Nemorálnost ilegality

Postavit cosi mimo zákon – do ilegality – je nejsnazší cestou politiků, jak ukázat, že „proti něčemu bojují.“ Je to nejjednodušší cesta, jak moci lidem tvořící pomyslnou „veřejnost“ říci, že něco nějak dělám. Že jsem – jako politik – aktivní.

Marihuana
Marihuana

Problém je však zřejmý – aktivní politik může působit více kontraproduktivně, než se na první pohled může stát.

To, co je „legální“ a „ilegální“ je v moderním pojetí to, co je „povolené“ či „nepovolené“ státem. Stát a státní monopol moci je to, co určuje a udržuje právo a externí společenské instituce, které určují „legalitu a ilegalitu.“

Existence jediného státního monopolu na moc má nedozírné důsledky: jedno centrum, jeden bod ve společenském dění nedokáže pokrýt všechny individuální a jedinečné preference a motivace jednotlivců.

Pak se celkem jednoduše může stát to, že stát se postaví proti svým občanům – zákaz, zákon nemá hrubou sílu. Jsem-li rasista (jakože nejsem), zákaz rasismu zákonem mé preference nezmění. Pouze přizpůsobím své chování nové skutečnosti (budu se stále chovat rasisticky, ale skrytěji). Jediný zákon, který má šanci změnit mé preference je ten, který sám uznávám – zákon přirozený, morální.

Explicitní zákon může fungovat zcela kontraproduktivně. Jak rasismus, tak například protidrogová politika státu jsou toho důkazem.

Legální, které posvěcuje moc (stát) je v prostředí, kde fungují právní principy. Principy jak uměle dané, tak přirozené, morální. Tím, že stát ze svého postavení vyloučí určitou lidskou preferenci či motivaci mimo legální prostor, vyloučí onu preferenci/motivaci do prostoru ilegality, kde neplatí jak principy umělé, tak ty přirozené (morální).

Jinak řečeno, pokud ilegalizuji skupinu drog, obchodování s nimi a jejich užívání je vystaveno džungli. Všichni účastníci směny se pohybují za hranicí zákona, všichni účastníci směny se dobrovolně vystavují postihnutí státní mocí. V případě podvodu se ani jedna strana směny nemůže obrátit na všeobecnou autoritu, moc soudní, protože ta je držena státem – a ten jednání v ilegalitě postihuje.

Důsledkem toho je spontánní geneze „ilegálního řádu“, který začíná od nuly. V době první prohibice (30. léta, USA, alkohol) platili zákony cti, mafie a džungle. Oko za oko, zub za zub. Vše povede (někde již došlo) ke vzniku „paralelní moci“, ilegální moci výkonné, zákonodárné a soudní.

Stejně, jako státem držená „legální“ forma řádu se bude ona „ilegální“ forma vyvíjet v čase. V praxi to znamená, že ilegální obchod funguje na principech řádu, který v „legální“ společnosti fungoval na počátku civilizací. Proto fungování řádu v ilegálním prostředí je velmi podobné kmenovým zřízením.

Ilegalita znamená ohrožení státní mocí. To zvyšuje rizika, ale i výnosy z dané činnosti. Kvůli mikroekonomickému odporu k riziku (který je individuální) tak ilegalita znamená omezení konkurence v odvětví – vzniká kartel.

Klasickým příkladem je drogový kartel. Málokdo si totiž dovolí vzepřít se státní moci, a tak málokdo bude rozšiřovat konkurenci v oboru a málokdo bude omezovat sílu na trhu toho současně nejsilnějšího.

Je to de-facto státem chráněný kartel, který se bojí legalizace. To, co je ilegální je totiž „mimo oficiální prostor“ a jedinci, kteří se obávají rizika, či jejich rozlišovací schopnost vůči státním zásahům je malá tak přestanou uznávat kohokoliv, kdo se mimo „oficiální prostor“ začnou pohybovat. Ti, jenž se pohybují mimo „oficiální prostor“ tak tvoří paralelní civilizaci.

Paralelní civilizace začíná od nuly. Ti, jenž se – vinou státu – v paralelní civilizaci ocitnou jsou tak odsouzení k tomu, aby byli souzeni a posuzování podle zákonů a principů, které jsme překonaly již před tisíciletími či staletími.

Důsledek ilegalizace je ten, že moc nad životem jedinců nedrží žádná všeobecně kontrolovaná moc, ale soukromý kartel, který není vázán ani morálními a etickými principy. Stejná pravidla platí i pro illegalizaci politických stran, hnutí či ideologií, které se mění v „kartelové“ skupiny, tajemná hnutí, která tím spíše lákají další příznivce.

6 comments

  1. myslím že by se slušelo ještě dodat že realita není tak ostře dělena
    -existují různé stupně represe vůči “nevhodnému” chování
    vražda je ilegální a nikdo nepláče nad tím že zločinci mezi sebou nejednají v rukavičkách,
    oproti tomu alkohol a marihuana jsou potírány vesměs bezzubě což dává prostor pro pohyb obyčejných občanů ještě na hraně zákona (pokud mají alkoholu a marihuany zapotřebí)
    je potřeba také pamatovat na to že je zde ještě efekt prevence – vyhlášení “slabé” ilegality nemá zpravidla odradit stávající zastánce oné aktivity ale potenciální zájemce (zvýší se riziko a cena za vstup do aktivity)

    problém s drogami je ten že u některých (éčko, “tvrdé”…) občas neexistuje druhá šance (zkolabování, závislost), společnost kriminalizací těchto drog vyjadřuje úctu k životu na úkor jistých svobod- ovšem jakou svobodu má závislá nebo zkolabovaná oběť drog??? (samozřejmě je nutné to celé řešit uváženě a vyhnout se úplné prohibici- viz třicátá léta USA)

  2. 3,14ranha :
    “společnost kriminalizací těchto drog vyjadřuje úctu k životu na úkor jistých svobod”-

    – To teda určite nie je pravda. Pravdivým dôvodom je to, čo napísal autor v prvej vete svojho článku :

    “Postavit cosi mimo zákon – do ilegality – je nejsnazší cestou politiků, jak ukázat, že „proti něčemu bojují.“ Je to nejjednodušší cesta, jak moci lidem tvořící pomyslnou „veřejnost“ říci, že něco nějak dělám. Že jsem – jako politik – aktivní.”

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *