Důchod špatných investic

Má být „soukromé spoření“ na důchod povinné? Potencionální vládní návrh důchodové reformy s tím počítá. Ona povinnost je však skvělým důkazem toho, že politici, byrokraté a případně i „odborníci“ z různých komisí jednoduše věří tomu, že jsou chytřejší, než my.

foto: Shutterstock
foto: Shutterstock

Položme si jednoduchou otázku: jaký je rozdíl mezi povinným odváděním do státního průběžného systému a povinným odváděním do soukromého fondu?

Odpověď je jednoduchá: principiálně žádný. A výnosově asi také moc velký rozdíl nebude.

To, že nám stát něco přikáže z pozice své moci je samo o sobě důkazem toho, že nám stát nehodlá vrátit část naší vlastní svobody a odpovědnosti a radši „to vezme na sebe“. Rozhodne za nás, jako maminka nebo tatínek. De facto je přidání povinného pilíře jen vyvedením daňového výnosu mimo stát. Stát propůjčuje svoji moc penzijním fondům, které se tak začnou podílet na státním monopolu na naše stáří.

Naše stáří tak stále bude patřit státu, ne nám. Nic se nemění, jen se tomu všemu bude říkat trochu jinak.

V podstatě je pak fondům jedno, jestli bude stát nějakým způsobem regulovat jejich investiční portfolia. Regulace jim vadit rozhodně nebude – zákonem zaručená dotace miliard korun z našich kapes je ohromným lákadlem, který jen tak někdo neodmítne, jak jsme se v poslední době přesvědčili třeba u fotovoltaiky.

U povinných spoření je však obvykle možné investiční portfolio fondů silně regulováno: penzijní fondy mohou investovat silně konzervativně a do státních dluhopisů. Státní dluhopis je cenný papír, pomocí něhož si stát od někoho půjčí peníze na své fungování. Jinak řečeno se zaručí budoucími daňovými výnosy, že splatí nynější půjčku. Tedy že budoucí produktivní budou platit dnešní výdaje státu.

Pokud je na výnosech z dluhopisů postaveno portfolio soukromého povinného spoření, znamená to, že budoucí produktivní budou platit důchod budoucím důchodcům. Tedy že produktivní budou skrze daně platit důchod neproduktivním.

A já se ptám – jaký je principiální rozdíl mezi průběžným státním systémem a tímto povinným systémem? Nejde o nic jiného, než zamlžený průběžný systém, na kterém participuje vedle státu i jím určená zvláštní kasta soukromého sektoru.

Povinné spoření má ještě jeden zajímavý efekt – regulací portfolia si stát zajišťuje „automatickou poptávku“ po vlastních dluhopisech. Jde o zdroj „levných peněz“, které zaplácnou případnou díru v rozpočtu.

Pokud máme k dispozici levné peníze, dochází ke špatným investicím. Princip je jednoduchý, stejný jako u inflace. Pak, i kdyby soukromý sektor tvořili ti nejlepší a nejodpovědnější, bude tu stále stát, který svými špatnými investicemi placenými „levnými penězi“ z fondů zaseje záhon špatných investic. Je úsměvné, že právě špatné investice z levných peněz jsou jedním z rozhodujících faktorů způsobující hospodářské krize, kvůli kterým se obvykle státy ještě více zadlužují. Vydávají dluhopisy, které si kupují nadotované penzijní fondy. Levné peníze tečou dál a stát „podporuje ekonomiku“ masivním zadlužováním.

Kruh špatných investic se uzavírá, boom a krach přichází znovu, cyklus se roztáčí.

Já se v žádném případě nestavím proti soukromému spoření. Naopak, plně ho podporuji. Dle mého by to však celé mělo vypadat trochu jinak.

Pokud skutečně chceme, aby nám stát nedělal tatíčka, pokud skutečně chceme, aby nám stát vrátil naše stáří, řešení by mělo být takové, že stát sám sníží množství peněz, které na naše důchody povinně vybere a nechá na našem vlastním rozhodnutí, jaký důchod si zajistíme.

Ideální by bylo zbavit se „sociálního pojištění“ a přetransformovat ho do „sociální daně“. Tedy pro začátek bychom měli začít nazývat věci pravými jmény.

Placení sociální daně by nás opravňovalo k pobírání státního důchodu. Ten by však byl v jednotné absolutní výši pro všechny na umělé hranici (např. dvojnásobek životního minima), měla by to být minimální nutná částka, aby případná sociální daň byla stejně minimální.

Jistě, systém není spravedlivý. Stát však není nikdy spravedlivý, stát je přerozdělovací moloch, monopol moci, který si, bohužel, může dělat de facto, co chce. Chceme-li, aby stát málo bral a pokud možno se nezadlužoval, je toto snad jediná cesta.

26 comments

  1. krátký komentář o tom, co vlastně je a jak je užíván státní dluhopis mám na svých facebookovských stránkách

  2. Lukáši, jako vždy, skvělé, ale mám jeden problém, možná mojí chybou, nedaří se mi to zveřejnit na facebooku, jen odkaz a to je málo

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *