Efekty zrušení patentní ochrany

“Ve státě, který umožňuje patentní ochranu, dochází k tomu, že nově vyvinutý produkt, je poskytován jen firmou, která jej vynalezla. Má garantovánu celou poptávku na trhu daného produktu a nemá konkurenci. Tato firma je však limitována svými distribučními schopnostmi, a tak se její produkt nedostává k maximálnímu potenciálnímu množství zákazníků, jako kdyby tento produkt nabízelo více společností.”

US Patent and Trademark Office
US Patent and Trademark Office

Co je patentní ochrana v ekonomii?

Z pohledu ekonomie jsou patenty státem chráněný monopol na konkrétním nově vzniknuvším trhu. První firma, která na tento trh vstupuje, má možnost si u státu platit vytvoření bariéry pro vstup dalších firem na tento trh. Trh produktu se stává trhem tehdy, kdy vznikne po produktu poptávka. Na běžném nechráněném trhu se podíl poptávky na jednu firmu postupně snižuje s každou novou konkurenční firmou, která onen produkt nabízí. Patentní ochrana ve svém důsledku znamená, že stát zafixuje poptávku po chráněném produktu, tedy že se první firma o celkovou poptávku s nikým nedělí. Stát tak zafixuje dané firmě ekonomický zisk – zisk z toho, že nemá konkurenci a především, že jí žádná konkurence nehrozí. Patenty však nejsou charakteristické pro všechny trhy. Týkají se pouze trhů s produkty, jejichž náklady tvoří z velké části fixní náklady. Typickým příkladem fixního nákladu je výzkum. Proto se s patenty často setkáváme u produktů, jejichž značná část nákladů je tvořena cenou výzkumu (fixní) a jen malá složka nákladů je cena samotné výroby (variabilní) – například u léků.

Nechráněné trhy

Z dosavadního popisu by se nám patentní ochrana trhů s vysokým zastoupením fixních nákladů mohla zdát logická. Náklady na vytvoření produktu jsou obrovské a firma „si zaslouží“ ekonomický zisk, aby se jí náklady výzkumu rychle vrátily. Existují však trhy, které mají vysoké fixní náklady, přesto státem chráněny nejsou a své produkty bez problému nabízí – zkrátka se bez monopolní ochrany obejdou. Typickým příkladem jsou síťová odvětví. Jejich trh sice není náročný na výzkum, ale na jiný fixní náklad a tím je vybudování sítě. Těmto společnostem však stát žádné výsady nedává. Stát nevytváří bariéru pro vstup nové společnosti poskytující třeba kabelovou televizi, přesto ta původní společnost v oboru bez problému podniká a i přes obrovské fixní náklady své služby rozšiřuje.

Trochu výjimkou jsou mobilní operátoři. Stát sice žádnému jednomu operátorovi nedává patent na mobilní komunikaci, ovšem přísně limituje počet licencí na našem trhu – což je jakási paralela k patentní ochraně. Na takovém trhu tedy existuje konkurence, ale ne úplně otevřená. Na druhou stranu tentýž trh Evropská unie reguluje, například diktováním cen roamingu. Dalo by se tak říct, že stát se chová schizofrenicky, když na jedné straně neumožňuje otevřenou konkurenci a tím zvyšuje ekonomický zisk operátorů. Na druhé straně jejich zisk snižuje, když jim omezuje ceny volání ze zahraničí.

Proč existují patenty jen někde?

Když jsme si ukázali, že existují trhy s velkým podílem fixních nákladů nechráněné a jiné chráněné patentní ochranou, nabízí se otázka, čím se ty patentně chráněné odlišují? U síťových odvětví neexistuje riziko vzniku konkurence s výrazněji nižšími fixními náklady, než měla první firma na trhu. To v praxi znamená, že první firma musela za velký obnos peněz postavit síť. Každý případný konkurent by však musel postavit svou vlastní novou síť. Fixní náklady obou konkurentů by se tak příliš nelišily. V případě firem, které mají vysoké fixní náklady způsobené drahým výzkumem, je situace trochu jiná. První společnost vstupující na trh má vysoké fixní náklady, protože musí financovat výzkum. Každá další firma na trhu, pokud by nebyl chráněn patenty, má však fixní náklady nižší – nemusí financovat výzkum, pouze náklady na „okoukání“ výzkumu první firmy. Je tedy ve výhodnější pozici, než byla první firma. Z tohoto rozdílu vychází stát, když poskytuje patentní ochranu. Snaží se poskytnout výhodu ekonomického zisku tomu, kdo má vyšší fixní náklady, protože financoval výzkum.

Patentní ochrana je často obhajována pro svůj efekt snižování rizika vynalézání – ten, kdo investuje závratné částky do nějakého vynálezu, má díky patentní ochraně zajištěn monopol na daný produkt a tím se stává vynalézání bezrizikové. Pokud však není sám a podobný produkt vyvíjí více firem či vynálezců, pak patentní ochrana prudce zvyšuje rizikovost takového vynalézání. Monopol totiž dostane jen první vynálezce a všichni ostatní své peníze proinvestovali nadarmo. Ba co víc, patentní ochrana demotivuje od dalšího vyvíjení a vylepšování již vynalezených produktů. Pokud někdo vymyslí lepší či levnější způsob výroby, vymyslí, jak produkt vylepšit, posunout jej technologicky výš, nemůže takový nápad uplatnit, protože původní produkt je již patentován. Majitel patentní licence sám do dalšího vývoje není tlačen, protože nemá konkurenci.

Patentní ochrana ovlivňuje chování firem

Ve státě, který umožňuje patentní ochranu, dochází k tomu, že nově vyvinutý produkt, je poskytován jen firmou, která jej vynalezla. Má garantovánu celou poptávku na trhu daného produktu a nemá konkurenci. Tato firma je však limitována svými distribučními schopnostmi, a tak se její produkt nedostává k maximálnímu potenciálnímu množství zákazníků, jako kdyby tento produkt nabízelo více společností. Fixní náklady na výzkum se tak dělí mezi menší množství zákazníků a produkt je logicky dražší. V důsledku chybějících pozitivních vlivů konkurence neexistuje tlak na snižování variabilních nákladů, a tak cena produktu s časem příliš neklesá. Tím, že se nezvyšuje efektivita výroby, trpí i spotřebitel.

Zrušení patentní ochrany

Kdyby neexistovala patentní ochrana, firmy by se musely chovat jinak, aby zamezily konkurenci firem nezatížených náklady vývoje. Jednou z možností je zvýšit náklady konkurence na okopírování nápadu, například tím, že si firma bude lépe střežit tajemství výroby produktu či jinak zkomplikuje jeho odhalení.

Dalším možným způsobem je prodej podkladů vynálezu konkurenčním společnostem před tím, než dojde k vypuštění na trh. Tyto konkurenční společnosti by za něj byly ochotny zaplatit částku dosahující jejich fixních nákladů na „okoukání“ vynálezu, ale i část svého podílu na ekonomickém zisku. I po vypuštění produktu na trh bude možné nápad pořád prodat dalším firmám až do výše jejich nákladů na okopírování vynálezu. Je přece lepší tajemství výroby levněji koupit, než ho dráž odhalovat. To by mohlo vést ke změně struktury trhu do stavu, kdy se firmy budou specializovat na výzkum a jiné zase na prodej produktů výzkumu. Když bude tentýž produkt poskytovat více firem, rozloží se fixní náklady výzkumu na více zákazníků a tím klesne cena produktu. Firmy si na tomto trhu budou dále konkurovat a tím stlačovat ostatní náklady. Opět bude důsledek pozitivní. Absence patentní ochrany by tak způsobila nižší cenu produktů a jejich širší dostupnost.

Článek původně vyšel na Laissez-Faire.

5 comments

  1. Dobrý den,

    koukám, že to stále nechápete.

    1) Před revolucí se dělal výzkum v Tesle v Rožnově pod Radhoštěm v oblasti integrovaných obvodů tak, že se sehnaly součástky ze západu, odbrousilo pouzdro a normálně okopírovalo. => Když nejde ochránit před kopírováním ani integrované obvody, jak ochráníte cokoliv jinýho?
    2) Patentová ochrana je teoreticky nefér vůči těm, co jsou druzí, ale pro všechny jsou takto STEJNÉ podmínky. Je to úplně stejné jako ve sportu, tam taky vyhrává pouze ten první a to Vám taky připadá špatně? Kromě toho, to že někdo bude druhej nutně neznamená, že prohrá. Může řešit daný problém jiným a třeba i lepším způsobem, potom svobodný trh sám rozhodne, které řešení je lepší. Jako příklad může velmi pěkně sloužit stejnosměrný a střídavý elektrický proud. Stejnosměrný tu byl dříve, propagoval ho především Edison, pak přišel Tesla se střídavým. Oba způsoby distribuce elektrické energie řeší stejný problém, ale každej jinak a ten druhej je, co do účinnosti, mnohem lepší, proto vyhrál, i když s tím Tesla přišel později. Dnes si můžete koupit jakýkoliv výrobek od různých výrobců, auta dělají všechny stejnou činnost, přesto si můžete vybírat z x výrobců, což bych řekl, že celkem slušně vyvrací celou Vaši část nazvanou “Patentní ochrana ovlivňuje chování firem”. Speciálně kvůli větě “V důsledku chybějících pozitivních vlivů konkurence neexistuje tlak na snižování variabilních nákladů, a tak cena produktu s časem příliš neklesá.” si, prosím pěkně, dejte facana a zkuste si sledovat, jak se ceny všech výrobků v čase hýbou a co je důvodem jejich pohybu (tady by stálo zato i zabývat se kartelovými dohodami, které případně můžou lehčeji držet cenu výrobků na stále stejné hodnotě). Tak, jak popisujete v posledním odstavci, v dnešní době funguje firma IBM a velmi úspěšně, protože je nejlepší v oblasti vývoje polovodičových technologií (ani Intel se jim nestíhá vyrovnávat). Ironií celého je, že IBM má vyvinutou technologii na cca 5 (možná i více) let dopředu a stejně prodává tu horší. Oni totiž ani jejich zákazníci nechtějí tak rychle nové technologie, protože se jim nestíhají vracet náklady na technologie, které už mají zakoupené, případně pro ty nové zatím nemají využití.

    Závěrem, bych Vám doporučil, abyste domýšlel vše, co prosazujete, pakliže se ženete do politiky a chcete tedy ovlivňovat dění, abyste svojí činností nenapáchal více škody než užitku. Spousta paskvilů, kteří naši současni a minulí politici schválili, mělo na začátku dobrý záměr, ovšem za provedení a konečný výsledek by zasloužil někdo facana a to stejné se může lehce stát i Vám. Nikdo není schopen domyslet všechny možné varianty dalšího vývoje, které nastanou, po jeho zásahu do současného stavu, ani Vy ne.

  2. Souhlasím s Michalem. Mimochodem, vskutku inspirativním je závod Intelu s AMD, svého času vykradačem Intelovských technologií, který pěkně demonstruje nepravdivost tezí o škodlivosti patentů – když Intel přejmenoval 80586 na “Pentium” a začal pořádně využívat patentů, AMD se muselo vydat vlastní cestou a vývoji to prospělo.
    Je zcela minimální množství případů, kdy někdo náhodou vyvine stejný produkt, jako konkurence. Je ale nesmírné množství případů, kdy by velká konkurence naprosto zničila malého vynálezce, nebýt patentového práva. Třeba jeden můj známý po revoluci spočítal a navrhl lampu na léčbu bilirubinu s lepšími parametry, než Siemens, Phillips či tak někdo. Co myslíte, co by se stalo, kdyby na ni neměl užitný vzor? No samozřejmě, konstrukci by ukradl německý gigant a vynálezce by skončil na pracáku. Ideální stav, no ne?
    Autor článku totiž těžce podceňuje náklady na okopírování – ty jsou, zvláště ve farmaceutice či elektrotechnice, zcela marginální v porovnání s cenou vývoje.
    Jinak výtečná (a někdy dost vyhrocená) diskuse právě na toto téma proběhla na D-F: http://www.dfens-cz.com/komentare.php?akce=fullview&cisloclanku=2010121203&lstkom=320061#kom320061 a dále )

  3. Zajímavé je, jak se taková ne příliš inteligentní úvaha dokáže tvářit jako odvážný názor neortodoxního odborníka. Nemůžu si pomoci, ale článek na mne celkově činí dojem, jakoby jeho autor měl nějaký osobní problém s originálitou, nápady či inovativním, neortodoxním myšlením. Ať si ti, co mají nějaké nápady, nemyslí, že jsou jenom jejich, a místo toho je hezky rychle vybalí a nebrání ekonomické prosperitě! Já sice žádný odborník na patenty a potažmo ani na výzkum a dokonce ani na ekonomiku nejsem, ale i tak je mi zřejmý smysl, význam a důležitost patentové ochrany ve společnosti na naší civilizační úrovni. Patentová ochrana je podobně jako autorské právo založena na společenském konsenzu, že existuje právo na duševní vlastnicví, vedle práva na vlastnicví hmotné a obě se řadí mezi základní lidská práva. Nejde totiž v první řadě o ekonomickou prosperitu, i když ta s lidskými právy také souvisí (zejména z dlouhodobějšího hlediska), nýbrž o kulturní a civilizační vymoženost, jakou je nedotknutelnost vlastnicví. Podobně jako proti patentům by se dalo brojit například proti ochraně práv autora hudební skladby, aby nebylo bráněno ostatním hudebníkům přebírat cizí nápady a rozvíjet je různými směry, aby tak kultura získala na šíři a pestrosti. Autorova myšlenka, že by si každá firma měla své nápady místo patentování sama vlastními silami permanentně utajovat před konkurencí, zní podobně, jako nápad zrušit policii, neboť každý by si měl ohlídat sám, aby ho někdo jiný neokradl. Konec konců, každý z nás by chtěl prosperovat, tak proč by chudý nevzal část majetku bohatšímu? A komu to nevyhovuje, ať se sám brání. Možná trochu přehnaný příklad, ale myslím, že autor článku není v absurditě svých argumentů příliš pozadu – zvláště podivná mi připadá úvaha o to, že by se inovativní firma proti ukradení nápadu měla chránit tím, že ještě než ho dostane, tak by ho měla potenciálním zlodějům rozprodávat či licencovat 🙂 Samozřejmě se dá diskutovat (a také se ve světě široce diskutuje) o tom, co všechno by mělo být možno patentovat. Obecně ale buďme rádi, že žijeme v relativně vyspělé části světa, tam, kde si národy a státy váží duševního vlastnictví jednotlivců i komunit natolik, že jeho ochranu vtiskly do zákonů, a dokonce i do mezinárodního práva. Na druhé straně barikády, tam, kam by se možná chtěl dostat autor úvahy, jsou státy jako Čína, kde se ochranou intelektuálního vlastnictví příliš nezabývají, podobně jako jim nevadí flagrantní pošlapávání jiných lidských práv. Ale ekonomika se rozvíjí bouřlivě, čemuž jistě v této extenzivní fázi pomáhá i beztrestné vykrádání a využívání cizího duševního vlastnictví. To ovšem nebude trvat věčně a buď se tamější společnost začne sama kultivovat (například ze současných zlodějů inovací se postupně sami stanou inovátoři, kteří si začnou svých inovací cenit a budou je chtít bránit), anebo se vydá opačným směrem, totiž směrem do blíže neurčeného pekla, jaké si můžeme jen vzdáleně představovat – třeba jako socialismus, komunismus nebo nacismus…

  4. Jsem ráda, že Evropa je natolik vyspělá, že chrání duševní vlastnictví již od 17. století. Výborně, tleskáme dnes všichni anglickým králům a královnám, že zavedli patentovou ochranu. Víte, jak první patenty vznikly? Výrobce si u panovníka koupil licenci a nikdo jiný pak nemohl stejnou věc vyrábět (či službu poskytovat). A není snad velký rozvoj a hospodářský růst Číny právě tím důkazem (oproti mírnému růstu či stagnaci evropských ekonomik), že právě neexistence patentů je klíčem k úspěchu? Nechci na nikoho přehnaně útočit jako předchozí příspěvky, jen se pokouším dát malý podnět k zamyšlení.

  5. zapomněla jsem – srovnání patentové ochrany vynálezů a lidských práv, tak to je podle mého názoru opravdu trochu přehnané, nezlobte se, je to jen můj názor, často se setkávám s argumetací ad absurdum pro vysvětlení různých efektů a důsledků, ale tohle už je na mě příliš…

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *