Marxovy ideály a realita — čí je revoluce?

Proč není žádoucí snaha o nastolení komunismu? Jaké byly Marxovy ideály a jak se odrazily v praxi československého socialismu?
V druhém díle se podíváme na to, co je vlastně revoluce. Co by asi říkal Marx na to, co se v jeho jménu dělo v minulém století?

Karl Marx
Karl Marx

V předchozím díle jsem se zabývala tím, co je to v Marxově pojetí práce a svoboda a co se vlastně ideologie komunismu snažila řešit.

Čí je revoluce?

Musím upozornit na jednu zásadní chybu ideologií jako takových prostřednictvím citace Manifestu:

“Komunistická strana však nepřestává ani na okamžik vypěstovávat mezi dělníky pokud možno nejjasnější vědomí nepřátelského protikladu mezi buržoasií a proletariátem, aby němečtí dělníci mohli okamžitě využíti společenských a politických podmínek, které buržoasie svým panstvím musí vytvořit, jako zbraní proti ní samé, aby okamžitě po svržení reakčních tříd v Německu byl zahájen boj proti buržoasii samé.“

Věděli dělníci vůbec, proč? Znali příčiny nastalé situace, věděli, co jim komunisté mohou nabídnout? Byli dělníci skutečnými strůjci revoluce? Revoluce se přeci rodí vždy v intelektuálech, a pokud dělníkům nebylo dokonale vštípeno socialistické vědomí a oni si následně nevychovali vlastní intelektuály, tato revoluce nebyla jejich.

Z tohoto jevu zřejmě v Rusku později vycházel Lenin, když zakládal tzv. avantgardní stranu. Ta se musela skládat z revolucionářů oddaných stranické práci a pro ni perfektně vyškolených. O vštípení socialistického vědomí zde samozřejmě nemohla být řeč, pokud jsou tyto snahy vyvíjeny především k udržení moci. Zde počíná deformace celé komunistické teorie.

Marx sice tvrdil, že bytím člověka je určováno jeho vědomí. Do jisté míry je to zcela jistě pravda, pokud se jedná o přirozený vývoj. Jenže pokud má být  změněn společenský režim, musí být změněny společenské hodnoty. Lidé by nejprve museli být přivedeni ke správnému chápání a smýšlení – tím by bylo možno určit jejich bezproblémové společenské bytí a poté nadále upevňovat jejich vědomí. Pokud byla tato část Marxových teorií brána dogmaticky, není divu, že socialismus nakonec skončil ve slepé uličce. Marx vytvořil totiž pouze teorii komunismu, která stavěla na naprosto naivní představě o člověku. Cesty k jeho realizaci se museli ujmout jiní – takoví, kteří, nazývaje se odborníky, tuto naivní představu rozhodně neztělesňovali a jeho myšlenky brali vážně, bez možnosti vycházet ze zkušeností, které takový režim přináší a bez hlubší praktické (přizpůsobivé) aplikace na skutečný život.

Musím se ptát, co Marxe vedlo k tak odvážné prezentaci svých myšlenek o společnosti. Opíral se sám opravdu o svou naivní představu o lidech? Nepředpokládal chybný výklad a realizaci svých myšlenek?

Ztraceno v překladu

 Jev, který mě obzvláště zaráží, je význam ztracený v překladu, ať už se jedná o jakékoliv překládané dílo. Marx totiž v souvislosti s „prací“ mluvil o „produkci“. „Produkce“ byla ale do některých jazyků přeložena jako „výroba“. Kdo alespoň trochu cítí rozdíl mezi produkcí a výrobou, může dostat nápad, že právě zde se často nachází kámen úrazu. Je skoro děsivé, k jakým důsledkům můžou tyto jemné omyly vést..

Pokud tímto způsobem zmizí podstata, stává se socialismus, jehož prostřednictvím má být komunismu dosaženo, jen jakousi prázdnou formou. Je snad možné skrze tuto prázdnou formu člověka naučit ideálům, které již neexistují? Jen škoda, že stejně jako se Marx věnoval obrazu člověka a kritice kapitálu, neměl již šanci věnovat se praxi svých rozsáhlých teorií…

V Manifestu komunismu přeci nikde není psáno, že dělníci mají zůstat ve velkých továrnách a jeden po druhém se již po svém vyučení stávat pouhým příslušenstvím ke stroji. Manifest netvrdil, že v ideální společnosti mladí lidé mají přestat být vedeni k samostatnosti, že se nemají vzdělávat v nejrůznějších oblastech, netvrdil, že má být “zakázána” kultura.

Rozhodně byl proti studenému boji Východu se Západem a co je hlavní, byl proti té globalizační stejnosti, situaci, kdy je vše ze stejného těsta, kdy se ztrácí rozmanitost světa, původní kultury. „Vše je stejné v Anglii, ve Francii i v Německu!“ protestoval Marx. Lišila se snad ve dvacátém století funkcionalistická architektura na českém území od funkcionalismu v Moskvě? Marx byl proti imperialismu, ke kterému dochází v důsledku kapitalistického vývoje.

„Rostoucí ovládání průmyslu, úvěry, zvětšující se majetek, monopolizace, dumpingová politika, vývoz kapitálu, ekonomické boje mezi národy a expanze do třetího světa, kdy jsou prvními obětmi svoboda, demokracie a rovnost“…

Nic, co bychom neznali z dnešní doby. Tyto příčiny v socialismu sice mizí, výsledek je ale opět stejný – sovětská okupace byla zcela určitě imperialismem. Všechno, čemu by Marx rád zamezil, jednoznačně vyplývá z Manifestu komunismu. A dovoluji si tvrdit, že takový Manifest má být základním nástrojem jakéhokoliv směru či ideologie. Ještě jednou se tedy musím ptát, jestli je vůbec možné cestou dalekého odchýlení od ideálů dosáhnout svého cíle?

V následující, poslední části článku se zmíním o rozdílech a podobnostech mezi socialismem a kapitalismem a jejich vlivu na člověka v praxi 20. století .

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *