Ekonomie životního prostředí Václava Klause

Dobře zpracované shrnutí knihy Václava Klause od Martina Pánka. Uvnitř článku najdete i prezentaci.

Václav Klaus
Václav Klaus

Věnováno socialistům všech stran.

V předposledním týdnu semestru jsem v předmětu 5ZP200 Ekonomika životního prostředí prezentoval téma uvedené v nadpisu článku. Je to téma zajímavé a v médiích tak překroucené a zkarikované, že jsem se rozhodl podělit se o něj.

Je to teda trochu dlouhé, ale kratší to nešlo.

Na představení Klausových velmi ucelených názorů na toto téma jsem měl asi 15 minut, přičemž aspoň pět minut bych potřeboval na každý slajd. Prezentaci jsem brutálním způsobem zkracoval už při její tvorbě, další zkracování přišlo během vlastního prezentování, když mi došlo, že se nevejdu do limitu :) . K tomu se ještě přidalo, že přede mnou měli prezentaci nějací oteplovači, jejichž každá věta by si zasloužila vyvrátit. Ale nebyl čas.

Úvodní slajd si označme číslem jedna a přejděme k druhému.

Zde jsem stručně představil knihu, o které je moje celá prezentace. Kniha Modrá, nikoli zelená planeta je ekonomická kniha pro laiky. Používá ekonomickou argumentaci, ale argumentuje v jazyce přístupném lidem, kteří o ekonomii nikdy v životě nezavadili. A to mi můžete věřit, protože knihu jsem četl po maturitě, kdy jsem ještě žádné ekonomické vzdělání neměl.

Prezident nemá na Hradě meteorologickou budku, jde mu o ekonomiku globálního oteplování. O zpochybnění naměřených dat mu jde bez nadsázky až v poslední řadě. K tomu se ještě dostaneme ke konci prezentace. Každopádně ale knihu doporučuji každému k přečtení. Dá se přečíst za jedno odpoledne, pokud chcete.

Na knize spolupracovali kancléř Weigl, bývalý náměstek Tříska, fyzik Motl z Harvardu a klimatolog Singer z University of Virginia. Klausovy postoje zastávají mj. také Bjørn Lomborg nebo zdejším čtenářům dobře známý Nigel Farage. Samozřejmě taky spousta dalších.

Struktura knihy a prezentace je naznačena v dolní polovině slajdu.

Slajd č. 3

Třetí slajd je poměrně jasný. Hned na začátku knihy prezident identifikuje environmentalismus (resp. ekologismus nebo klimatický alarmismus) jako nejnebezpečnější ideologii současnosti. Vychází z toho, že tento směr zcela převzal marxistické principy, ale zamaskoval se bohulibým pěkným počasím. Marx a Moskva už jsou zdiskreditováni a bojovat s nimi nemá smysl. Nynějším soupeřem liberálů jsou Gore a Brusel.

Klaus dále říká, že člověk přírodu neničí. Člověk ji mění, permanentně ji mění. A to je obrovský rozdíl. Např. Šumava vznikla tak, že Schwarzenbergové vysázeli smrkovou monokulturu, protože smrk rychle roste, a tím pádem se z něj dá rychle těžit dřevo. A dnes je Šumava zaklínána jako nedotčená příroda.

Slajd č. 4

Na tomto slajdu jsem ukázal graf, který je podobný grafu v knize, protože ten z knihy jsem nemohl najít. Graf ukazuje zcela jasně, že emise od revoluce drasticky poklesly. Svobodný trh tedy ničení přírody neznamená. Je to nehorázný blábol.

Slajd č. 5

Je nutné nahlas říct, že zdroje nekončí. V tržním systému není možné, aby jakýkoliv zdroj došel. To je elementární ekonomický fakt, který musí chápat každý, kdo navštívil aspoň jednu přednášku ekonomie. Ropa (stejně jako voda) nikdy nedojde. Cena se totiž řídí vztahem poptávky a nabídky. Pokud bude nabídka klesat (samozřejmě ceteris paribus), pak bude stoupat cena. Nakonec bude ropa tak drahá, že si ji nikdo nedá do auta.

Přitom tvrdit, že drahý zdroj došel, je absurdní. Pro mě jsou drahé (dokonce zcela nedostupné) mercedesy nebo kabelky od Lousie Vuittona. Znamená to snad, že došly? Skončila doba kamenná nedostatkem kamenů a skončila doba bronzová nedostatkem bronzu? Stejně tak neskončí naše doba nedostatkem ropy.

Neexistují zdroje an sich, tedy samy o sobě. Zdroje jsou zdroje jenom pro konkrétní lidi v konkrétním čase. Byla snad ropa zdrojem pro faraony v Egyptě?

Jak už bylo zmíněno, klíčovým faktorem je cenový systém. Cenu nelze nijak vypočítat, cena se musí stanovovat na trzích. Viz Hayekův příběh s cínovým vojáčkem. — Ten říká, že spotřebitel netuší, proč konkrétně došlo ke zdražení cínového vojáčka. Jeho vyšší cena však spotřebitele nutí alokovat svoje vzácné zdroje (= peníze) efektivněji a kupovat méně cínových vojáčků.

Tohle nechápou Meadowsovi, na kterých byl založen Římský klub a kteří vymýšleli limity růstu produkce, aby se svět nerozvíjel příliš rychle. Nechápe to Paul Ehrlich, jakýsi pradědeček všech oteplovacích doomsayerů, který tvrdil, že v roce 2000 bude celá Velká Británie pod vodou.

Julian Simon se s ním poté vsadil o to, zda během deseti let cena pěti vybraných kovů klesne, nebo stoupne, zda tedy tyto kovy jako zdroje budou dostupnější, nebo naopak. Sázku suverénně vyhrál Julian Simon a to nejenom na vážený součet cen všech pěti kovů, ale dokonce klesla cena každého kovu. Jako ekonom musím dodat, že ani nebylo třeba ceny očistit o inflaci.

Environmentalisté vystupují proti trhům s tvrzením, že vznikají externality. Ekonomie je jediná věda, která se externalitami seriózně zabývá. Důležité však je, že běh světa neleží na externalitách, nýbrž na internalitách, jakkoliv se toto slovo skoro nepoužívá. (Externalitou rozumí ekonomická teorie situaci, kdy náklady nebo výnosy vašeho jednání pocítí nezúčastněná strana. Př.: Fabrika kouří z komína, náklady nesete vy, protože čicháte smrad — negativní externalita.)

Slajd č. 6

Musíme si přiznat, že nevíme, jak bude vypadat svět za sto let. Zcela jistě ale víme, že bohatství i technický pokrok porostou. Abychom si udělali představu o tom, jak bude svět za těch sto let vypadat, podívejme se, jak vypadal svět před sto lety.

Nejznámější “environmentalista” té doby byl Teddy Roosevelt a neznal slova jako DVD, mikrovlnka, masér, antibiotika, gen, tsunami…

Největší problém spojený s počasím v té době bylo obyčejné bláto. Nikdo by si nepředstavil, že v roce 2000 budou všechny cesty zpevněné. Stejně tak si dnes nikdo nepředstaví, jak bude vypadat svět v roce 2100. Mnohé cesty už budou zpevněny.

Dívat se dnešníma očima na svět v roce 2100 je namyšlené, krátkozraké a našim potomkům to bude připadat směšné.

Nicholas Stern, což je skeptik, odhaduje, že spotřeba na hlavu poroste průměrným tempem 1,3 % ročně. Což se nezdá mnoho, ale při dnešní spotřebě 7200 dolarů to bude v roce 2200 už 94000 dolarů. Znovu dodávám, že to je předpoklad katastrofistů. Ve skutečnosti to tedy pravděpodobně bude více.

Odlišné předpoklady ohledně HDP v roce 2100 (při různém započítání částek jdoucích na životní prostředí) se liší asi o tolik, jako bychom váhali, zda křivku HDP nakreslíme tužkou tvrdosti 2 nebo 4 — tak malé budou změny vlivem klimatu.

Nemluvě o tom, že oteplování má i nesporné pozitivní efekty.

Pokud Čína udrží nulový růst populace ještě několik generací, se zemskou atmosférou to udělá tolik jako všechna opatření při jejím 2% populačním růstu.

Slajd č. 7

Tento slide ukazuje graf produkce CO2 na hlavu. Jak lze vidět, od roku 1970 tato produkce stagnuje. Na tomto grafu lze ukázat lidskou adaptibilitu, tedy přizpůsobivost. Člověk se novým situacím dokáže přizpůsobit.

Slajdy č. 8 a 9 — patří k sobě

Velmi zajímavé jsou tzv. Kuznetsovy křivky. Původní Kuznetsova křivka, jak je zobrazena na slajdu č. 9 zobrazovala vztah velikosti příjmu a (ne)rovnoměrnosti rozdělení příjmů ve společnosti. Jak vidíte, tak se stoupajícím příjmem na hlavu nejdřív roste nerovnost, ale poté, co nerovnost dosáhne určitého maxima, začnou se příjmy zase vyrovnávat.

To inspirovalo ekonomy k hledání dalších takovýchto U-křivek. Tak dospěly k environmentální U-křivce, která je stejná jako ta na obrázku, pouze má na svislé ose znečištění životního prostředí a ne nerovnost příjmů. Tedy že: jak společnost začne bohatnout, životní prostředí se zhoršuje do určitého maxima, poté se začne zlepšovat. Z toho plyne logická věc: životní prostředí je luxusní statek, který si mohou dovolit až bohatší spotřebitelé.

Dá se k tomu dojít i selským rozumem. Pokud šilhám hlady, nebudu se rozpakovat nad krásou srnky u studánky a zastřelím ji. Pokud mám zajištěnu obživu jinak, můžu se celý den kochat přírodou.

Empirickými měřeními se zjistilo, že ono maximum přichází, když HDP na hlavu dosahuje výše 6700-8400 dolarů na hlavu. Česká republika má HDP 25000 dolarů na hlavu. Nachází se tedy dávno v pravé části Kuznetsovy environmentální křivky.

Slajd č. 10

Hlavním těžištěm Klausovy argumentace proti oteplovacímu náboženství jsou časové preference a s nimi spojené diskontování.

Člověk je jediný hodnotitel. příroda nemá hodnotu sama o sobě, ale jenom pro člověka. Člověk je ten, kdo všemu (i přírodě) přiřazuje hodnotu. Zelení pomatenci vám budou vykládat něco jiného, ale jakékoliv hledisko hodnoty je absurdní.

Protože neumíme zkoumat a porovnávat užitky u jednotlivých občanů, jediná relevantní informace, kterou můžeme získat, je směnná hodnota statku. Proto je nezbytné, aby ceny určovaly svobodné trhy.

Dvě koruny jsou víc než koruna a koruna dnes je více než koruna zítra. To musíte uznat. Vždyť pokud vám nabídnu, že vám dám tisícovku dneska, nebo až za deset let — co si vyberete? Jistěže tisícovku dnes. Abyste přijali platbu až za nějaký čas, budete požadovat úrok.

Diskontování je právě opačný proces k úročení. Při diskontování se ptáme: Jakou hodnotu pro nás dnes má 1000 Kč, které dostaneme za rok? Zcela jistě méně než 1000 Kč. Jakou hodnotu to má přesně, to záleží právě na našich časových preferencích. Někdo má vysokou časovou preferenci, a pro něj má tisícovka za rok hodnotu dnešní pětistovky. Někdo má časovou preferenci nízkou a 1000 korun za rok je pro něj to samé jako 980 korun dnes.

Pokud jste toto pochopili s penězi, představte si místo tisícovky jakékoliv jiné téma. Chtěli byste být se svojí holkou (čtenářky: klukem) dnes, nebo až za rok? Chtěli byste, aby se hezké počasí udělalo dnes, nebo až za pět let? A naopak. Čemu si myslíte, že se dokážete lépe přizpůsobit? Zvednutí teplot o 1 °C dnes, nebo v průběhu příštích sto let? Dosaďte si do této diskontovací rovnice jakékoliv posvátné ekologické téma, a budete-li správně diskontovat, zjistíte, že za sto let se toto téma jeví velmi malé.

Proč je to tak? Protože se lidé umí přizpůsobit.

Nicolas Stern ve své zprávě pro IPCC špatně diskontoval, když společenskou diskontní míru nastavil jako 0,1 %. To by znamenalo, že 1000 Kč = 1001 Kč za rok, což musíte uznat, že je nesmyslné. Společenská diskontní míra bývá obvykle 3-6 %. Říká tak, že budoucnost je skoro stejně velká jako současnost. Tím pádem v celé jeho zprávě vycházejí ekonomické nesmysly.

Nic jako neměnnost přírody neexistuje. Mohl snad lid popelnicových polí za to, že ze Šumavy zmizely ledovce?

Slajd č. 11

Údajně se Václav Klaus nechal někdy slyšet, že existuje pouze jediná ekonomie. Ať řešíte jakýkoliv problém, musí se vám rovnat má dáti — dal.

Princip předběžné opatrnosti, který nám vnucují Bursíkové, je absolutizace averze k riziku. Ta je sice velmi člověčí, ale vocamcaď pocamcaď. V jejich pojetí opatrnost znamená, že dnes vynaložíme obrovské prostředky na to, abychom zamezili něčemu, o čem ani nevíme, zda to přijde. Je to jako kdyby po vás někdo chtěl, abyste platili měsíčně 1000 Kč za pojištění proti rýmě.

Pokud bychom chtěli vynaložit tyto horentní sumy, pak si musíme uvědomit, co by nás to stálo. Musíme si promyslet, čeho všeho bychom se museli vzdát, které příležitosti bychom obětovali. V životě musí člověk stále vybírat mezi dvěma variantami, přičemž nemůže mít oboje. Tomu se říká trade-off. Všechno něco stojí a opatrnost bývá nejdražší.

Bez důsledné cost-benefit analýzy nám vyplynou zcela absurdní závěry jako např. ten, že přírodě nejlíp pomůžeme tím, že do roku 2020 snížíme emise CO2 o dvacet procent, viď Andělo?

Pokud bychom chtěli nahradit jadernou elektrárnu Temelín větrnými elektrárnami, pak tyto větrníky postavené vedle sebe vytvoří řadu z Temelína až do Brusele.

Slajd č. 12

Myslím, že ty otázky nepotřebují obzvláštní komentář. Spory o naměřené hodnoty nejsou těžištěm knihy, přestože všichni klausobijci tvrdí opak. kniha by byla stejná, i kdyby bylo globální oteplování nade vší pochybnost prokázáno.

Zkuste se zamyslet nad složitostí procesu určování jedné celosvětové teploty.

Taky si někdy poslechněte, za co všechno může globální oteplování. Letos mohlo za hodně sněhu, loni mohlo za tuhou zimu bez sněhu, rok předtím mohlo za teplou zimu, rok předtím naopak mohlo za velmi dlouhou a tuhou zimu se spoustou sněhu a mírné léto. Tam se toho vejde…

Slajd č. 13

Je nepochybné, že emise CO2 jsou funkcí tří faktorů. Počtu obyvatel, jejich produktu a technologií. Pokud chce Anděla snížit emise o 20 % a zároveň nedoufá ve velmi rychlé vymírání obyvatelstva nebo naopak na velmi rychlý technický pokrok (na který ale věří liberálové více než socialisté), pak z toho Klaus dedukuje jediný logický závěr: oteplovači hodlají zastavit růst produktu.

Slajd č. 14

Celou dobu se tu bavíme o oteplení o 0,74 stupně Celsia v průběhu posledních sto let. Takové oteplení je “lidským okem” nepozorovatelné. Řeči o tom, že za mlada byly bílé Vánoce a delší zimy jsou bohapusté lži.

Zeptejte se svých prarodičů, co byla největší změna jejich života. Myslíte, že to bylo oteplení o půl stupně? Nebyla to náhodou třeba elektrifikace jejich vesnice nebo výrazná automobilizace?

Jenom ze včerejška na dnešek se oteplilo asi o sedm stupňů. Všichni jste to ve zdraví přežili. Jsem si jist, že přežijete i případné oteplení o jeden stupeň během příštích sto let.

Tak to vidíte. Lidstvo nezhyne bídnou smrtí, jak hlásá Al Gore. Svět zachrání někdo, kdo se vyzná v účetnictví. Účtandy vládnou světu ;)

Článek vyšel původně na blogu autora.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *