Co je to monopol a dominantní postavení?

V jedné diskusi nad prvním díle série o dopadech regulace jsem se potkal s jedním palčivým problémem – lidé často nevědí, co je to monopol a jaké jsou podmínky jeho vzniku. Ve společnosti převládají stereotypy, které následně vedou ke špatným závěrům. Proto si dovolím menší vsuvku do série o regulacích – povíme si nyní, co je to monopol.

Česká Pošta - monopol, nebo ne?
Česká pošta - monopol, nebo ne?

Možná si říkáte – co to je za hloupost? Vždyť přeci každý ví, co je to monopol, nebo snad ne?

Koukněme se na nejlepší zdroj mainstreamových informací, podívejme se na Wikipedii, jak nám ona podává problematiku monopolu:

Monopol je jedna z forem nedokonalé konkurence, při které na straně nabídky existuje pouze jedna nabízející firma.

– Wikipedia

Jistě, je to jen část definice, ovšem je to právě ta část, kterou všichni znají a považují ji za konečnou. Lidé pak pracují pouze s touto značně úzkou definicí a dochází tak mylným závěrům.

Monopol je tedy dle uzoučké definice situace, kdy na straně nabídky existuje na trhu pouze jedna firma (dodavatel). První – ale asi nejzásadnější problém – je na jakém trhu?

Chceme-li najít monopol, musíme najít jeho trh, tedy místo, odvětví, které ovládá. Odvětví je určeno službou či výrobkem, se kterým se v něm obchoduje – tedy v pekárenském odvětví se obchoduje s pečivem a monopol by asi mohla mít nějaká pekárna. Ovšem je monopol pekárny na pekárenském trhu důvodem ke znepokojení? Nebude se – kvůli “monopolu” pekárny – zvyšovat třeba cena koblih? Jistě, může se cena zvyšovat, ale pak bychom si třeba místo koblih začali kupovat Tatranky. Tatranka je totiž taky sladkost, stejně jako kobliha a monopol pekárny na trhu s pečivem ještě zdaleka neznamená, že má pekárna monopol na trhu se sladkostmi. Tatranka je substitutem koblih, koblihy se tedy dají nahradit Tatrankami. Pekárnám jejich monopol na trhu s pečivem ve výsledku ničemu nepomohl, stále je zde konkurence ve formě dalších sladkostí.

Právě definovat trh je největší problém, pokud chceme najít monopol. Můžeme dojít až k tomu výsledku, že v komerční sféře monopoly téměř neexistují. Nejlépe se to ukazuje na příkladu z praxe, tedy jdeme do toho:

V roce 1997 zabránila americká Federální obchodní komise (FOK) spojení dvou řetězců s kancelářskými potřebami – Staples a Office Depot. FOK to odůvodnil tím, že spojením obou firem by vznikl řetězec se 75 % podílem na trhu. FOK však onen trh definovala jako “trh obchodních řetězců s kancelářskými potřebami”. Bohužel (nebo spíše bohudík) kancelářské potřeby neprodávají jen “obchodní řetězce s kancelářskými potřebami”, ale také tisíce malých obchodů a také ohromné nespecializované řetězce typu Wal-Mart (takový americký Albert či Tesco). Pokud zahrneme i tyto prodejce do relevantního trhu, byl by společný podíl Staples a Office Depot pouhých 5 %. Tak či tak, soud uznal nesmyslně úzké vymezení relevantního trhu a spojení zastavil.

Téměř každý produkt má svůj substitut, tedy něco, čím se dá nahradit. Když před lety České dráhy zvýšili ceny jízdného (jsou přeci “monopol”, proč by to neudělali), dosáhli tím pouze toho, že se zvýšili zisky autobusových dopravců a benzínových pump, lidé začali jezdit autobusy a auty.

I Česká pošta měla v době, kdy držela “monopol na drobné listovní zásilky” konkurenci, která jí citelně ubírala zisky – ať už jde o email jako konkurenci dopisů, internetové bankovnictví jako náhrada plateb složenkou či dnes datové schránky. Přesto, že měla Česká pošta určitý “monopol” na úzce vyměřeném trhu (drobné listovní zásilky), na “trhu komunikací” měla ve výsledku nepatrný podíl. Byla tedy, či nebyla Česká pošta monopolem?

Vyměřit relevantní trh je téměř nemožné vzhledem k tomu, že nemůžeme znát preference jednotlivců, tedy nemůžeme přesně vědět, jaké všechny substituty (náhražky) určitý produkt má.

Podíl na trhu – nerelevantní údaj

Představte si, že vlastníte firmu, která vyrábí dřevěné židle. Jednoho dne objevíte novou techniku výroby, která spotřebuje méně energií, méně pracovní síly, tedy technologii, která sníží vaše výrobní náklady. Jde o inovaci. Díky této inovaci snížíte cenu svých židlí a najednou zjistíte, že ovládáte 90 % trhu. Vždyť jste de facto “monopolista”!

Pokud ale v tuto chvíli usnete na vavřínech, tak si své “dominantní postavení” moc dlouho neužijete, a to hned z několika důvodů:

  1. Protože máte dominantní postavení na trhu, dosahujete zisku (alespoň z počátku). To láká ostatní podnikatele, aby se chytli příležitosti a vstoupili na trh, pokud začnete stagnovat, rychle vás ti noví z trhu “vyšoupnou”.
  2. I současní výrobci dřevěných židlí inovují. Pokud přestanete inovovat, tak i současní výrobci vás doženou a třeba předeženou.

To je ale překvapení – jste “monopolista”, ale situaci nemáte vůbec snadnou.

Pokud firma dosáhla vysokého podílu na trhu dobrými inovacemi, snižováním nákladů a snižováním cen, znamená to, že na trhu vládne konkurence, což je ku prospěchu spotřebitelů. Proč by jinak “monopolista” snižoval náklady a inovoval, pokud by byl skutečně “bez konkurence”?

Možná si teď říkáte, že ale ta firma s významným podílem na trhu přeci musela vytlačit konkurenci, že je na trhu teďka méně firem. Jistě, to máte pravdu, avšak to, že na trhu je málo firem ještě neznamená, že na trhu je nějaký monopol. Konkurence je tržní proces, kde úspěšné efektivní firmy vytlačují z trhu neúspěšné neefektivní firmy, což je ku prospěchu společnosti, protože ve výsledku neefektivní firmy uvolní kapitál (zdroje) pro nějaké efektivnější využití. Třeba neefektivní soukromá jazyková škola uvolní francouzštináře k tomu, aby pracoval pro efektivní překladatelskou společnost.

Tedy není důležité kolik, je důležité jak. Není důležité kolika procentní podíl má určitá firma na trhu, ale jak k tomuto podílu přišla.

Otevřenost trhu a monopol

U monopolů je též důležitým faktorem otevřenost trhu, tedy to, jak moc je trh přístupný pro nové dodavatele.

Vraťme se k příkladu s dřevěnými židlemi. Dejme tomu, že jste se stal díky inovacím jediným výrobcem dřevěných židlí v České republice. Znamená to, že máte “monopol”? Ne. Proč? No, protože přinejmenším bych si tipl, že ty švédské židle budou kvalitnější, tedy – vaše firma je vystavena globální konkurenci.

firma OP Prostějov je skoro jediným větším výrobcem oděvů v České republice, přesto asi zbankrotuje. Neobstála v globální konkurenci.

Ale i kdyby do Česka nikdo další žádné dřevěné židle nedovážel, stejně byste nemohli usínat na vavřínech. Existuje zde konkurence kancelářských křesel, plastových či kovových židlí, existuje zde potencionální konkurence, tedy potencionální další výrobci a dodavatelé.

Jen trh, kde jsou vkládány překážky na vstupu na něj, může vygenerovat monopol. K tomu ale více v dalších článcích o regulaci.

43 comments

  1. ceska posta nema na ceskem trhu monopol, nicmene jeji sluzby jsou na spatne urovni a predrazene, tom se neustale presvedcuji 🙁

  2. Bestmene, je tedy zcela logické, že si zástupci ČP stěžují na to, že je lidé málo využívají. Osobně jediná pošta, na kterou jsem ochoten jít, je ta centrální u Václavského náměstí v Praze. jistě, služby jsou to stejné, stojí stejně peněz, ale aspoň to tam nějak vypadá 🙂

    ČP by nejvíce prospěla privatizace a soukromý majitel. Snad se toho dočkáme.

  3. Lukáš Kubec: mesicne me stoji CP neco oklo 500 Kc, jedna se zejmena o doporucene dopisy. Chodim do vesnickych post, uroven je tam katastrofalni, hlavne otvraci doba 8-11 a 12-16 hodin, to je neco neuveritelnyho. Privatizaci CP povazuji za nutnost!

  4. Vážený autore, myslím, že jste celkem dobře oba výrazy vysvětlil, jen bych podotkl že monopol v minulosti znamenal třeba výhradní právo něco vyrábět nebo prodávat (vím, dnes už to nelze, jen by možná stálo za to dát i příklady monopolu z historie). Pak bych řekl, že za některé výrobky či služby se substitut hledá těžko, dejme tomu třeba elektřina, jaká bude Vaše odpověď? Možná plyn, ale tam jsou vysoké pořizovací náklady na zařízení které z pomocí plynu bude tu elektřinu vyrábět. Nebo se mýlím a všechny výrobky či služby mají snadno dosažitelné substituty?

  5. No, tak třeba trhy s elektřinou a plynem (typickými síťovými odvětvími) byli v USA vysoce konkurenční právě před tím, než vznikl v USA jakýsi regulační úřad.

    Třeba v Chicagu bylo 40 (!) elektrárenských společností, inovace tím byli poháněny a ceny klesali. Státy (v USA), které nevydávali licence a které neregulovali trh měli mnohem kvalitnější elektrickou síť, než ty, které licence vydávali…

    Kolik je elektrárenských společností v prostoru bývalého Československa?

  6. To je rozumné. Nicméně Česká pošta je asi úmyslně špatně řízena, podobně jako ČD, s cílem vyvolat privatizaci těchto lukrativních firem. Jejich špatné fungování není totiž důsledkem státního vlastnictví. Státní firmy mohou být a často bývají efektivní a ziskové, jsou schopny konkurovat soukromým firmám.

  7. Kaktusaku, je otázkou, jak je možné, že jsou tyto podniky úmyslně špatně řízeny tolik let?

    Odpověď je jednoduchá – je to právě tím státním vlastnictvím, které je v rámci státních podniků jednoduše příliš nekonkrétní (ztráta se když tak doplatí z daní), tedy “nikoho peníze ztráta z ruky nebere”.

    Příklady úspěšných státem řízených firem jsou výjimky, které potvrzují pravidlo…

  8. ja jsem si koupil hru monopoly.a tam ste mi dali dve stejni figurky.anedali jste mi figurku auto

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *