Soukromé versus veřejné – efektivní veřejné vlastnictví?

Nedávno jsem vedl diskusi s jedním zastáncem veřejného vlastnictví. Dle něj je veřejné vlastnictví efektivnější a spravedlivější, než vlastnictví soukromé. Je tomu tak?

Enjoy capitalism!
Enjoy capitalism!

Pomníková symbolika

Ve velké Británii jsou dva hřbitovy, které jsou něčím výjimečné – na jednom z nich je pohřben Karel Marx, na druhém Adam Smith – dva velikáni politické ekonomie.

Karel Marx za svého života prorokoval konec kapitalismu a soukromého vlastnictví. Adam Smith byl naopak „advokát kapitalismu“ a průkopník ekonomického liberalismu.

Když jdete na jeden z těchto dvou hřbitovů, ozve se hlas: „Vstupné jedna libra, prosím“ (cena z roku 1990). O hrob jednoho z velikánů je vzorně postaráno, jeho busta je leštěna několikrát denně, hrob je čistý, uklizený – „neviditelná ruka trhu z jeho hrobu vybrala i poslední smítko prachu“, jak napsal Richard Morais pro magazín Forbes. Tento hřbitov je v soukromém vlastnictví.

Druhý hřbitov je na tom zcela opačně – některé jeho zdi a pomníky připomínají rozvaliny, na cestičkách se povalují odhozené plechovky a igelitové sáčky. Hrob tamního velkého myslitele je zase zarostlý rezavým břečťanem. Tento hřbitov je v obecním vlastnictví.

Kdo si myslíte, že je na prvním, soukromém hřbitově a kdo na druhém, obecním hřbitově? Vstupné se vybírá, pokud se chcete podívat na hrob Karla Marxe. Volný vstup je naopak k hrobu Adama Smithe.

Karel Marx, prorok komunismu, vydělává několik desítek tisíc liber ročně. Nejvíce se na zisku podílí čínští turisté.

Sumarizace Dennise Muellera

Jistě, můžete namítnout, že na základě dvou hřbitovů nemohu vynést komplexní soud nad „efektivností“ veřejného vlastnictví. Avšak podívejme se na jednu práci, kterou vydal Cambrige University Press.

V článku „Public Choice“ Dennis Mueller v roce 1989 sumarizoval výsledky padesáti studií, většinou z USA a Německa, které porovnávají efektivnost soukromého a veřejného vlastnictví. Pouze dvě z nich zjistily vyšší efektivnost veřejných podniků a ve 40 byly soukromé firmy výrazně efektivnější, než jejich veřejné protějšky.

Pár příkladů: soukromé úklidové služby v německých městech byly o cca 50 % levnější, než městské. Regionální dodávky elektřiny v USA byly u státních společností o 40 – 75 % nákladnější, než u soukromých společností.  Požární ochrana provozována městy v Arizoně byla o 40 – 90 % dražší, než soukromá požární ochrana v oblasti Seattle. V Badensku-Wurtenbersku byla produktivita práce v soukromém lesním hospodářství dvakrát vyšší, než ve státním lesním hospodářství. Soukromé vodovodní společnosti v amerických městech měly o 40 % vyšší produktivitu páce a o 60 % nižší kapitál na pracovníka, než městské vodovody.

To jsou fakta, řeč čísel. Možná by stálo za to srovnat efektivitu Policie ČR a bezpečnostní agentury ABL.

Vazba mezi náklady a výnosy

Proč je tedy soukromé vlastnictví efektivnější, než vlastnictví veřejné?

Odpověď je celkem snadná: u soukromého vlastnictví existuje vazba mezi náklady a výnosy. Tato vazba je zřetelná, pevná: vlastník si ponechává výnosy ze svého vlastnictví. Jeho vlastnictví mu přináší výnosy pouze tehdy, pokud jej udržuje v dobrém stavu, investuje do něj a stará se o něj.

Vlastník chce zisk, protože zisk patří právě jemu a zvyšuje jeho bohatství. Zisk se vytváří a zvyšuje pouze zvyšováním efektivity, tedy tak, že se vlastník bude neustále snažit zvýšit výnosy a zároveň snížit náklady ve svém podnikání. Efektivnost jeho podnikání je tak přímo v jeho zájmu.

Vlastník „hřbitova Karla Marxe“ ví, že bude mít dobrý zisk, jen když bude udržovat hřbitov v dobrém stavu, tedy když bude část příjmů do hřbitova „vracet“.

Obec, která vlastní „hřbitov Adama Smithe“ žádné výnosy nemá, protože nevybírá vstupné. Avšak i kdyby jej vybírala, pochybuji o tom, že by město část těchto výnosů vkládalo zpět do údržby hřbitova: obec má (vynucené) příjmy z četných zdrojů a její výdaje jdou opět do mnoha oblastí. Obecní rozpočet je „tavící kotel“, vazba mezi výnosy a náklady jednoho konkrétního statku či služby se vytrácí, úředníci žádnou vazbu mezi náklady a výnosy nepociťují: jejich příjmy jsou dané zákonem (daně), obvykle nenesou za příjmy či náklady osobní odpovědnost a nejsou jmenovitými vlastníky daného statku či služby. Vlastnictví není konkrétní.

To samé však neplatí jen a úrovni obce, ale i na úrovni třeba státu či mezinárodních organizací (např. OSN či EU). Příkladem nám může být příběh francouzské banky Crédit Lyonnais:

Crédit Lyonnais – socialistický experiment se špatným koncem

Crédit Lyonnais, původně soukromá banka založená v roce 1863, přešla po 2. světové válce z větší části do rukou státu. V 80. letech tehdejší francouzský prezident Francois Mitterand se netajil úmyslem učinit z ní příkladnou banku evropského formátu, která by mohla financovat potřeby francouzské ekonomiky podle vládních představ.

Ještě na začátku 90. let vykazovala banka zisky. To ale netrvalo dlouho. Vedení banky si bylo vědomo toho, že se ve skutečnosti nemusí obávat tvrdé tržní konkurence, protože za bankou stojí stát a státní pokladna.

A skutečně – napojení banky na státní rozpočet fungoval spolehlivě. Od roku 1992 začala mít banka miliardové ztráty, které byly kryty ze státního rozpočtu. Banka se pouštěla do riskantních finančních investic, které vyvrcholily investováním do hollywoodského filmové průmyslu. Investice se nezdařila a ztráty banky narůstaly. Stát sice vyměnil vedení banky, ale „penězovod“ mezi bankou a státním rozpočtem fungoval dále. Podle odhadů stál Crédit Lyonnais francouzské daňové poplatníky několik desítek miliard dolarů.

Nakonec byla francouzská vláda nucena vyhlásit záchranný program, jehož součástí byla i privatizace banky.

– Holman, R. Ekonomie. 4. aktualizované vydání. Praha : C. H. Beck, 2005 (strana 364)

Jedním ze znaků soukromého vlastnictví je podnikatelská pružnost, tedy schopnost pružně reagovat na měnící se poptávku. Tato schopnost se ve veřejném vlastnictví ztrácí hlavně díky byrokratické strnulosti a neschopnosti rychle reagovat na měnící se vývoj na trhu.

Příklad s Crédit Lyonnais nám dále ukázal neprovázanost mezi riziky a výnosy, což je známka morálního hazardu. „Veřejně vlastněné“ podniky se pouštějí do rizikových investic s nejasnou možností zisku. Manažeři totiž investují s plným vědomím, že za jejich zády stojí „velký bratr“ ve formě státního rozpočtu. Čím větší moc stát ve svých rukou koncentruje, čím více přerozděluje, tím je tato tendence k morálnímu hazardu větší, neboť jsou i větší možnosti krytí ztrát z veřejných rozpočtů.

Zastánci veřejného vlastnictví často vytahují argument, že poválečný vývoj v Brazílii a SSSR dokazuje opak – efektivitu veřejného vlastnictví. Avšak porovnávat zemi, která měla ohromné mocenské ambice, chtěla „kolonizovat vesmír“ a byla jednou z dvou největší světových sil do konce své existence s Brazílií mi přijde poněkud úsměvné. Zkusme spíše zkusit srovnat poválečný vývoj SSSR a západního Německa či USA.

27 comments

  1. Mícháte (úmyslně?) dohromady formu vlastnictví a napojení na státní rozpočet. Když si soukromník nebo stát založí firmu jako veřejnou službu s tím, že ji bude podle potřeby dotovat, tak se ztrácí efektivnost. Spousta soukromých firem pobírá státní dotace, třeba i ve formě předražených státních zakázek. Konečně, lukrativní státní firmy bývají urychleně zprivatizovány (třeba jsou předtím úmyslně špatně řízeny, aby se “prokázala neefektivnost státního vlastnictví”), zbývají ty, co nikdo nechce.
    V porovnání se SSSR měla Brazílie velkou výhodu, protože proti ní nikdo nevedl studenou válku a nebyla předtím zničena světovými válkami a intervencí.

  2. Je škoda, že jste celý článek (respektive všechny studie, na které se odkazujete) shodil jedním jediným odkazem na požární ochranu. Opravdu Vás nenapadlo se podívat na to, kde leží Arizona (Phoenix – průměr 210 mm srážek/rok) a kde Washington (Seattle – průměr 1320 mm srážek/rok)? Ono i podprůměrného diskutéra napadne, že ten víc než metr vody, který spadne ve Washingtonu ročně navíc, asi bude mít docela dopad, hlavně na lesní požáry.
    Nedělejte prosím propříště takové zbytečné chyby.

  3. Heisenberg: nepůjde jen o jednoduché porovnání celých nákladů, ale o nějaký přepočet na jednotku, kdy množství srážek apod. není rozhodující.

  4. Pane Kubče, máte zajisté pravdu – ať sociálně citliví za peníze druhých kvičí – ale co byste dělal s těmi davy dalších nezaměstnaných … kdyby všechno bylo soukromé a efektivnější.
    😉

  5. Kaktusak: Víte tak to chodí… Carský režim byl SPOJENEC Velké Británie, Francie, USA a velice správně provedli intervenci v zájmu svého spojence. (Stejně jako Sověti pomáhali v Koreji a Vietnamu)

    Stejně tak byl Šáhův režim spojencem USA, je pouze správné že stále považuje ty kdo ho svrhli za nepřátele.

    A V USA “intervenovali” po jejejich osamostatnění Britové… pořád se vzpamatovali 100x rychleji než sověti přestože situace byla prakticky identická.

    Pointa celé věci je však jinde- člověk se stará dobře o to na čem má osbní zájem aby to dobře fungovalo. Státní majetek by šel zeefetivnit- tak že jeho správcové a všichni zaměstnanci budou placeni výhradně podle jeho ekonomických výsledků- tzn když b udou ve ztrátě prostě nebude výplata. To by ste viděl jak by efektivita vzrostla.

    Záasadní chybou je to že státní zaměstnaci mají plat jistý bez ohledu na jejich výsledky. Je potřeba je uvrhnout do stejné nejistoty jako všechny ostatní.

  6. Stanislav Ševeček: Co třeba s nimi nedělat nic? Ať si najdou uplatnění sami. Ať zkusí vymyslet něco čím by mohli být užiteční?

    (Mě zkrátka nenapadá co by ti lidi mohli dělat… ale z dlouhodbého hlediska situaci napraví nízká porodnost a pokles lidské populace, ona se zase až nastane nějaká efektivní rovnováha zvedne. Příroda není tak tupá. Jenom je třeba se zbavit sebevražedných multikulturalistů kteří sem poučtí přistěhovalce.)

  7. @ Stanislav Ševeček: ano, možná by to dopadlo, jako v telekomunikacích na Novém Zélandu. Když privatizovali tamní telekomunikační společnost a otevřeli trh konkurenci, dosavadní monopol drtivou většinu svých zaměstnanců propustil. Přesto dnes v oboru pracuje více lidí, než dříve. Stejný efekt byl i na železnici a v dalších oborech. Nezaměstnanost se nezvýšila.

    @ Paeris Kiran: ano, osobní odpovědnost by mohla chování byrokratů změnit. Opět se odkážu na reformy na Novém Zélandě, kde něco takového funguje (ačkoliv jen u řídících pracovníků, ti pak dohlížejí pečlivě na své podřízené).

  8. Jen několik příkladů k veřejnému a soukromému vlastnictví a dopadu na veřejnost. Privatizace VaK dospěla dnes k 60,-Kč za m3 vody. Městečko odmítlo odprodat vodovodní řad a kanalizace a čistírnu si pořídili ve vlastní režii. O správu se stará městská společnost – výsledek 35,- Kč /m3. 2. Městské služby ( městská a.s.) vydělávaly ročně 7 mil. Kč. Většina z rozpočtu města. Přišlo k ” výhodnému” prodeji jednomu zájemci za 35 mil. a k navýšení dotací o 20%ˇ. Je tedy soukromé vlastnictví VŽDY pro společnost profitabilní?

  9. Ja bych tu Brazilii tak neodepisoval, ackoliv byrokracie tam je mor. Rusko a Brazil jsou taky surovinove nadupane zeme, obe jsou zvykle na “otroctvi” a naslo by se vic veci, ktere porusuji podminku ceteris paribus.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *