Volební program ČSSD pod lupou – díl 2. – sociální systém

Solidární společnost, právní jistoty, obrana a rozvoj sociálního demokratického státu. To jsou jedny z hlavních sloganů volebního programu ČSSD.  A co se pod tím skrývá ve skutečnosti?

Demokratický sociální stát je standardní evropskou hodnotou, kterou chceme dále rozvíjet. Náklady českého sociálního státu patří v současnosti absolutně i relativně k nejnižším v Evropě. V relativním vyjádření jsou téměř o třetinu nižší, než je evropský průměr, a v absolutním vyjádření je rozdíl ještě dramaticky vyšší.

– zdroj: cssd.cz

Je krásné, že máme jedny z relativně nejnižších výdajů do sociálního systému. Ale ejhle, má to háček – Česká republika má v porovnání s ostatními zeměmi EU podprůměrné daňové zatížení. Jinak řečeno, do státní kasy všichni odesíláme menší část svých příjmů, než většina Evropy, s tím že platí: čím více na východ, tím menší daňové zatížení. Samozřejmě, najdou se i vyjímky.

Jak řekl současný úřednický ministr financí, pan Janota: „nemůžeme mít Anglické daně a Švédské výdaje.“ Musíme se rozhodnout, zda-li chceme mít větší osobní svobodu v rozhodování o svých příjmech, nebo zda-li chceme více peněz vložit do sociálního systému s tím, že možná z toho také jednou něco budeme mít.

Dalším úskalím je, že i když máme (prý) jedny z nejnižších výdajů do tkz sociálního státu, musíme si uvědomit, že jen sociální systém, různé dávky apod. každý rok tvoří zhruba polovina (i více) z očekávaných  státních výdajů. Očekává-li se nyní schodek cca 200 miliard, tak zhruba polovinu (100 miliard Kč, tedy 100 000 000 000 Kč)  tohoto dluhu vytváří onen „sociální stát“.

A jak je známo, stát je špatný hospodář. Z tohoto důvodu je sociální systém ČR neefektivní a mnoho peněz se tedy nejspíše i lidově řečeno háže oknem. Chcete tomuto špatnému hospodáři (za jakkoliv barevné vlády) svěřovat své peníze, nebo radši sami rozhodnete, kam své prostředy vložíte?

Nelze však přehlížet, že v mezinárodním srovnání stále vynakládáme v řadě oblastí daleko méně, než postačuje k důstojnému životu, ať už jde o důchody, podporu rodin s dětmi, sociální služby, dostupnost bydlení nebo školství a zdravotnictví. A také, že na krizi nesmějí doplácet sociálně potřební a ti, kteří ji nezavinili.

– zdroj: cssd.cz

A znovu opakuji – vynakládáme méně, protože méně vybíráme na daních. Nemůžeme ovšem ČR srovnávat se zeměmi, jako je Francie, Velká Británie, Německo, Rakousko a další, jak má ČSSD v oblibě. Českou republiku musíme srovnávat se zeměmi, které hrají „stejnou ligu“ – tedy se zeměmi jako jsou Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, možná taky Ukrajina, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Ve srovnání s těmito zeměmi naopak ČR vynakládá jedny z největších prostředků.

Naše země dosud vydává na důchody mnohem méně, než je evropský průměr. Relativně o třetinu, absolutně pak ještě méně. Důchody jsou u nás proto citlivější položkou než jinde. Zvyšování důchodů a podobných dávek musí respektovat skutečnost růstu životních nákladů příslušných skupin i celkový růst příjmů. Životní náklady důchodců zpravidla rostou rychleji než průměrná inflace. Proto budeme prosazovat vyšší nárůst důchodů než růst životních nákladů důchodců tak, aby se reálná hodnota důchodů udržela alespoň na úrovni 55 % průměrné čisté mzdy. Uskutečníme v této souvislosti také případnou jednorázovou „drahotní“ kompenzaci (tzv. třináctý důchod) z dividendy ČEZu.

– zdroj: cssd.cz

Informace o zaostávání za evropským průměrem nechme stranou, protože bychom pak museli srovnávat i platy a další a mluvit o „Evropském průměru“ v patřičném kontextu. Jen tak, bez kontextu, to nelze z důvodu výše uvedených.

Faktem je, že nynější důchodci a důchodci v blízké budoucnosti jsou de facto chudáci, s jejichž životní úrovní se již mnoho udělat nedá. Alespoň ne hned. Již několik let se ale do mladších ročníků rozesílá zpráva, aby si šetřily na důchod. Současní důchodci tuto možnost neměli, obral je o ni komunistický režim (což je jeden z důkazů asociálnosti tohoto režimu) a proto na tom jsou tak, jak jsou. Není to jejich chyba. Bohužel.

Situace s důchody zde bude ovšem špatná mnoho dalších let a spraví se možná až odejdou současní čtyřicátníci do důchodu. Tím totiž „odejde“ snad poslední generace lidí, jenž byli zasaženi zaspanou reformou (v jejíž realizaci doufám do nadcházejícího volebního období) a kteří si ve větší míře na důchod nepřispořily. Na tomto žalostném stavu má i svůj velký podíl (po KSČ řekl bych největší) právě i ČSSD. V době, kdy na to byla nejlepší příležitost, totiž neudělala důhodovou reformu, místo toho investovala čas do sociálních dávek alá pastelkovné. Jak nesmírně asociální a vysloveně proti důchodcovské chování.

Vážení penzisté, lituji vás. Sociální demokracie (a další) spolu s KSČ vám zřejmě zkazily stáří. Je to smutné, ale je to tak. Musíme se snažit o to, aby k tomu nemohlo dojít u dalších generacích.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *