Jaký chci stát?

Tuto otázku mi již položilo mnoho lidí. Předkládám tedy odpověď.

Spravedlnost

Chtěl bych se jednoho rána probudit do svobodného světa. Světa, kde o své práci a své mzdě budu rozhodovat hlavně já. Světa, kde bude čistě na mé svobodné vůli, jakou možnost při svém rozhodování vyberu. Do světa, který mne nebude omezovat.

Nechci být státem omezen ve výběru možností.

Nechci být státem nucen k dotování neschopných podnikatelů.

Nechci být státem nucen k podílení se na krádežích posvěcených zákonem.

Nechci být státem nucen k tomu si platit špatnou zdravotní péči.

Nechci být státem nucen k platbě špatného sociálního zabezpečení.

Nechci platit neschopné úředníky.

Nechci stát, který mi bere mé peníze.

Co tedy chci? Stát nás o naše peníze sprostě obírá. Bere nám je „pro naše dobro“. Copak je anonymní úředník či poslanec chytřejší než já? Jak to může prokázat? Jak mohu věřit, že o mých penězích rozhodne lépe, než-li já?

Stát nerozhoduje o našich penězích lépe, nežli my. Úředník rozhoduje o penězích, které nejsou jeho a ani pro něj. Je mu jedno, kam plynou.

Politici jsou zas pod velkým tlakem zájmových skupin. Místo rozhodování o zákonech tak zákonodárci rozhodují spíše o tom, koho budeme ze své kapsy dotovat. Aniž bychom třeba chtěli. A čím více peněz má zákonodárce k dispozici, tím nebezpečnější pro naše kapsy je jeho pozice.

Chci stát, který mi nechá volné ruce ve výběru.

Chci stát, kde já a každý další sám za sebe rozhodne o tom, kdo je efektivní a kdo ne.

Chci stát, který bude chránit mne a ostatní před krádeží a nespravedlností.

Chci stát, který mi umožní si zaplatit kvalitní lékařskou péči.

Chci stát, který mi umožní se kvalitně zajistit na horší časy.

Chci stát, kterému budu moci důvěřovat.

Chci stát, který mi nechá mé peníze.

3 comments

  1. “Chci stát, který bude chránit mne a ostatní před krádeží a nespravedlností.”
    “Chci stát, který mi nechá mé peníze.”

    Tohle si odporuje, protože zadarmo ani kuře nehrabe.

  2. Tohle by byla anrchie, anarchie nemůže fungovat (lidé dávají přednost předvídatelnému násilí před nepředvídatelným – sami si raději vytvoří totalitu, než aby zůstávali v anarchii). Jsem zastánce většiny těchto myšlenek, nicméně:
    Stát si musí držet jistý monopol a zajišťovat obranu občanů (policie a armáda) a práva (neměnná pravidla zajišťující svobodu) občanů. Otázka velikosti armády je diskutovatelná (osobně bych byl za méně vojáků a více technologií, včetně atomových zbraní), policie se dá zařídit na regionální úrovni, zákony mají být pouze ty základní, ale nějaké peníze na udržení toho systému nutné zkrátka jsou.
    Anarchokapitalismus je sice pěkná myšlenka, ale někteří lidé si jednoduše ochranku dovolit nemohou, proti napadení jiným státem se bez státem zajištěné armády neubráníme a co je důležitější, bez právního řádu se nemá žádný systém šanci udržet.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *