylo, je a bude vždy. Jinak to totiž u hodnoty čehokoliv být ani nemůže…

  23. Skúste sa zamyslieť nad tým, že niektoré “hodnoty ” sú pre život nezbytné. Tie by som si dovolil nazvať objektívnymi.

  24. Vysvětlujte bíložravci, že maso má objektivní hodnotu, vysvětlujte diabetikovi, že cukr má objektivní hodnotu, vysvětlujte člověku alergickému na mléko, že mléko má objektivní hodnotu, vysvětlujte veganovi, že živočišné tuky mají objektivní hodnotu…

  25. 🙂
    Predpokladal som, že sa jedná o hodnoty z pohľadu normálneho ľudského jedinca. Ak to budete rozoberať takto, potom samozrejme nemá hodnotu absolútne nič. Ani naša existencia, existencia života obecne. A samozrejme ani existencia hmoty. V tom prípade ale zase dochádzam k záveru, že zaoberať sa pojmom “hodnota” nemá žiadnu hodnotu. 🙂

  26. Ale jistě, že se jedná o hodnoty z pohledu normálního lidského jedince. Hodnoty jsou subjektivní, ty, které já či vy něčemu přisuzujete. Hodnota se neodvíjí od nákladů či potřebnosti k životu.

    Tedy maso je jistě důležitá věc, ale vysvětlujte to vegetariánovi, že má hodnotu… pro něj hodnotu nemá. Přitom vegetarián je normální lidský jedinec, jen s určitými preferencemi (které má každý).

  27. Papírové měny jsou opravdu jen fiat měny.
    První náznak nedůvěry a vidíte, co to dělá s dolarem – lítá jak papírový drak, stačí se podívat na graf cca 10 let.
    Nekrytá měna, čili neustálé ředění, nemůže skončit dobře – až přestane nakupovat dluhopisy i instituce poslední záchrany, bude vymalováno.

    http://www.silverum.cz/proc_stribro.html

  28. Největší iluzí moderní civilizace je, že peníze mají velikou hodnotu, když je lze přeci snadno vyměnit za zboží a služby, můžete si za peníze koupit zdraví, nebo nesmrtelnost?
    To co si můžete za peníze koupit to ve skutečnosti zde nemá žádnou hodnotu, měníte nehodnotné peníze, za nehodnotné věci a služby.
    Je to jenom ubohé loutkové divadlo, ve kterém genetické lidské loutky, ovládají jiné genetické lidské loutky, a peníze se používají jako ekonomický systém, pro snadné ovládání loutek.
    Peníze jsou duševní energie, používaná k manipulaci v lidské kultuře, a tato duševní energie zde nemá žádnou hodnotu.
    Proč zde vzniknul kult peněz, a naivní lidé peníze uctívají a milují, když vlastně peníze zde nemají ve skutečnosti žádnou hodnotu?
    Za vším je sex, sex stvořil víru v kulty a evolučně se kulty mění podle situace.
    Místo starého Boha co je na nebesích, je zde nový Bůh co je v peněžence!
    Lidi chtějí sex, a tak stvořili peníze, a používají peníze!
    Každá práce za peníze je prostituce, a je jedno, jestli tu prostituci provádí inteligentní Miloš Zeman jako prezident, nebo jestli jí provádí Rom, jako hloupý kopáč, co kope s krumpáčem a lopatou výkopy.
    Tam kde jsou peníze, tam je konzumní bordel, plný kariéristických prostitutek a ideologických pasáků, globální krize nastává v okamžiku, kdy jsou zákazníci lakomí, a nechtějí za sex v konzumním bordelu už platit, protože navštěvují zadarmo, porno stránky na internetu!
    Zdroj
    http://www.gvkb.cz/?p=8808

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *